Tajemství kaple Loretto

Na světě stále existuje mnoho nevyřešených záhad, některé velké, některé méně frekventované. Jedna z těchto méně známých je předmětem tohoto článku. Shoda náhod a pracovních povinností mě již po několikáté přivedla do malebného města Santa Fe v Novém Mexiku, které každého okouzlí svou architekturou pueblového stylu v kombinaci s mnoha kostelíky a náboženskými motivy. Santa Fe založili Španělé v roce 1610 a bylo dlouhou dobu pod jejich nadvládou až do roku 1848, kdy byl celý jihozápad přičleněn k USA. Dnes má Santa Fe na 70 000 obyvatel, je nejstarším hlavním městem USA a je centrem uměleckého dění na severu státu Nové Mexiko se spoustou galerií, studií a kulturního vyžití. Uprostřed historického centra se nachází kaple Loretto a uvnitř staré schodiště, které se stalo předmětem mnoha diskuzí, televizních dokumentů a novinových článků. Okolnosti jeho výstavby a samotné existence jsou totiž opředeny do dnešního dne rouškou tajemství. Stal se v Lorettánské kapli snad nějaký zázrak? Byli řádové sestry navštíveny duchem svatým, andělem, cestovatelem v čase, nebo snad došlo k zásahu z jiného světa, než je ten náš pozemský?

Trochu z historie

Krátce po svém založení bylo Santa Fe složeno ze tří skupin obyvatel, místních indiánů, Španělů a Mexičanů a později se přidaly také anglosaské kultury a tento mix zanechal po městě své stopy v podobě bohatého kulturního a historického odkazu. Příběh kaple Loretto začíná někdy v roce 1850, kdy byl církví pověřen biskup Jean Baptisite Lamy, aby dohlížel na Teritorium Nové Mexiko. Tento region byl nový a biskup měl za úkol šířit víru a také vzdělávací systém, který skoro neexistoval. Po svém jmenování proto rozeslal do všech koutů země žádost k bratrům, kněžím a k řádovým sestrám, aby přišli do těchto končin kázat a učit. V roce 1852 dostal pozitivní odpověď od sester z Loretta, které vyslaly sedmičlený tým do Santa Fe. Řád sester z Loretta byl založen v roce 1812 ve státě Kentucky a nebylo tudíž jednoduchou záležitostí se dostat do těchto končin nového teritoria. Žádné sofistikované způsoby přepravy neexistovaly a celá akce se ukázala jako těžká řehole. Během putování byla skupina zachvácena cholerou, matka Superior zemřela a další sestra byla příliš nemocná a musela se vrátit zpět do Kentucky. Po putování přes St.Louis, po řece směrem do Independence, zbytek skupiny nakonec cestoval dostavníkem za špatného počasí a přes indiánská území. Nicméně i přes veškerá úskalí sestry dorazili do Santa Fe v roce 1852 a založili akademii Our Lady of Light ( Loretto ) o rok později. Následovali další dvě vlny příchodu sester z Kentucky, protože škola se rychle rozrůstala a později měla až 300 studentů. Ve stejný čas přivedl biskup Lamy do Santa Fe architekta Antoine Moulyho a jeho syna až z Paříže, protože měl pro ně důležitý projekt, stavbu nynější katedrály Svatého Františka, která je jednou z hlavních dominant dnešního historického centra. Stavba trvala deset let a během této doby dostal biskup Lamy nápad, aby řádové sestry z Loretta požádali architekta o stavbu jejich vlastní kaple, po které velmi toužili. Mouly souhlasil a jelikož měl zkušenosti s renovací kostela St.Chapelle v Paříži, rozhodl se, že kapli postaví jakožto malou repliku. Navíc to bylo oblíbené místo biskupa, když sloužil v mládí v Paříži, takže nakonec byli všichni spokojeni s tímto projektem. Sbírka nashromáždila potřebných 30 000 dolarů z mnoha zdrojů, včetně osobních zdrojů a dědictví sester samotných a výstavba gotické kaple mohla začít v roce 1873. Stavba samotná byla zajímavým kontrastem vůči hliněné adobe architektuře pueblového stylu. Kámen byl těžen v lokalitách v okolí Santa Fe až ve vzdálenosti 20 mil. Dekorativní barevné sklo v oknech bylo vyrobeno firmou DuBois Studio v Paříži, posláno lodí do New Orleans, poté parníkem do St.Louis a nakonec dostavníkem až na místo v Santa Fe. Výsledkem je nádherný kostelík v gotickém stylu, který imituje originál v Paříži, a který byl důležitým přírůstkem v areálu akademie Loretto. Stavba byla dokončena v roce 1878.

Tajemný návštěvník

Byl to příjemný okamžik, když naše malá skupina dorazila po krátké prohlídce historického centra do kaple. Nikdy dříve jsem neměl dostatek času toto místo navštívit a nasát atmosféru uvnitř tohoto místa, které je dnes v soukromém vlastnictví. Majitelé se snaží zachovat historické relikvie a budova slouží v podstatě jako muzeum, ale také se používá ke komerčním akcím jako jsou například svatby. A díky tomu nás čekalo malé překvapení hned u vchodu, kdy jako jedno z mála míst v Americe nabízí jednostránkový text jakožto průvodce v českém jazyce. Paní, která fotí v kostele svatby je totiž českého původu a přeložila originální text do češtiny. Inu, naši krajané se opravdu ve světě neztratí. 

Když byla stavba dokončena, zjistilo se, že má malý technický nedostatek. Z finančních důvodů je celá kaple relativně malá a když byl vybudován balkon pro kostelový sbor nastal problém, protože již nezbylo dostatek prostoru k umístění schodů. Už tento samotný fakt mi přijde trochu podezřelý, protože pokud byl architekt Mouly z Francie tak zkušeným stavitelem, musel si být přeci vědom jak stavbu plánuje. Ale budiž. Řádové sestry tak byly konfrontovány skutečností jak vyřešit dodatečně bezproblémový přístup na balkon ve výšce nějakých osmi metrů. Sestry byly trpělivé a nechtěly unáhleně dělat žádný drastický zásah do právě dokončené stavby a žebřík se nezdál být příliš bezpečnou metodou. Tak se rozhodly uspořádat ceremoniál novena. Jednalo se o devítidenní modlitbu k patronu stavitelů Svatému Josefovi. Nic se dlouho nedělo, avšak poslední den modliteb se u dveří kostela objevil prošedivělý muž s bednou nářadí a oslem žádajíce o nějakou práci. Historické záznamy se liší o době jak dlouho trvalo schodiště postavit, ale tesař ho stavěl přibližně šest měsíců někdy v letech 1877-1881. Po dokončení práce však náhle bezestopy zmizel. Sestry byly nešťastné, protože neměly šanci muži poděkovat a zaplatit za jeho služby. Zkrátka ho nikde nebylo. Dokonce zveřejnily inzerát v místních novinách, ale po muži se jakoby slehla zem. A tak řádové sestry usoudily, že byly vyslyšeny jejich modlitby a že dotyčný odborník mohl být i Svatý Josef osobně. Z duchovního a náboženského hlediska bychom mohli považovat příběh za vyřešený a celý ho považovat za zajímavou legendu. Jenže tento záhadný člověk za sebou zanechal podivný důkaz něčeho, co se vymyká i naším dnešním standardům. Schodiště samotné. V naší moderní historii je místo magnetem mnoha odborníků stavitelů, kteří si marně lámou hlavu nad tím, jakým způsobem byla tato struktura postavena. Jedná se zde o reálný důkaz již zapomenuté stavební technologie srovnatelný s megalitickými stavbami jinde na světě? Z perpektivy architekta by totiž snad ani nemělo schodiště existovat, natož aby bylo plně funkční. Ve svém rozsahu je pochopitelně tento výtvor zanedbatelný ve srovnání například s egyptskými pyramidami, ale do určité míry nepřehlédnutelný. Schodiště totiž nemá žádnou hlavní centrální podpěru, tak jak je zvykem u těchto typů. Je zatočené dvakrát o 360 stupňů a připomíná tak šroubovici DNA a původní verze neměla ani žádné zábradlí, které by třeba částečně pomohlo udržet stabilitu a strukturu pohromadě. Nic takového, jen dřevěné schody “do nebe”, které se jen vzájemně podepírají a jsou ukotveny v podlaze a pak až k balkónu. Statik by musel prohlásit, že taková věc může být  maximálně hezká dekorace, ale v momentě, kdy by na schody někdo vstoupil, mělo by se vše zřítit, a dost možná i bez toho, aby je někdo použil. Avšak nic takového se nikdy nestalo. Schody byly používány, po dvou letech od jejich dokončení bylo přidáno zábradlí z bezpečnostních důvodů a existují dodnes i po více než sto letech. Odborníci se snažili mnohokrát přijít na kloub této záhadě, ale v podstatě se vždy objevilo jen více otazníků, než odpovědí. Celý design byl i na svou dobu celkem nadčasový. Struktura má 33 schodů. Jedná se o náhodné číslo, nebo je zatím nějaký důvod? V celé stavbě není použito žádné lepidlo a ani hřebíky, jen dřevěné kolíky. Samotný použitý materiál je také slušnou záhadou. Archív z místního obchodu v té době, kde se dalo pořídit dřevo na stavby, nemá žádné záznamy o tom, že by tam někdo kupoval speciální druhy dřeva, a už vůbec ne na stavbu schodiště. O co víc, použité dřevo je údajně exotického původu a v okolí nebylo v té době ani k dostání. Některé zdroje dokonce uvádějí, že dřevo použité ke stavbě pochází z vyhynulých prehistorických druhů stromů a mělo být technicky nemožné takové kdekoliv obstarat. Dodnes se tedy pořádně ani neví, odkud tento tesař bral dřevo použité na stavbu schodiště. Jeden by řekl, že celkem dost nejasností okolo jednoho schodiště... 

simulace jak vypadalo původní schodiště

na konci 19.století

Co tedy říci na závěr? Bohužel dobových informací, které by se daly dohledat je pramálo a tak tato enigma města Santa Fe bude zřejmě ještě nějaký čas nevyřešena. Nebo snad řádové sestry z Loretta vymyslely důmyslný podvod, aby se jejich kaple stala více populární a přilákala další studenty do jejich akademie a všechno bylo třeba úplně jinak? Třeba dobové texty a záznamy ukryly, nebo dokonce zničily...Kdo ví, i to by dávalo smysl. Nicméně výtvor, který tento tajemný návštěvník, ať už to byl kdokoliv, po sobě zanechal, mluví sám za sebe a nenechává v klidu mnoho dnešních odborníků stavitelů. Kdo byl tento skromný muž, který si nenechal za svou práci ani zaplatit? Měl snad nějaké utajované inženýrské znalosti našich předků z dob prehistorické megalitické éry a nechtěl, aby se o tom více vědělo a tak zmizel beze stop, aby utajil svou identitu? Nebo se skutečně v devatenáctém století v Santa Fe odehrál zázrak v náboženském slova smyslu? Možností bychom mohli vymyslet asi nespočet včetně paranormálna a mimozemšťanů a všechny mohou mít stejnou váhu pravděpodobnosti. Tak jsem s mojí skupinou po krátké návštěvě tohoto magického místa odcházel s hlavou plnou otázek, stejně tak jako když jsem do kostela poprvé vstoupil. 

Autor: Michael M.Faitl

Foto: autor a archiv kostela