Záhada dvou Měsíců

Nová mise NASA pod názvem GRAIL začala na konci roku 2011 s cílem objasnit některé ze záhad pohřbených pod povrchem Měsíce a možná i...jeho ztraceného souputníka. Podle současné vědecké teorie měla Země jednou dva vlastní Měsíce.

“ Je to vzrušující myšlenka ,” řekl David Smith, hlavní výzkumník GRAIL při MIT. “ Může to být možnost jak vysvětlit jeden z největších problémů systému Země-Měsíc - podivný asymetrický vzhled Měsíce. Jeho blízká a vzdálená strana se velice liší.”

Blízká strana, nám přivrácená, má rozlehlá “moře” prehistorické vyhaslé lávy. Naproti tomu odlehlá strana Měsíce se skládá z hornatého terénu. Výzkumníci si dlouho lámali hlavu proč tomu tak je a teorie dvou měsíců představená Martinem Jutzi a Erikem Asphaugem z University of California v Santa Cruz je posledním pokusem o vysvětlení. Vědci souhlasí, že když objekt velikosti Marsu narazil do Země před 4 miliardami let, tak z vyvrženého materiálu vznikl Měsíc. Jutzi a Asphaug tvrdí, že oblak smetí ve skutečnosti vytvořil měsíce dva. Menší kus materiálu se ustálil na správném orbitu, který byl před, anebo za větším Měsícem.

“ Normálně se takové měsíce uskupí do jednoho tělesa po vzniku, “ objasňuje Smith, “ ale nová teorie navrhuje, že druhý měsíc  zakotvil v jednom z Lagrangeových bodů v systému Země-Měsíc.”

Tyto body jsou něco jako gravitační pasti. Mohou udržet objekt po dlouhou dobu, ale ne nutně navždy. Druhý Měsíc  pravděpodobně našel svou cestu pryč a srazil se se svým větším bratrem. Kolize se odehrála v tak malé rychlosti, že nevytvořila kráter. Menší objekt se ve skutečnosti “rozplácnul” a vytvořil současný hornatý terén na odvrácené straně. Jinými slovy tato pohoří jsou pozůstatkem malého měsíce. Dvojice družic GRAIL létá ve formaci okolo Měsíce a pořizuje přesné údaje o gravitačním poli.

“ Zkoumáním gravitačního pole Měsíce vidí GRAIL dovnitř tělesa a ukazuje rozdíly mezi blízkou a odvrácenou stranou.”

Družice létají okolo Měsíce několik měsíců, zatímco mikrovlnný systém precizně měří vzdálenost mezi družicemi. Při sledování oddalování a přibližování těchto družic mohou vědci zmapovat gravitační pole Měsíce. Tyto informace nám říkají hodně o rozložení materiálu uvnitř Měsíce a dávají nám definitivní údaje o rozdílech mezi dvěma stranami měsíčního povrchu a interiéru. Jestli se hustota materiálu na vzdálené straně bude lišit od té na přivrácené straně specifickým způsobem, výsledky povedou k podpoření teorie dvou měsíců. Nicméně tato informace je jen jedním úlomkem celkové skládačky. Abychom prokázali, že druhý Měsíc skutečně existoval, jsou zapotřebí další kousky skládačky. Družice LRO již poskytla důležité údaje o měsíční topografii. Vědci také mohou nahlédnout na data o povrchové chemii a podívat se na staré seizmické informace z misí Apollo. Ale to, co je opravdu potřeba, řekl Smith, je zpáteční mise na odvrácenou stranu, abychom zjistili stáří místní horniny.

“ Menší měsíc, pokud tedy nějaký byl, měl velikost asi třetiny našeho současného. Takže po srážce by se rychleji ochladil a skála na odlehlé straně, kde se předpokládají jeho pozůstatky, by měla být starší, než ta na přivrácené straně.” 

Zdroj a foto: dailygalaxy.com

Překlad: Michael M. Faitl