Sluneční plazma, Ezechiel a nová perspektiva řádu světa

foto: Visit Finland

Naše současná věda, ačkoliv mám určité výhrady k jejímu vlastnímu fungování, udělala v posledních letech mnoho důležitých a zajímavých objevů. Ne vždy je tedy nutno se vydávat směrem konspirací a utajování. Věda má i své pozitivní stránky a bylo by nespravedlivé na ni jen nadávat. Především bych se zamyslel nad vesmírem, protože to je téma, kterého se tento web velice dotýká. Je to jen několik let, kdy byla myšlenka existence planet podobných Zemi jen spekulativní, než reálná. Dnes je dokázáno, že těchto exoplanet existují tisíce, čísla se liší od toho jaký zdroj informací člověk použije. To však není podstatné, myslím že jich budou zřejmě miliardy miliard, protože vesmír je zkrátka obrovský. Potenciální šance, že na nich existují různé formy života je více než očividná a to mluvíme jen o těch, které jsou založeny na nám známých principech. Vesmír je pravděpodobně plný života a jak ukazují některé studie, vypadá to, že meteority, asteroidy a jiné kosmické smetí obsahuje pozůstatky primitivních organizmů a teorie panspermie znovu ožívá. Tak málo víme o vesmírných procesech a jejich vlivu na pozemský život.

Aurora borealis

Jedním z nejvíce fascinujících objektů, který je nám velmi nablízku je naše Slunce. Dlouhou dobu vědci zastávali názor, že Slunce je velice jednoduchý objekt a dokonce dříve byl na oběžné dráze kolem Země, která byla středem naší soustavy. Jakékoliv nové teorie jsou vždy rezolutně odmítány akademickou komunitou a trvá většinou desítky let, někdy stovky, než se ukáže, že ten či onen měl pravdu. Slunce jak dnes již víme je naopak velice nestabilní objekt a víme o něm dost málo. Zdá se, že v minulosti mohlo hrát velkou roli v procesech na Zemi a také zřejmě výrazně ovlivnilo život. Není tajemstvím, že Slunce prochází 11 letým cyklem nízké a zvýšené aktivity. Víme také, že Slunce produkuje nejrůznější druhy záření a některá, jako ultrafialové záření, nebo nabité gama částice, jsou velice nepříznivá pro život. Před touto každodenní sprchou nás chrání magnetický obal planety a další vrstvy jako ozon atd. Bereme to jako samozřejmost, aniž bychom si uvědomovali jak důležitá je to věc. Vědecké týmy precizně studují nejrůznější přírodní procesy jako zemětřesení, tání ledovců, magnetismus, posun pólů, sopky, či zvýšení hladin moří. Všechny tyto aktivity mohou být potenciálně devastující a to tak nějak víme. Ovšem málokdo zatím dává do souvislosti variantu, že tyto procesy mohou být také přímo, či nepřímo ovlivněny naším Sluncem a zářením, které k nám vysílá. V naší zatím dochované historii ( pokud je mi známo ) není záznam o žádné globální katastrofě, kterou by způsobilo Slunce, ovšem znamená to, že se tak nikdy nestalo?

Dr. Robert Schoch se ve své nové knize věnuje tomuto tématu velice podrobně a vypadá to, že opak je pravdou. Především ve spojitosti se slunečními výboji , které jsou běžným znakem aktivity na povrchu Slunce. Co se stane, když tento fenomén bude mnohonásobně vyšší, než jsme zvyklí pozorovat? Může to vést ke globální katastrofě na Zemi? Dr. Schoch se domnívá nejen že ano, ale také předkládá důkazy, že k tomu již v dávné minulosti mohlo dojít. Pochopitelně vše záleží na tom jak silný tento výboj je a kam směřuje a v případě kolize se Zemí nás může jednoduše "usmažit" během několika minut. Na mysli pak přichází film s Nicholasem Cagem pojmenovaný v originále " Knowing ". Ten přesně popisuje takovouto situaci a přestože se jedná jen o film, realita v pozadí té myšlenky je velice aktuální a běhá z ní mráz po zádech. Málokdo si tuto skutečnost uvědomuje a přestože vědci stále lépe a za pomoci moderní techniky Slunce monitorují, nikdo neví, kdy k případnému úkazu dojde. Je to jedna z věcí, které se nedají dobře předpovědět. 

Lidé každý rok cestují na sever, aby mohli prožít úžasnou podívanou a pozorovat polární záři. Úkaz, který je přímým následkem právě takovéto sluneční aktivity. Nabité částice reagují s pozemskou magnetosférou a vytvářejí auroru borealis. Dodnes zatím v bezpečném limitu. Jak by to vypadalo, kdyby však intenzita byla tisíckrát a více větší? Dr. Schoch se domnívá, že v historických textech existuje několik záznamů, které právě takovéto události popisují. 

Ezechiel a jeho vize

Každý kdo se zajímá o archeoastronautiku asi zná příběh Ezechiela jakožto jeden z nejlépe dokumentovaných setkání třetího druhu. Věc je pochopitelně otázkou interpretace a rozhodně nechci tuto teorii nijak diskreditovat. Naopak, osobně zastávám názor, že to je přesně to, co Ezechiel viděl a zažil a v tomto směru se rozcházím názorově s panem Schochem. Ten použil příběh Ezechiela jakožto důkaz o pozorování velice nadprůměrného slunečního výboje a následné extrémní polární záře a doprovodných jevů. Jak již bylo řečeno, vše je otázkou interpretace. Každopádně je zajímavé se nad touto teorií zamyslet, protože nabízí nový pohled na příběh, který popisuje Ezechiel.

" Pohlédl jsem, silný vítr přicházel od severu, obrovský mrak se světlem okolo něho. Oheň ze kterého šlehaly blesky na všechny strany a uprostřed všeho, bronzová záře..."

Jeruzalémská Bible, 1968, Ezechiel 1:4

Podle studií, které provedli Solanki ( 2004 ) a Usoskin ( 2007 ), kteří zrekonstruovali grafy a sluneční aktivity a slunečních skvrn v té době, to vypadá, že Ezechiel byl svědkem úkazu v neobvykle aktivním slunečním období. Navíc lokalita ze které jev pozoroval byla zřejmě Nippur, zhruba 100 km jižně od Babylonu v roce 593 PNL. Samotný fakt, že jeho vize přicházela od severu je také důležitý. Polární záře je většinou pozorována právě tam. Ezechiel dále popisuje "stroje" a "bytosti", které jsou zvířecího vzhledu, což prý také není nic neobvyklého. Dávné kultury používaly k vyjádření různých událostí antropomorfní a zoomorfní ikonografii, pokud tedy budeme zastávat názor, že jevy byly zobrazovány stylizovaně a ne tak jak doopravdy vypadaly. Jinými slovy, události byly zaznamenávány formou přenesenou, jelikož jazyk neměl pro tyto jevy slova, což by dávalo určitý smysl. Ovšem jak vysvětlit moment, kdy Ezechiel mluví o strašném hluku, který událost doprovázel. Inu i na tento detail nachází Schoch odpověď. Polární záře je prý doprovázena zvukovými efekty, přestože na toto téma se stále vede debata v akademických kruzích. Vysvětlení by mohly být například velmi nízké rádiové vlny, protože některé mají stejnou frekvenci jako slyšitelný zvuk. Zajímavé je, že tyto vlny byly naměřeny právě ve spojitosti s polární září a také s meteority. Jiné vysvětlení je například statická elektřina. Věda je v tomto směru ale rozdělena na několik táborů. Navíc tyto zvuky, které jsou občas zaregistrovány mají poněkud jiný charakter, než ty o kterých mluví Ezechiel. Co tedy doopravdy tento prorok zažil? Kdo ví, teorie o polární záři je pochopitelně minimálně stejně zajímavá jako ta o setkání třetího druhu. Mimochodem, v souvislosti s těmito zvuky můžeme spekulovat o současných hlášeních podivných zvuků z celého světa, které se dějí jakoby na obloze, v atmosféře. Že by další důkaz této elektrické a částicové aktivity našeho Slunce?

Rongorongo

Zjišťovat které mimozemšťany Ezechiel potkal není tématem tohoto článku a proto se přeneseme na druhý konec světa, na Velikonoční ostrov. Na několika dřevěných tabulkách se tam totiž dochoval skript, který je obecně považován za druh písma, ale dodnes tento jazyk nikdo nerozluštil a nález tak stále zůstává jednou z největších záhad současného světa. Zde je nová teorie. Můžou tyto dřevěné tabulky místo písma naopak ukazovat druh nákresu? Něco jako obrázky namalované někým, kdo měl možnost zažít zajímavý úkaz na obloze? Jistě je potřeba tuto možnost zvážit. Tato interpretace "písma" rongorongo určitě jazykovědce nepotěší, ale takový je život. Tyto tabulky byly pro místní kulturu velice cenné a důležité a tak by bylo naivní si myslet, že jsou jen nějakým seznamem, co nakoupit k večeři. Zřejmě zachycují něco, co bylo velice důležité. A jelikož i dodnes se stále vedou debaty jestli je rongorongo vůbec nějaký druh abecedy, nabízí se spekulace. Co když jsou právě tyto znaky znázorněním podivných obrazců, které lidé pozorovali na obloze? Třeba právě něco jako extrémní sluneční výboj a plazmu, polární záři tak jak jsme ji v našem věku ještě nezažili? Mohlo to také být to poslední, co tato kultura zažila, než byla definitivně zničena právě naším Sluncem. Snažili se tito lidé varovat? Jedna z mála věcí, která se ví je, že tyto dřevěné tabulky nejsou příliš staré, ale to neznamená, že záznam na nich není. V mnoha jiných případech lidé předávali informace stejným způsobem po tisíciletí. Dr.Schoch nabízí vysvětlení, že rongorongo skript je znázorněním právě těchto událostí pozorovaných na nebi, protože porovnáme-li toto "písmo" s tvary, které se občas vymodelují na obloze při slunečních výbojích a plazmových konfiguracích, jsou si celkem podobné. Navíc to vše celkem slušně zapadá do další kategorie a tou jsou indiánské petroglyfy a skalní malby. Studie, kterou provedl Perrat a jeho tým ukazuje na propojení tohoto umění domorodých kmenů a určitými událostmi na obloze. 

Rongorongo je tedy stále záhada, ale možnost, že lidé v dávné minulosti zachytili na dřevěné tabulky fenomén o kterém se teprve v současné době nabízejí lepší informace, je znepokojující, protože pokud tomu tak je, je dost možné, že naší "moderní" civilizaci čeká podobný osud.

Co nás čeká a nemine?

Slunce je naše blahodárné světlo, bez kterého bychom zde nebyli a každý den nás udržuje při životě. Na druhou stranu, když se rozhodne, zničí nás během několika minut. Tato představa absolutní nejistoty je děsivá, a čím víc informací budeme mít, tím děsivější zřejmě bude. Člověk se pachtí za svým každodenním shonem, penězi, kariérou a majetky a ve skutečnosti to vše může být jen otázka pouhého momentu a všechny tyto věci ztratí smysl. Teprve v současnosti věda otevírá vrátka vesmíru kolem nás a Slunce se zdá být velice jiné a důležitější, než jsme si mysleli kdykoliv dříve. Nejen jeho samotné procesy ovlivňující naší planetu, ale aby toho nebylo málo, jiné procesy ovlivňují Slunce a celou naší soustavu. Všechno je vzájmně propojeno a funguje jako perfektní stroj stvoření a destrukce. Výzkum, kterému se například věnuje Paul LaViolette popisuje vliv takzvaných galaktických supervln, které vycházejí z centra galaxie, na naši sluneční soustavu. Podle jeho propočtů, jsme již v období, kdy se jedna z těchto vln blíží závratnou rychlostí a brzy dorazí do našeho "okresu". Jaké to bude mít následky? Nikdo neví, protože v dokumentované historii je to poprvé. A to je právě problém, protože se to již dříve určitě stalo a mohlo to být důvodem k vyhubení většiny života na Zemi. A ne jednou. Jedno je jisté, i taková supervlna může ovlivnit naše, i jakékoliv jiné Slunce. Může to nastartovat nepředvídatelnou řetězovou reakci s katastrofálními následky, anebo naopak jinou reakci, která nás zbaví všech nemocí, depresí a válek. Nevíme. To druhé by bylo pochopitelně lepší. Další katastrofický scénář, který může nastat je takzvaný "mezihvězdný mrak". Již v roce 1978 tuto situaci popsal Alfred Vidal-Madjar. Podle kalkulací jeho týmu existuje takovýto mrak ve směru souhvězdí Škorpión. Naše sluneční soustava se k tomuto mraku přibližuje rychlostí 15-20 km za sekundu. Podle propočtu bychom se měli potkat za 1500 let. Ovšem jak Madjar zdůraznil " z astronomického hlediska je to zanedbatelné číslo a může to být také již zítra ". Mimochodem, více modernější výzkum odhalil, že existuje mnoho takovýchto mraků v našem sousedství. Podle něj se nachází ve vzdálenosti 50 světelných let zhruba 15 těchto mezihvězdných mraků. No a co? Jaký je to problém pro nás? Inu může být, a dost veliký. Dosavadní koncept vesmírného prostoru totiž také dostává četné rány od moderních měření a výzkumu. Mezihvězdný prostor byl vždy vnímán jakožto vakuum, prázdnota a nicota ve které se tu a tam objeví nějaký atom. Skutečnost je velice komplikovanější. V základě tomu tak je, že prostor je vyplněn atomy vodíku, helia a dalších prvků včetně nejrůznějších částic a molekul. Krom toho také něco, co se dá definovat jako "prach". Naše Slunce vytváří jakousi bublinu, která chrání naší soustavu před vlivem mezihvězdného prostoru. Celý systém vlivu Slunce je pochopitelně komplikovaný, ale v zásadě funguje jako jakási ochrana. Mezihvězdný prostor není zdaleka konzistentí jak se dříve myslelo a skládá se různých oblastí s odlišnou hustotou a teplotou. Tak jak se naše soustava pohybuje, potkává nejrůznější nestabilní shluky plynů, odpadu a zřejmě i zbytky explodovaných hvězd. Proto je otázka, kde se naše soustava nachází v tento moment? A právě na základě zmiňovaných studií někteří badatelé spekulují s tím, že jsme již do jednoho takového mezihvězdného mraku vstoupili. Do jakési bubliny, která začala přímo ovlivňovat procesy nejen na jiných planetách, ale přímo i na Zemi a především na Slunci. Pokud tomu tak je, může to mít nepředstavitelné následky. Jaké? Globální oteplování, zvýšenou sopečnou aktivitu, geologické anomálie, či příchod doby ledové. Nikdo pořádně neví, ale změny v klimatu naší planety se již dějí, to se nedá popřít a všichni to pozorujeme. Bohužel celá aféra s 2012 je ve srovnání s těmito přírodními procesy jen pouhá komedie. Nebo snad tvůrci "mayského" kalendáře věděli co se chystá? Ať už to bylo jakkoliv, naše vyhlídky nejsou zrovna růžové. Tedy pokud jsou data alespoň částečně správná. Tam venku za hranicemi naší atmosféry se odehrává představení, jehož závěru se nemusíme dočkat. Slunce a vesmír jsou mocnější, než naše ubohé války a problémy. Již v minulosti nám bylo dáno najevo, kdo je zde pánem a mnoho civilizací zaniklo zřejmě právě díky těmto procesům, které trvají v řádech miliony let, ale když se stanou, jsou konečné a devastující. Zdá se, že Země prochází destruktivními cykly jednou za čas, kdy dochází k vyhubení téměř veškerého života, nebo jeho velice radikální přeměnu. Koneckonců není to náhodou to, o čem staré kultury mluví ve svých textech? Ať už jsou to Hopi, Mayové, nebo indické védy, na celém světě existuje stejný příběh o tom, že na Zemi bylo několik věků, které jsou vždy po určité době ukončeny globální katastrofou a po ní se život opět pomalu obnovuje. Mluví se o ohni, vodě a dalších živlech, přesně tak, jak by se v případě extrémní sluneční aktivity mohlo všechno odehrát.

Možná, že civilizace druhého stupně bude schopná tyto věci předpovídat a řešit, možná i civilizace prvního stupně. Ale náš svět se bohužel stále ještě neodrazil od dna a jak se říká jsme někde v mateřské školce. Nejsme schopni se postarat ani o svou vlastní planetu, vlastní zdroje a místo toho si podřezáváme pod sebou větev. Tak jak potom můžeme rozumět něčemu, co existuje miliardy let a ze všech stran nás obklopuje a svým způsobem udržuje v zajetí a napospas svému malichernému osudu. 

Doufám, že jste nepropadli zoufalství z naší současnosti a blízké budoucnosti, to nebyl můj záměr, ale naše realita v blízké budoucnosti nemusí být příliš růžová. Mimochodem, čirou "náhodou" několik dní poté, co jsem dopsal tento článek, se objevilo na internetu toto :)  Přeji hezký den a klidné spaní….  

https://www.novinky.cz/veda-skoly/295719-na-slunci-se-deje-neco-neocekavaneho-upozornuje-nasa.html

Autor: Michael M.Faitl