Sumerský královský seznam stále záhadou
Po více než 100 letech výzkumu Sumerský královský seznam stále mate historiky
Z mnoha lidských výtvorů nalezených na území Íráku, kde dříve vzkvétala sumerská města, je jen několik více fascinujících, než Sumerský královský list. Jedná se o starověký rukopis v sumerštině, na kterém je nejen výčet sumerských králů, ale i králů ze sousedních dynastií, délka jejich vlády a místo, kde vládli. To, co dělá tento artefakt tak unikátním, je skutečnost, že se v něm mísí mytologičtí vládci s historickými panovníky, o kterých naprosto jistě víme, že existovali.
První částí tohoto unikátního textu je 4000 let stará deska s klínovým písmem, kterou na začátku 19. století objevil vědec Hermann Hilprecht, Němec žijící v Americe. Svůj nález z území starověkého Nippuru publikoval v roce 1906. Od Hilprechtova objevu bylo nalezeno nejméně 18 dalších částí královského listu, většina z nich spadá do 2. poloviny dynastie Isin (2017-1794 př.n.l.). Žádné dvě listiny nejsou identické, ale všechny mají dost společného na to, aby bylo jasné, že mají jeden historický původ.
Nejrozsáhlejším a nejúplnějším ze Sumerského královského listu je tzv. Weld-Blundell, který se nachází v Ashmoleově muzeu v Oxfordu. Tento hranol s klínopisným textem vysoký 8 palců (asi 20 cm) má na každé straně dva sloupce. Vědci se domnívají, že původně bylo jeho středem vedeno dřevěné vřeteno, takže se mohl otáčet a číst ze všech čtyř stran. Hranol obsahuje seznamy vládců z předpotopních dynastií až po 14. panovníka dynastie Isin (1763-1753 př.n.l.). Seznam má nesmírnou hodnotu nejen proto, že odráží staré tradice, ale zároveň poskytuje důležitý chronologický seznam různých období vlády sumerských panovníků a také prokazuje zajímavé podobnosti s Genesis, První knihou Mojžíšovou.
Starověká civilizace Sumerů
Sumer, jedna z nejstarších známých civilizací světa, se nacházela v nejjižnější části Mezopotámie mezi řekami Eufrat a Tigris, v oblasti pozdější Babylonie a nynějšího jižního Íráku, území od Bahdádu k Perskému zálivu.
Kolem roku 3000 př.n.l. už zde existovalo přinejmenším 12 samostatných městských států: Kiš, Uruk, Ur, Sippar, Akšak, Larak, Nippur, Adab, Umma, Lagaš, Bad-tibira a Larsa. Každý z těchto městských států byl tvořen městem obehnaným zdí, které bylo obklopeno vesničkami a pozemky. Každý stát uctíval svá vlastní božstva, jejichž chrám byl centrálním prvkem města. Politická moc prvotně patřila občanům, ale protože postupně narůstala rivalita mezi jednotlivými městskými státy, byl zřízen úřad krále.
Sumerský královský seznam uvádí, že před tzv. velkou potopou vládlo 8 králů. Po povodni
různé městské státy a jejich královské dynastie přechodně získaly moc nad jinými.
Sumerská bájná minulost
Sumerský královský seznam začíná samotným vznikem úřadu krále, na který se nahlíží jako na boží instituci: „královský majestát byl vzat z nebe“. Panovníci z prvotních dynastií vládli po neskutečně dlouhá období:
“Poté, co královský majestát byl vzat z nebe, započala vláda v Eridu. V Eridu se stal králem Alulim, který vládl po 28800 let. Alaljar vládl po 36000 let. 2 králové; kteří vládli 64800 let.”
Někteří z panovníků, zmíněných na začátku seznamu, např. Etana, Lugal-banda a Gilgameš, jsou bájnými či historickými postavami, jejichž hrdinské skutky se staly předmětem mnoha sumerských a babylonských pověstí.
Počáteční seznam zmiňuje 8 králů a celkovou délku 241200 let od doby, kdy „královský úřad sestoupil z nebe“ do doby, kdy zemi zasáhla „Potopa“, po níž království sestoupilo znovu.
Výklad dlouhověké vlády
Neuvěřitelně dlouhá období vlády prvních králů vyvolala mnoho snahy k jejich objasnění. Na jedné straně stojí absolutní zamítnutí těchto vysokých čísel, která jsou považována za falešná a nestojí ani za zvážení. Protipólem této možnosti je víra, že tato vysoká čísla mají svůj základ v realitě, a že počáteční vládci byli vlastně bohy, kteří byli schopní žít mnohem déle než lidé.
Mezi těmito póly stojí hypotéza, že čísla mohou uvádět poměrnou sílu, triumf či významnost.
Například, ve starověkém Egyptě, výraz „umřel stár 110 let“ odkazoval na někoho, kdo žil svůj život naplno, a kdo významně přispěl společnosti. Stejně tak mohou extrémně dlouhá období vlády prvních králů představovat jejich významnost a to, jak důležitě byli viděni ostatními lidmi. To ovšem nevysvětluje, proč zápisy dob vlády jednotlivých králů později přešly na reálná časová období.
S tímto hlediskem je spojena víra, že ačkoliv jsou první vládci historicky nedoložení, neznemožňuje to jejich možnou shodu s historickými panovníky, kteří byli později prohlášeni za mytické.
Nakonec se někteří vědci (například Harrison, 1993) snažili objasnit tato čísla za pomoci matematického výkladu a zkoumání.
Souvislost s Genesis, První knihou Mojžíšovou
Někteří odborníci (např. Wood, 2003) obrací pozornost k faktu, že jsou tu významné spojitosti mezi Sumerským královským listem a některými pasážemi v Genesis. Například, Genesis vypráví příběh o „velké potopě“ a Noemově snaze zachránit všechny zvířecí druhy na Zemi. Stejně tak, v Sumerském královském seznamu je zmínka o velké potopě: „potopa se přehnala přes Zemi.“
Sumerský královský seznam obsahuje soupis 8 králů (některé verze uvádí 10), kteří vládli po dlouhá období před povodní, v rozmezí od 18 600 do 43200 let, což se shoduje s 5. kapitolou Genesis, kde jsou zmíněné generace od Vzniku světa po Potopu. Zajímavé je, že mezi Adamem a Noem je 8 generací, stejně jako je 8 králů uvedeno v Sumerském královském listu.
Po potopě královský list uvádí seznam králů, kteří už zastávali své úřady po mnohem kratší časová období. Nejenom, že královský list dokumentuje velkou povodeň na počátku lidstva, ale také dokládá stejný model ubývající dlouhověkosti, který můžeme najít i v Bibli - člověk žil extrémně dlouho před potopou a mnohem kratší dobu po potopě (Wood, 2003).
Sumerský královský list je opravdovou záhadou. Proč by Sumerové kombinovali bájné vládce a skutečné historické panovníky v jednom dokumentu? Proč je tu tolik podobností s Genesis? Proč bylo zapsáno, že starověcí králové vládli tisíce let? To je jen několik otázek, které zůstávají nezodpovězené i po více než stoletém zkoumání.
Zdroj a foto: April Holloway, www.ancient-origins.net
Překlad: Adéla Štěpánková