Zbraně hromadného ničení v indickém eposu Mahábhárata
Vědci a inženýři, kteří jsou vychováváni moderními vědeckými principy, velice rychle zavrhnou jakoukoliv myšlenku o moderních zbraních a válčení pomocí techniky v dávné historii. Nicméně stará literatura z Indie je plná odkazů, které nutí každého seriózního učence hledat opravdové vysvětlení těchto provokativních textů. Nezaujatý čtenář najde důležité důkazy o pokročilém stavu válečné technologie například v jednom z hlavních děl prehistorické Indie, které se jmenuje Mahábhárata. Popisovaný vzhled a použití těchto zbraní je pozoruhodně podobné moderním tankům a obrněným vozům, raketám umístěným na vozidlech, zvukem řízeným střelám země\vzduch a vzduch\země, laserovým dělům a zbraním hromadného ničení, které jsou podobné moderním atomovým bombám.
Například text Dronaparva popisuje mechanické vozidlo používané v boji mezi bohy Ghatotkaca a Karna. Tento vůz byl očividně vyroben z nějakého neprůstřelného kovu ( ocel, nebo železo ) a měl osm kol. Byl pokryt “ kůží z černého jelena “ a byl dostatečně velký, že mohl pojmout jednu osobu. Vozidlo produkovalo při svém pohybu silný rachot a způsobovalo paniku a teror mezi nepřátelským vojskem. Podle starého textu vůz potřeboval ke svému manévrování alespoň 400 stop a pohyboval se bez pomoci koní, či slonů. Každopádně se zde pasáže textu trochu liší v závislosti na různých zdrojích. Gita press edice Mahábháraty popisuje vozidlo jako “ automatické “, schopné urazit více než 30 naval ( 12000 stop - 4km ) najednou. Na druhou stranu stejná pasáž v edici Brandarkar Oriental Research Institute Standard Edition zmiňuje, že vozidlo bylo taženo slony a koňským spřežením, kteří “ byli krmeni krvý a masem “ a urazilo vcelku 1 nalva ( 400 stop ). Ve srovnání s dalšími zbraněmi se zdá být “ automatická “ verze tohoto vozidla v Gita Press Edition více věrohodná. Podle toho jak je stroj v textu popsán jej lze přirovnat k obrněnému tanku z 1. světové války, který rozhodoval osud bitvy. Text Vanaparvan popisuje dva druhy střel: země/vzduch a vzduch/země, které vydávaly světlo a pohybovaly se jako had, stylem ze strany na stranu. Další střela byla typu země/země, která byla náváděna zvukem. Král/démon Salva používal létající stroj pod názvem saubhapura ve svém boji s Lordem Krišnou. Když Salva pouštěl z nebe “ třísky “ , Krišna je rozehnal raketou ze země. Rozzuřený Salva vyslal více těchto projektilů a také ostrých “ hřebů “ a Krišna vrátil úder opět střelami, které se pohybovaly hadím stylem, cik-cak vzduchem směrem k vozidlu. Démoni, kteří byli shromážděni na zemi začali na Krišnu útočit, jelikož byl obklopen temnotou. Ten však využil hluku, který démoni produkovali a vyslal zvukem naváděné střely, které všechny démony zničily. Mahábhárata často popisuje zbraň sataghni, která byla schopná zabít sto mužů najednou. Moderní encyklopedie popisuje zbraň jako obrovský kámen s železnými hroty. Byla většinou umístěna na horní části pevnosti a poté svržena na armádu, která se snažila překročit hradby. Podle textu Dronaparva, byla tato zbraň umístěna na vozidlech s koly a byla transportována na bojiště, kde byla vržena na nepřítele pomocí mechanického zařízení, nebo pomocí ohně. Tento druh odpálení a zvuku připomíná moderní děla. Mahábhárata též mluví o druhu zbraní známých jako asani. Byla to střela umístěná na vozidle s osmi koly, která po svém použití způsobovala oheň v nepřátelských řadách.
Text Udyogaparvan zmiňuje tři druhy zbraní. První byla známá jako prasvapana a ta byla schopná vyvolat okamžitý spánek u protivníka. Druhá byla prabodha a ta byla použita k jejich probuzení. Příklad použití prasvapany můžeme číst v pasáži, kdy Ardžuna poslal vojsko Kauravase do hlubokého spánku. Tato zbraň byla použita i v boji mezi bohy Rámou a Rávanou. Třetím druhem byla mocná brahmastra, která okamžitě vše spálila a způsobovala silný vítr a mraky, která vytvářela extrémní teplotu a hrozila zamořením celého světa. Divoká bitva mezi Bhíšmou a Parašurámou vypovídá o této silné zbrani, ale na doporučení bohů ji nakonec Bhíšma odstranil z výzbroje, protože její použití bylo příliš destruktivní.
Osmnáctidenní bitva Bharata netrvala jen přes den, ale pokračovala i v noci a ve snaze udržet dobrou viditelnost, byl použit nějaký druh umělého osvětlení. Dronaparva přesně popisuje použití “ nespočetných lamp “. Sedm světel bylo umístěno na každého slona a deset světel na každý válečný vůz. Text říká, že “ jasně rozsvícené lampy byly vyhozeny do vzduchu, aby bylo vidět “. Odkaz je zajímavý a naznačuje, že do vzduchu byly vystřeleny světlice. Bhíšmaparvan text dokonce zmiňuje další druh osvětlení - jakési hole naplněné sírou, které po svém zapálení sloužily jako druh umělého světla. Dronaparva také popisuje náhlé vytvoření oslepující temnoty, kterou Šakuni použil k obklíčení Ardžuny. Temnota však byla odvrácena zbraněmi a umělým světlem, což potvrzuje, že vojenský personál té doby uměl používat a ovládal světlo a tmu k překonání protivníka.
Celá Dronaparva je plná odkazů, které popisují silné zbraně schopné celosvětové destrukce. Vanaparvan text se konkrétně zabývá zbraní pasupata, která je schopná vyhladit celou planetu. Ardžuna měl ve skutečnosti od bohů striktně zakázáno použít tuto zbraň na lidech. Kromě pasupaty byly popsány též katastrofické následky zbraně narayana. Stejný kontext současně zmiňuje také použití strašné zbraně agneya, která byla prohlášena jako neefektivní ve srovnání s brahmastrou. Když byla tato zbraň použita, okamžitě zničila všechno živé ve svém epicentru. Podle textu odpovídal vyvolaný žár síle tisíce Sluncí. Obloha byla zahalena prachem a byl silný nárazový vítr. Stromy byly spálené a hluk vystrašil lidi i na velkou vzdálenost. Následky použití těchto smrtelných zbrání byly živě popsány v textu Udyogaparvan. Vojáci, kteří se bránili zbrani známé jako isika a kterou použil Naranaryana, byli oslepeni, ohlušeni a otupělí. Ztratili též smysl cítit. Na celém jejich těle se objevily popáleniny. Obloha se zdála být pokryta bílým prachem. Takovéto efekty nám živě připomínají radioaktivní spad a následky použití atomových zbraní v naší moderní době...
Text Adiparvan popisuje další zbraň nazývanou kanapa, která připomíná pistoli. Slovo se dá ve skutečnosti přeložit jako “ zbraň, která je krmena horkými železnými koulemi “. Záznam ze 7.století n.l. hovoří o tom, že tato zbraň produkovala oheň.
Dalším úžasným příkladem moderní vojenské techniky v Mahábháratě je tvastra. Zní to jako science-fiction, když to čtete. Tato důmyslná zbraň způsobovala, že obraz toho, kdo ji ovládal se “ promítnul do tváří nepřátel “. Když hrdina Ardžuna použil tuto zbraň, vojáci protivníka začali bojovat jeden proti druhému ve svých vlastních řadách, protože každý z nich vypadal jako Ardžuna. Naše současná věda nebyla zatím schopna vyprodukovat takovou zbraň, ale přesto ji máme v historické Mahábháratě. Jiné zbraně zmiňované v tomto eposu vypadají jako zbraně ovlivňující počasí. Paryana vytvářela husté mraky, které spustili déšť na protivníka, což jej přivedlo do šíleného zmatku. Déšť byl naopak okamžitě zastaven použitím protizbraně vayavya, která vynaložila pomocí silného větru tlak na mraky, které se rozplynuly a zároveň také způsobovala chaos a destrukci v nepřátelských řadách. Jiná podobná zbraň byla schopná vyvolat spodní vodu a zaplavit tak bojiště. Skutečností je, že Udyogaparvan, Sabhaparvan a Bhíšmaparvan jsou přeplněny odkazy na tyto zbraně ovlivňující počasí.
Nejpřesvědčivějším důkazem o použití zbraní hromadného ničení je text Sauptikaparvan, kde byl Asvatthama obklíčen Pánduovci. Když zjistil, že nemá šanci na útěk, odpálil Asvatthama nebezpečnou zbraň brahmasir, která byla schopna zničit svět. Na druhé straně, aby Ardžuna odrazil útok, použil brahmastru. Srážka těchto silných zbraní vytvořila obrovskou ohnivou kouli na obloze, která hrozila celosvětovým zamořením. Tisíce “ meteoritů “ padalo k zemi. Lord Krišna musel zasáhnout a přestože se podařilo zbraně zneškodnit, následky jejich použití byly vidět v řadách bojovníků ještě dlouhou dobu. Jejich ženy rodily mrtvé, nebo znetvořené děti. Nemusíme zdůrazňovat, že podobné tragické události byly následkem radioaktivního spadu na ty, kteří přežili holokaust v Hirošimě a Nagasaki.
Vypadá to, že historie je temnější, než se zdá a možná to chce přepsat dějiny. Manusamhita text, který se datuje do roku 200 n.l. popisuje použití střelného prachu. Další záznam z 2.století př.n.l. Kautilya vypráví o hořlavém oleji na hladině vody, minerálních olejích a různých mechanických zdrojích síly včetně robotů. Udyogaparvan popisuje zápalný olej na podpalování a prach k rozšiřování ohně. Podle knihy Adiparvan, ctihodný mudrc Brhaspati předal znalosti o použití střelných zbraní Eharadwajovi, který napsal významnou knihu Vaimanikasaastra a který naučil Dronu této vědě. Od Drony převzal znalosti o střelných zbraních Ardžuna. Jedním z vysoce vědeckých pojednání v Mahábháratě je Nagarayantrasutra, která se zabývá mechanickými vynálezy pro lidi žijící ve městech. Takže existence velmi vyspělé technologie byla známá lidem v jihovýchodní Asii ještě dříve, než nastala Bharata válka, která se odehrála v roce 3127 př.n.l. ( podle Aihole Inscription ze 7.stol.n.l. ), nebo kolem roku 1500 př.n.l. ( podle moderních vědců ). Rozsah katastrofy byl nepředstavitelný a trvalo mnoho let, než se lid Indie v dávných časech zotavil a život se vrátil do normálního stavu. Přibližně od roku 1500 do roku 500 př.n.l. nelze nalézt žádný historický, nebo písemný záznam. Nastala skutečná “ doba temna “. Vojenská tradice a fakta o použití mechanických zbraní se postupně ztrácí v zapomnění a zůstává jen strach vzbuzující vzpomínka na krvavou bitvu, která přetrvává jen díky legendám a mýtům.
Historie dnes musí být přehodnocena správným pohledem na věc a pomocí moderních překladů a interpretací prehistorických textů. Je třeba uznat existenci strašné bitvy, která se odehrála mezi “ bohy “ a lidstvem, vesmírné bitvy, která v dávné minulosti téměř zničila náš svět.
Redakce se omlouvá za případné nesrovnalosti s překladem osobních názvů a jmen, jelikož ne vždy bylo možné nalézt ekvivalent indického/anglického originálu na českém internetu. Originál tohoto článku byl poprvé zveřejněn v roce 1989.
Autor: Dr.Dileep Kunar Kanjilal
Zdroj: časopis Legendary Times
Překlad: Michael M.Faitl
Foto: wikipedia