Ztracená civilizace v Číně
Jestli je na světě nějaká země, která si stále před zbytkem planety drží svá tajemství, pak to bezesporu bude Čína. Z těchto končin se kromě rudým režimem “odsouhlasených” zpráv těžko něco dostane ven, především pak do západního světa. Mnoho z nás již ví o existenci, tedy alespoň té neoficiální, čínských pyramid a to je zřejmě jen jeden z mnoha případů, kdy se setkáváme s nekompromisním odmítavým přístupem čínských autorit, které nechtějí ani připustit možnost existence něčeho mimo kontext historie tohoto regionu. Spikla se čínská vláda snad proti zbytku světa a tají nám něco důležitého? Něco na tom možná bude, i když občas se objeví světlé chvilky. Před nedávnem jsme přinesli zprávu o kontroverzní výstavě mumií nalezených na čínském území, které bylo kdysi obecně známé jako Hedvábná stezka. Odkaz na článek je zde:
https://www.astronauti.cz/news/tajemne-mumie-z-ciny/
Tyto podivné mumie ani v nejmenším nepatřily žádné asijské kultuře, jednalo se evropský typ lidí, kteří kdysi obývali region pouště Taklamakan a celá výstava vyvolala ve světě velký rozruch a to až do bodu, kdy čínské autority její průběh zrušily a všechny exponáty se musely okamžitě vrátit zpět do Číny. Mnoho od té doby známo není o dalším osudu těchto artefaktů a potvrzuje to skutečnost, že cenzura ze strany tamních institucí je stále velice efektivní. Nabízí se otázka, z čeho mají soudruzi takový strach? Obzvlášť když se jedná pouze o historii a ne vojenskou technologii, či nějaké obchodní zájmy.
Není ani nutné se pouštět do nějakých konspirací, aby bylo jasné, že historie čínské kultury je dodnes opředena tajemstvím. Dokládá to i další vynikající exhibice, která je v současnosti k vidění v malém muzeu Bowers ve městě Santa Ana v Kalifornii. Kontakty místních organizátorů se zdroji v Číně jsou nepopiratelné a jen díky tomu se zde objevují výstavy, které jinak hostují pouze v renomovaných a největších muzeích světa. Lost civilization of China ( Ztracená civilizace Číny ) je jednou z nich a opět pootevírá malinko dobře střežené dveře čínské historie.
Podle průvodkyně, která se v místě nálezů narodila a prožila tam kus života, je region Sichuan velmi nepřístupnou oblastí, kde mezi vesnicemi často nejsou ani silnice a představa systematického archeologického průzkumu je dost těžká, i když se děje. Čistě náhodou tým archeologů, který pracoval na úplně jiném projektu v lokalitě Sanxingdui objevil v roce 1986 dvě obdélníkové jámy plné různých artefaktů. Skupina archeologů dokončila práce na historickém nalezišti poblíž města Chengdu a byli připraveni na návrat domů, když dostali zprávu o nálezu. Jelikož byli nejblíž vydali se provést exkavace v Sanxingdui. Tento nález byl něčím, co nikdo dříve neviděl a dodnes si odborníci lámou hlavu o co zde šlo. V jámách bylo v mnoha vrstvách zahrabáno velké množství předmětů jako jadeitové šperky, kosti zvířat, sloní kly, ale především mnoho bronzových předmětů včetně obrovských masek v lidské podobě, nebo v podobě mytologických bytostí. Jednoho může okamžitě napadnout, že se jedná o rituální pohřebiště, nicméně v ani jedné z děr se nenašel jediný lidský pozůstatek. Ani zub. Všechny artefakty byly úmyslně rozbité na kusy a zahrabané. Obecně se odborníci shodli na datování podle organických pozůstatků někdy do období 1250 - 1100 PNL. Nicméně všichni víme jak to s datováním je. O patnáct let později bylo odkryto nedaleko další naleziště v lokalitě Jinsha. Toto místo vykazovalo podobné artefakty a souvislost mezi těmito kulturami byla očividná, jen Jinsha je poněkud mladšího data. Do té doby si archeologové mysleli, že v oblasti Sichuan existovaly jen primitivní neolitická sídliště a tyto nálezy takovou teorii v podstatě vyhazují z okna.
Je zřejmé, že se jedná možná jen o vrcholek ledovce a takových míst se může v oblasti nacházet celá řada. Přestože nalezené objekty na obou lokalitách jsou z různého období, patřily zřejmě ke stejné, nebo velice příbuzné kultuře, ale to je asi tak všechno, co víme. Jejich vzhled je kompletně cizí oproti jiným nálezům ve stejné oblasti a účel a význam těchto objektů je pořád velkou neznámou. Nikdo nic o této kultuře neví, ale podle precizního provedení artefaktů lze usuzovat, že se jednalo na svou dobu o velice pokročilou civilizaci. Zpracování bronzových a zlatých objektů je na vysoké úrovni, ale nikde nejsou žádné známky o tom, že by tito lidé používali nějaký druh písma, nebo hieroglyfů. Další zajímavostí je, že nalezená slonovina pochází pravděpodobně odjinud, protože v této oblasti se nikde jinde nenalezla. Spekuluje se o jihovýchodní Asii, což by minimálně potvrzovalo čilý obchodní ruch mezi těmito kulturami.
Sanxingdui a Jinsha byly kultury existující současně s pozdní dynastií Shang a začínající Zhou dynastií okolo Žluté řeky. Záznamy z těchto dynastií absolutně nic nezmiňují o této kultuře a navíc první čínské písmo se objevilo v regionu teprve okolo 4.století PNL.
Asi nejzajímavější exponáty jsou obří bronzové masky, jejichž samotná výroba trápí odborníky. Zatím nebylo nalezeno místo, kde by docházelo k výrobě těchto předmětů, ale předpokládá se, že byla používána tradiční metoda odlévání do hliněných forem. Ovšem zdá se, že v případě této ztracené kultury se jedná o lehce pokročilejší způsob, než bylo zvykem jinde v té době, navíc se tato technologie jakoby objevuje náhle odnikud. Zajímavým elementem tohoto způsobu výroby je, že obrovské předměty byly odlévány po částech a později byly tyto “díly” poskládány dohromady pomocí sváření. Metoda sama o sobě neobvyklá a nikterak nezapadající do kontextu regionu Sichuan. Kdo byli tito lidé? Odkud vzali tuto pokročilou technologii? Jaké byli jejich motivy k výrobě těchto předmětů? A jako vždy, kam tak náhle zmizeli?
Nedalo mi to a pustil jsem se do diskuze postupně se dvěma průvodkyněmi, první již zmiňovaná asijka, která se v regionu narodila, nebyla příliš otevřená a držela se naučeného scénáře, který zřejmě obdržela od kurátorů výstavy. Ne, že by její povídání nebylo zajímavé, ale člověk je tak nějak po chvíli znuděn při pohledu na kruhový artefakt, který je očividně technického charakteru a připomíná kolo, zatímco musí poslouchat bajky o tom, že se jedná o kultovní předmět, jelikož tito lidé ( pravděpodobně ) uctívali kult slunce. Proto prý kruhový tvar s paprsky, což symbolizuje Slunce.
Ostatně podle slečny byla většina vystavených artefaktů součástí nejrůznějších rituálů a kultů. Na jednu stranu to lze akceptovat, jelikož slečna má velice blízko k čínské kultuře a zná místní tradice, protože tam vyrůstala. Je však možné taková vysvětlení aplikovat úplně na všechno? Oficiální popisky jednotlivých exponátů každopádně potvrzují, že to možné asi je.
Druhá průvodkyně, dáma pokročilejšího věku, byla očividně daleko více otevřenější, i když si mě musela vzít stranou, protože měla strach, aby ji nikdo neslyšel. V mnoha ohledech se mnou souhlasila, že některé exponáty nemají nic společného s rituály, ale jedná se technické předměty. I vysvětlení typu dekorativní předmět by mě relativně uspokojilo. Při pohledu na masky a bronzové sochy však neměl odpovědi absolutně nikdo. Shodli jsme se jen na jednom, že vizuálně tyto předměty nepřipomínají nic asijského. Můj první pocit při vkročení do sálu byl, že se mi hned vyjevila Jižní Amerika. Kolegyně však nečekaně přišla i s jinými návrhy jako třeba, že některé rysy připomínají severské národy, dokonce až eskymáky. Dokonce jsme v tom našli i směr opačný, a to Polynézii. Při hlubším zkoumání snad člověk najde v těchto artefaktech úplně cokoliv, kromě Asie. Mytologické masky jsou pak naprostou neznámou a neodvažuji si spekulovat, co znázorňují. Snad cestu šamanů v transu, kdy potkávají bytosti z jiného světa, které jsou pak znázorněny v těchto předmětech. Kdo ví. Nic podobného jsem snad neviděl. Obě osoby se kterými jsem tedy měl možnost mluvit jsou povolané a měly by podat alespoň nějaké informace.
Skutečnost je, i přesto že mladší slečna se snažila přijít s vysvětlením, ani jedné se to nepodařilo. Jinými slovy nikdo nic pořádně neví o těchto nálezech, o lidech, kteří objekty vyrobili, o jejich životě a zvycích a hlavně je velkou nepříjemností fakt, že se postupně více a více rozpouští zažitá představa mnoha desetiletí o tom jak vypadal vývoj čínské kultury. Na druhou stranu je to možná dobře, protože takto se aspoň může dál bádat, když to bude dovoleno a pokud by se našli další lokality s podobnými pozůstatky, určitě by pak bylo jednodušší začít skládat tuto zajímavou skládanku. Prostor je tedy otevřen naší představivosti a jsem jen zvědav, co nás v budoucnosti ještě čeká za zajímavosti z Číny...
Autor a foto: Michael M.Faitl
Zdroj: Výstava “Lost Civilization of China”, Bowers muzeum, Santa Ana, Kalifornie