Živé kosmické lodě a inteligentní ještěři

Živé kosmické lodě a inteligentní prehistoričtí ještěři 

Rozhovor dr. Stefana Thiesena s prof. Michiem Kakuem

Michio Kaku je spolutvůrcem teorie superstringů, autorem bestsellerů a už více než pětatřicet let působí jako profesor fyziky na Městské univerzitě v New Yorku. Setkal se s ním astronom a autor vědeckých publikací dr. Stefan Thiesen.

Dr. Thiesen: „Pane profesore Kaku, byl jste vědeckým konzultantem televizního seriálu Star Trek. Vystupují v něm tvorové jako Borgové, agresivní, napůl organické, zpola kybernetické bytosti. Autoři scénáře rovněž vymysleli kontinuum Q, prakticky jakési superbytosti na úrovni bohů. Co by se stalo, kdyby se forma existence jakéhosi velmi vyspělého tvora například genetickou manipulací skutečně od základů změnila a evoluce se začala ubírat úplně jinými cestami, než si v současnosti dokážeme představit?“

Prof. Kaku: „Až přijde doba, kdy pronikneme do vesmíru, budeme už mít k dispozici nanotechnologii, abychom se vyrovnali s drsnými podmínkami vnějšího kosmického prostoru. Pokud bychom v dalekém vesmíru doopravdy narazili na jiné civilizace, byly by zřejmě zčásti organické a zčásti umělé. Rovněž i samotné kosmické lodě by mohly být živými organismy. Profesor Freeman Dyson psal o astrochicken (kosmická kuřata) – to je svého druhu geneticky zhodnocená inteligentní kosmická loď, která využívá „kuřecí technologii, aby se mohla sama replikovat. (Pozn.“ Tím se myslí, že následující generace kosmické lodě se vyvíjí jako v případě vejce.)“

Dr. Thiesen: „Pokud by kosmické lodě nebo sondy byly živé organismy, existuje pak vůbec nějaký důvod pro původní civilizaci, aby se do nebezpečného vnějšího kosmu vypravila?“

Prof. Kaku: „Nikoli bezpodmínečně správnou, ale matematicky nejefektivnější cestou, jak zkoumat vesmír, je použít samoreplikačních von Neumannových sond. Můžeme si to přestavit jako virus. Virus je molekula, která celé lidské tělo kolonizuje během několika dní a postará se nám o nachlazení. Dosahuje toho tak, že zotročí molekulární strukturu každé infikované tělesné buňka, takže každá pak produkuje stovky a tisíce nových virů. Přesně to je také matematicky nejefektivnější cesta, jak zkoumat galaxii. Umíme si představit šíření sond do všech stran, probíhající rychlostí světla. Každá sonda přistane na neosídleném vesmírném objektu, kde vyprodukuje další sondy, které opět vystartují zhruba rychlostí světla k dalším hvězdným systémům. Tímto způsobem bychom nakonec mohli mít biliony sond, které po přistání na neobydlených tělesech budou z dostupného materiálu vytvářet stále další kopie sebe samotných.“

Dr. Thiesen: „To je fascinující, ale také znepokojující: vezměme si ještě jedou jako příklad vědeckofantastický seriál Star Trek. Tam se Borgové – mezigalaktická civilizace typu III – chovají v podstatě přesně jako virus.“

Prof. Kaku: „Předpokládal bych, že inteligentní formy života ve vesmíru, jestliže bychom se s nimi měli jednou setkat, budou zřejmě pocházet z dravců, protože právě ti z různých důvodů vytvářejí vyšší inteligenci. To bezpodmínečně neznamená, že nás chtějí pozřít, protože nebudou mít stejnou DNA, která je základem naší buněčné struktury. Pravděpodobně by tito tvorové naše proteiny nedokázali ani strávit. Na Zemi máme velice speciální proteiny, které mohou pozřít jen pozemšťané, takže mimozemšťané by určitě neměli zájem o to, aby se lidé stali jejich potravou. Přesto bychom neměli spouštět ze zřetele, že určitě pocházejí z dravců. Na to nesmíme zapomínat.“

Dr. Thiesen: „Třeba by se obávali u nás přistát, kdyby viděli, co všechno jíme. Z jejich pohledu přece prakticky rutinně pojídáme své nejbližší biologické příbuzné...“

Prof. Kaku: „Osobně se ovšem domnívám, že v době, kdy se stali typem I, měli k dispozici prostředky a znali vyjednávací metody, aby překonali brutální divokost, která je charakterizovala při „výstupu z bažin“. Aby k takovému vývoji ale vůbec mohlo dojít, potřebovali enormní konkurenční boj, což znamená, že se ve „fázi bažiny“ vyskytuje mnoho strašlivé brutality. Jakmile jsme ovšem dosáhli úrovně typu I, stává se násilí vůči jiným kmenům, národům a druhům kontraproduktivní. Bude-li dokonce dosaženo statutu typu II, má civilizace k dispozici tisíce let, aby se vypořádala s celou zlovolnou zištnou minulostí, která byla příznačná pro její civilizační vzestup. Myslím proto, že půjde o více či méně mírumilovné tvory, protože měli tisíce, desetitisíce let k tomu, aby zvládli své problémy.“

Dr. Thiesen: „Dalo by se tedy říct, že ty bytosti, které dosáhly statutu typu II, jsou mírumilovné, jinak by se na tuto úroveň vůbec nemohly dostat“

Prof. Kaku: „Přesně tak. Kdyby se totiž nenaučily kontrolovat vlastní agresivní choutky a obrátily by zbraně hromadného ničení proti sobě, následovalo by nevyhnutelně jejich sebezničení. Na druhou stranu už ale získaly planetární povahu. Mohou mluvit stejným planetárním jazykem, smát se stejným planetárním vtipům…“

Dr. Thiesen: „To už v podstatě umíme také...“

Prof. Kaku: „…pouze elita – na Zemi to umí pouze elita.“

Dr. Thiesen: „Zmínil jste se předtím o meziplanetární ekonomice. Chcete tím naznačit, že dobývání vesmíru a organizování expedicí k dalším planetám může zabezpečit prakticky neomezený růst?“

Prof. Kaku: „Ano, neboť kolonizujete různé hvězdné systémy. Ale dovolte mi, abych naprosto jednoznačně uvedl, že my budeme zřejmě ještě několik staletí přikovaní k Zemi. Existují lidé, kteří sní o terraformingu Marsu, ale to je hudba ještě velmi vzdálené budoucnosti. Má to jeden konkrétní důvod – a tímto důvodem jsou náklady. Potřebujete deset tisíc až čtyřicet tisíc dolarů, abyste dopravil do vesmíru libru hmotnosti. Kosmické lety jsou při současném technickém stavu až nepochopitelně drahou záležitostí, což v dohledné budoucnosti zřejmě nezměníme. Takže si myslím, že následujících pár staletí budeme připoutáni k rodné planetě. Během této doby se musíme zbavit našich rivalit – národních, ideologických i náboženských.

Dr. Thiesen: „Všechny civilizace musí navíc zjistit, jak během doby, ve které jsou ještě omezeny na pobyt na své planetě, mohou žít s limitovanými surovinovými zdroji a dalšími obdobnými problémy. Musí zvládnout problém přežití.“

Prof. Kaku: „To je správné – než se stanou typem II a budou přímo využívat sluneční energii. Pokud se civilizace typu 0, jakou představujeme my, nenaučí zacházet s masivními omezeními, která vyplývají z nedostatku surovin a do jisté míry také ze zátěže životního prostředí, neodvratně zaniknou. To je velice nebezpečné.“

Dr. Thiesen: „Za jakých okolností byste si dokázal představit, že civilizace typu II nebo III by mohly mít zájem o méně vyvinuté druhy?“

Prof. Kaku: „Myslím, že se o nás budou zajímat už jenom proto, že jsou zvídavé. To je jeden z předpokladů pro „opuštění bažiny“. Evoluce – alespoň na Zemi – viditelně upřednostnila tvory, kteří jsou inteligentní a zvědaví na jevy ve svém okolí, takže zkoumají a využívají stále nová prostředí. Proto předpokládám, že i tyto civilizace budou zvědavé a projeví zájem o navazování kontaktů s jinými kulturami. Pro civilizace typu III bychom ovšem byli nejspíš něčím takovým, čím jsou pro nás mravenci, takže by asi šlo o velice omezený kontakt.“

Dr. Thiesen: „Ale mravenec nechápe, že vůbec existuje něco jako my. Lidé jako vy naopak přicházejí s ideou, že může existovat teorie stringu a civilizace typu III, a dokonce po nich pátrají. Nemělo by právě toto pro ně být přes všechno, co jste uvedl, zajímavé?“

Prof. Kaku: „Jistě, jenomže tohle všechno zajímá jen pár jednotlivců, nikoli průměrného člověka, takže průměrný mravenec by si zoufal. Kdyby zažil takové setkání, první, co by ho napadlo, by bylo vzít nohy na ramena a utéct. Myslím, že lidé by nedokázali zvládnout mimozemské technologie. Nebyli by prostě schopni jim porozumět. Takže předpokládám, že z hlediska „civilizace typu III“ neexistuje nic, co by mohla získat komunikací s typem 0.“

Dr. Thiesen: „Ale i my máme odborníky na hmyz – entomology. Mohlo by přece existovat cosi jako ‚specialisté typu II na kategorii 0‘.“

Prof. Kaku: „Jistě, jenže oni mohou veškeré informace o nás shromažďovat tak, že nás kupříkladu prozkoumají z Měsíce, nebo by dokonce mohli mít základnu i na Zemi. Kdo ví? Třeba mají na Zemi nějaké monolity.“ (Pozn.: Tento odkaz se vztahuje k zamaskované aparatuře v románu Arthura C.Clarka. Vesmírná odyssea.)

Dr. Thiesen: „Na to často narážíme ve Star Treku – pořád nacházíme maskované základny na jiných planetách, z nichž jsou studováni divoši.“

Prof. Kaku: „Opakuji, že příslušníci civilizace typu III se omezují jen na pozorování, aby tak předešli panice. Nikdo nechce, aby zkoumané bytosti opanoval strach – a každý kontakt s sebou nese velice specifické důsledky. Oni dobře vědí, jak se získávají určité informace, jak se patřičným způsobem v omezené míře navazuje kontakt, ale nikdo by nižší civilizaci nedal k dispozici celou technologii, protože by to mělo zničující účinky.“

Dr. Thiesen: „Jak bychom tedy měli jiné civilizace ve vesmíru vyhledávat?“

Prof. Kaku: „No, musíme koneckonců hledat u sebe, protože jak jinak bychom to chtěli zařídit? Každopádně musíme pátrat po projevech obecné chemie – a její nejvšestrannější a nejhojnější aplikace prozatím, jak vidíme, spočívá na uhlíku. Uhlík má čtyři vazby. Jak je známo, i křemík má čtyři vazby, ale jeho ‚spolupráce‘ s ostatními prvky není tak mnohotvárná. Musíme pátrat po chemii spočívající na uhlíku a po odpovídajících energetických zdrojích. Aby život mohl vzniknout, potřebuje energii, stabilitu, komplexnost. Nám tuto energii dodává Slunce, stabilitu máme, protože se naše planeta pohybuje po téměř kruhové dráze v životní zóně hvězdy, a komplexnost pochází z uhlíku s jeho čtyřmi vazbami. Takže se může stát opravdu cokoli.“

Dr. Thiesen: „Ve spojení s teorií SETI v té podobě, v jaké ji prezentuje Erich von Däniken, dochází i k pátrání po mimozemských artefaktech. Vy sám jste – kupříkladu – zmínil možnou základnu na Měsíci. Kdybychom hledali takové objekty v rámci slunečního sytému, na co bychom se měli podle vašeho názoru zaměřit?“

Prof. Kaku: „Za prvé, neměli byste hledat ‚technologii 0‘. Měli bychom na Zemi pátrat po ‚technologii typu III‘ – například po nanotechnologii. Mnohé z teorií o mimozemských civilizacích byly formulovány už ve třicátých a čtyřicátých letech (20.století), dlouho před objevem nanotechnologie. V nanotechnice můžeme věci nepředstavitelně zmenšovat, pomocí uhlíkových nanoprostředků se na molekulární bází dají vyrábět nesmírně stabilní materiály. Nebo můžeme budovat atomové laboratoře o velikosti atomů! Když Kubrick natáčel svůj film (A. C. Clarke, 2001. Vesmírná odyssea), použil monolit o řádové velikosti pět metrů. Ale ono to nemusí být pokaždé vysoké pět metrů!“

Dr. Thiesen: „Mohlo by to být neviditelné.“

Prof. Kaku: „Mohlo by to být malé například jako ošatka na chléb. Všechno, co potřebujete, je informační paměť, jejíž pomocí dochází k samoreplikaci, čímž může začít hledání „emisí typu I“ a studium „civilizací typu I“. Je možné, že se takové předměty na naší planetě nacházejí. Bohužel je na Zemi stále větší eroze, takže zřejmě by tady neměly dlouhé trvání. Na Měsíci by mohly přetrvat miliardy let, ale Země má komplexní uhlíkovou chemii. Je naprosto lhostejné, jak kdo smýšlí o Zemi – každopádně ale představuje laboratoř pro vznik nových forem života. Existuje-li tedy inteligentní forma života, která navštívila Zemi před vznikem člověka, a zaznamenala, jak se to tady hemží dinosaury, pak si možná řekla: ‚Dáme jim dost času a budeme mít inteligentní savce. Proč tady tudíž neumístit sondu, která bude vše pozorovat. A uvidíme. Prostě počkáme.‘ A připomínám ještě jednou: ty bytosti by byly zřejmě zpola umělé. Část jejich inteligence by tedy byla technologická. Kdybychom našli některé z takových externích stanovišť, pak by nám to nejspíš připadalo dost bizarní, protože bychom na typ III aplikovali měřítko našich ‚očekávání typu 0‘. ‚Technologie typu III‘ využívá nanotechnologie a možná nějakou sloučeninu z uhlíku a křemíku. Bude to forma zpola živá – takovou bude i sonda, kterou tu zanechali – a fantastickým způsobem miniaturizovaná. 

Prof. Michio Kaku. (foto: Tatjana Ingoldová)

Pro web připravil: Marek Pernica

Zdroj: Erich von Däniken – Výbušná archeologie – kapitola V.Epocha lidí

Edice: „Tajemství“ –  nakladatelství DIALOG Liberec

Rok vydání: 2009 (rozhovor byl pořízen již v roce 2004, přeloženo 2008)