Uvnitř planety Pluto

Daleko na okraji sluneční soustavy se nachází mini planeta Pluto. Její sousedství tvoří Kuiperův pás, kusy ledu a skály. Nízká teplota znamená, že planeta obsahuje velké množství ledu. Pluto je od Slunce asi 50 krát dále než Země a jeho složení se zdá být podobné více kamenným pozemským světům, než jeho plynovým sousedům. Zdá se, že povrch malé planety je z větší části led, smíšený s kusy skály. Vzdálenost Pluta a jeho velikost komplikuje jeho studium, ale astronomové jsou odkázáni na pokročilou optiku jako je Hubblův teleskop. Tento vyspělý přístroj nalezl v posledních letech několik nových měsíců Pluta. Vědci mohou použít jeho největší měsíc Charon, který je podobný velikostí své planetě a také podobný svým složením, ke zkoumání povrchu Pluta. Když Charon putuje mezi Plutem a Zemí, zákryt blokuje světlo z povrchu a mění světlost. Vědci také použili Charon k přesnějším výpočtům velikosti a hmoty Pluta. Po kalkulování jeho hustoty vypočetli, že planeta je z 50 až 70 procent skála a zbytek led. Povrch je složen z exotických ledů jako metanová a dusíková námraza s vodním ledem v nižších vrstvách. Na povrchu je také přítomen kysličník uhelnatý. Současné studie Hubblova teleskopu napovídají, že jsou také přítomny komplexní organické molekuly. Povrch je různorodý, s tmavými a světlými místy, černé, oranžové a bílé barvy. Ale protože se jedná o led, povrch také konstantně mění svou teplotu. Jak planeta cestuje blíže ke Slunci, led taje a mění se v páry a naopak. Povrch má také sezónní změny díky svému extrémnímu úhlu naklonění, 122 stupňů. Pluto pravděpodobně obsahuje pevné jádro. Vědci nemohou měřit vnitřek planet a měsíců, ale mohou studovat hustotu a použít ji k odhadu kompozice vnitřku tělesa. Určili, že vnitřek Pluta je více pevný směrem k jádru, zatímco blíž k povrchu jsou méně husté materiály a led. Pluto se nachází ve vzdáleném Kuiperovo pásu spolu s ostatními tělesy z ledu a skály. Tyto kusy jsou pozůstatkem z formování sluneční soustavy. Kuiperův pás neobsahuje jen malé planetky a asteroidy, ale také komety. Vědci předpokládají, že pokud by se Pluto posunulo blíže ke Slunci, mělo by plynový ocas jako kometa. Jádro planety se formuje první, ale jádro Pluta selhalo ve shromažďování hmoty během svého formování a tak se nepodařilo vytvořit kompletní planetu. Pod svým povrchem obsahuje Pluto draslík. Pokud dostatek draslíku podlehne radioaktivnímu rozkladu, může planeta obsahovat podpovrchový oceán mezi svým pevným jádrem a ledovou kůrou. Až nová družice NASA New Horizons doletí do blízkosti Pluta v roce 2015, shromáždí nová data a více informací o povrchu této planety a bude schopna vrhnout i více světla na složení jejího interiéru.

Zdroj a foto: space.com

Překlad: Michael M.Faitl