Zóna ticha v Mexiku
Zóna ticha v Mexiku – výtah do jiných světů?
Jednou ze záhadných oblastí, ve kterých se dějí nevysvětlitelné věci, je Zóna ticha, neboli, jak ji nazývají zdejší lidé „Zóna del Silencio“. Říká se jí také „mexický Bermudský trojúhelník“ a nachází se mezi 26. a 28. stupněm severní šířky a 102. až 106. stupněm západní délky. Právě v tomto pásu severní šířky leží i mnoho jiných podivných oblastí, kde se vyskytují magnetické anomálie a které provázejí pověsti o nevysvětlitelných jevech.
Zóna ticha leží v severo - centrálním Mexiku, asi 180 kilometrů severozápadně od města La Guna a 648 kilometrů od El Pasa v USA, mezi mexickými státy Durango, Chihuahua a Coahuila. Je to pouštní oblast, porostlá trnitými keři a zamořená jedovatými hady.
Na první pohled se tedy neliší od jakékoliv jiné pouště. Archeologové zde ale odhalili starobylé zříceniny, které v Zóně ticha představují další zneklidňující záhadu. Zdá se, že jsou několik tisíc let staré a že nepochybně tvoří dokonalou astronomickou observatoř. Jak se shodli odborníci, jejími tvůrci nemohl být rozhodně žádný ze zdejších primitivních kmenů, které se zde kdysi usadily v této poušti kolem malé oázy.
Naopak, lidé, kteří něco takového dokázali postavit, museli být mnohem vyspělejší. Otázkou tedy je, kdo tyto ruiny po sobě zde asi zanechal? Kdo asi byli dávní tvůrci astronomické observatoře, připomínající Stonehenge, v tomto zapadlém koutě světa - a kam asi zmizeli.
Do povědomí veřejnosti se tato poušť ale dostala od poloviny devatenáctého století díky Dr. Santiagovi Garciovi, který zaznamenal pozorování zdejších zemědělců, snažících se uhájit holý život v tomto hrůzu nahánějícím prostředí, kteří vyprávěli o hořících kamenech, padajících z oblohy.
V roce 1930 objevil Francisco Sarabilo, letec ze severu mexického státu Coahuila, tuto členitou náhorní plošinu v blízkosti města Callabia a ihned si všiml zdejších zcela unikátních a neobvyklých anomálií.
Toto místo, kterému Mexičané říkají Mapimí, je jakýmsi epicentrem a dějištěm některých nejpozoruhodnějších událostí, které se na naší planetě udály. Projevuje se zde totiž zvláštní elektromagnetický fenomén, který způsobuje, že se střelka kompasu točí dokola, mobily ani vysílačky nefungují, radiové signály nelze přijímat a lidé pociťují podivné brnění v celém těle.
Obyvatelé městečka Ceballos, Durango, asi 25 kilometrů vzdáleného od Zóny ticha, berou jako samozřejmost, že nemohou nikdy přijímat televizní signály. Dokonce existují popisy toho, že když tam stojíte a vedle vás budou nahlas mluvit další dvě osoby, vy neuslyšíte vůbec nic.
Oficiální vysvětlení pro tyto tajemné jevy zde prostě není.
Zmutovaná zvířata a geomagnetické anomálie
V Zóně ticha žije velké množství zvláštních a zmutovaných zvířat, které odborníci nazývají endemité. Je to například podivná pouštní želva, či některé druhy hadů, jaké se nikde jinde na světě nevyskytují.
Všichni tito živočichové, ale také rostliny, jako například fialový kaktus, se „z nepochopitelných důvodů“ soustřeďují právě v Zóně ticha. Působí zde tedy velmi silné elektromagnetické pole. Proto se této oblasti říká „mexický bermudský trojúhelník.“ Že nejde jen o výplod fantazie zdejších obyvatel, bylo již dostatečně vědecky prokázáno, ale ukázalo se, že tato záhadná pustina dokáže zřejmě i jiné věci.
Zóna ticha přitahuje zejména velké množství meteoritů. Meteorit, který se zřítil do oblasti Chihuahua dne 8. února v roce 1969, v 1 : 05 ráno, se pohyboval rychlostí 10 kilometrů za sekundu a je největším meteoritem, který dopadl na zem v historické době.
Překvapení přineslo i jeho složení. Při bližším zkoumání v něm byly objeveny záhadné struktury, zcela jedinečné a zatím nezaznamenané. Výzkumník Luis dospěl k závěru, že meteorit obsahuje „materiál stejně starý jako Vesmír.“ Naše sluneční soustava je totiž podle dosavadních poznatků astronomů stará asi 6 miliard let, zatímco stáří meteoritu z Chihuahua je odhadováno na 13 miliard let.
Jednou z příhod, která zdejší oblast dostala do světového povědomí, je událost z 11. července roku 1970. Tehdy zde NASA prováděla pokusný let naprogramované jaderné střely zvané Athena. Vše probíhalo podle plánu - a raketa byla úspěšně odpálena z Green Riveru, v Utahu. Nesla dva malé kontejnery kobaltu 57 - a vydala se spořádaně na svou předem naprogramovánu pouť přesně tak, aby dopadla na předem určené místo pokusného výbuchu, tedy na 1130 km vzdálenou střelnici ve White Sands, v Novém Mexiku.
V té chvíli se to stalo: jaderná střela náhle naprosto nekontrolovatelně a co je ještě neuvěřitelnější - sama od sebe - změnila směr, minula White Sands - a zamířila do Zóny ticha, kde se ihned rozbila na kusy. Podle mluvčího NASA, který se k případu vyjádřil, že:
„To vypadalo, jako by střelu do této oblasti cosi vtáhlo.“
Garcia poukazuje na to, že když letectvo přišlo do této oblasti shromažďovat trosky, které zbyly z rakety Athena, odvezli si sebou vojáci při svém odjezdu i několik nákladních aut plných pouštního písku na analýzu. Je možné, že zdejší anomálie mohou mít na svědomí velká ložiska magnetitu, která se zde nacházejí. Tato železná ruda pak je odpovědná za útlum magnetických vln. Navíc zde v horách jsou prokázána i naleziště uranu.
Po několika letech sem dopadl i horní stupeň z jedné rakety Saturn, použité při projektu Apollo. Byla to stejná magnetická síla, která způsobuje, že do zdejší Zóny ticha dopadne v průměru neobvykle mnoho meteoritů, protože zdejší zvýšený magnetismus tyto předměty doslova přitahuje?
Z tohoto důvodu do tohoto regionu vyslalo vojenské ústředí USA tým odborníků, aby zde prozkoumali překvapující zvláštnosti magnetického pole, které se tady vyskytují.
Koridor pro hvězdné vetřelce
Projevy takových elektromagnetických energií mají ještě jeden neuvěřitelný důsledek: mohou vytvářet takzvané multidimenzionální brány, které slouží k průchodu do jiných dimenzí. Funguje zdejší oblast tedy jako jakýsi vesmírný portál?
Podle genia Alberta Einsteina je možné ohnout prostor pomocí působení gravitační síly.
Je zdejší magnetická síla tak silná, aby mohla přitáhnout i UFO? Einstein vypočítal, že pokud by nějaká vesmírná loď získala dostatečné množství energie na to, aby v konečném výsledku mohla vyvinout velký energetický výboj, umožnilo by to takovému objektu dostat se ve vesmíru tam, kam právě potřebuje.
Je to jakási zkratka, pro kterou se používá označení „Einstein – Rosenův most.“ Ještě nedávno si vědci mysleli, že takto cestovat vesmírem je nemožné. Avšak nyní se ukazuje, že pomocí nějaké síly, která otevře vstup do červí díry, je možné vytvořit jakýsi hvězdný most. Je možné, že v Zóně ticha takové síly existují?
Potom by bylo jistě reálné používat takový hvězdný vstup k cestě do jiných vesmírů i zpět. Cestující, překračující Zónu ticha, pravidelně hlásí, že vidí podivná světla nebo neobvyklé zářící objekty. Manévrují na nebi ponejvíce v noci a často zůstávají náhle jakoby bez hnutí viset ve vzduchu a mění barvy. Potom vzlétají velkou rychlostí a mizí z dohledu.
Podobné události se stali svědky také dva farmáři, kteří se vraceli z místní slavnosti a spatřili obrovské tajuplné světlo, které se náhle sneslo z temné oblohy. Z něho vyšly dvě humanoidní postavy, které vydávaly podivuhodnou záři. Když se počaly blížit směrem k nim, není divu, že se vyděšení farmáři dali na zběsilý útěk.
Často lze na místě takové návštěvy nalézt druhý den i hmatatelné stopy. Jeden ze zdejších obyvatel prozkoumal místo, nad kterým uviděl minulou noc tajemné světlo- a nalezl, podle jeho slov: „ohněm spálenou vegetaci.“ Je to důkaz o návštěvě z jiné vesmírné dimenze?
Takových míst lze objevit ve zdejší oblasti bezpočet. Dosud nevíme, co se zde vlastně doopravdy děje.
Vědci si dodnes lámou hlavu i s podivuhodným faktem, že první a také asi nejznámější fotografie UFO, pořízená roku 1976, pochází právě z této oblasti. Objekt byl zhruba 100 metrů široký a vydával barevné světlo, které střídavě blikalo. Sám o sobě nic nedělal, jen tam tak visel ve vzduchu nad pouští. Po chvilce se ale náhle odpoutal a zamířil přímo do Zóny ticha.
Pozorovalo ho mnoho zdejších obyvatel a tyto záznamy patří mezi nejdůvěryhodnější hlášení UFO. Na fotografiích je navíc výborně rozeznatelný lesknoucí se stříbrný objekt.
Existuje tu tedy zjevná souvislost mezi výskytem záhadných létajících objektů a Zónou
ticha. Je jisté, že v této oblasti se děje opravdu cosi podivného. Místní obyvatelé se tu v posledních desetiletích několikrát setkali se zvláštními cizinci vysokých postav, spíše nordického typu, s nápadně zářivě světlými až bílými vlasy.
Další pozorování se týká podivných humanoidních bytostí malého vzrůstu, oblečených v stříbřitě se lesknoucích oblecích. Právě takoví tvorové se často objevují v popisech lidí, kteří byli údajně svědky přistání UFO. Jsou to takzvaní „šedivci“ s obrovskýma černýma očima kapkovitého tvaru. O všech těchto zdejších tajemných úkazech existuje mnoho hlášení.
Odkud asi přicházejí tito neznámí návštěvníci? Je možné, že UFO používají tyto dávné multidimenzionální brány v Zóně ticha dodnes?
Autor: Magdalena Zachardová
Foto: google.com