Setkání dětí s neznámou bytostí

 Tento případ je velmi zvláštní. Hlavně je to tím, že bytost a přistávající objekt vidělo celkem 62 dětí. Jedná se o pozorování stejné události mnoha svědky. Těmi jsou děti, které sice můžeme podezírat z fantazírování, ale již těžko, když jich je 62 a všechny vyprávěly stejnou verzi s menšími změnami. Děti většinou bývají spontánní a nevymýšlí si, že by všechny trpěly masovou halucinací?

Co se tedy událo?

K celé události došlo 14 září 1994 v Zimbabwe ve městě Ruwa, což je v jižní Africe. Na obloze byl spatřen podivný objekt a o dva dny později 16 září, přibližně v 10:15 místního času si o dopolední přestávce hrálo na pozemku soukromé základní školy (Ariel School) 62 dětí. Městečko Ruwa leží asi 20 kilometrů od hlavního města Harare. Náhle děti uviděly nad školou tři stříbrné koule. Ty nejprve zmizely v záblesku světla, ale pak se objevily znovu na jiném místě. To se stalo celkem třikrát a pak se stříbrné koule začaly pohybovat směrem ke škole, přičemž jedna z nich přistála (nebo se vznášela těsně nad zemí), nad oblastí divokého terénu, kde byly stromy, šedozelená ulámaná travina s vyčnívajícími bambusy. Dětem byl to těchto míst zakázán vstup přestože oblast přiléhala ke školními hřišti, ale nebyla oplocená a tak byly děti varovány před hady, jedovatými pavouky a jinými škodlivými živočichy.

Člověk se tam také může brzo ztratit z dohledu pokud by se tam vypravil, vedla tam jen hrubá cesta pro traktory, které okolní místo čistily.

Podle jednoho z chlapců je tam řada elektrických stožárů. Dříve než objekt přistál, letěl podél těchto stožárů. Jsou tu také jisté nesrovnalosti co se týče toho, zda objekt přistál či se jen vznášel těsně nad zemí. Děti byly v tomto bodě nejednotné. V úterý 20 září se do školy dostavil televizní štáb BBS s celým vybavením. Spolu s ním přišel i člověk s elektrickými měřáky a Geigerovým počítačem, s detektorem na kov a magnetometrem a zkoušel najít nějaké stopy, které by objekt mohl po sobě případně zanechat.  Ředitel školy Colin Mackie, který se všemi velmi spolupracoval i přesto, že se nikdy s UFO nesetkal ani na ně nevěřil, prohlásil, že věří dětem, že viděly to, co popisují. Televizní štáb natočil rozhovor s 10 až 12 dětmi. Jejich výpovědi BBC hned druhý den odvysílala v hlavní zpravodajské relaci.

Objevuje se bytost

Jeden z chlapců Barry D. řekl, že viděl tři létající objekty s blikajícími červenými světly. Zmizely a znovu se objevily téměř okamžitě na jiném místě. To se stalo třikrát. Pak sestoupily dolů a přistály poblíž gumovníků. Barry řekl, že „hlavní“ objekt byl na tu vzdálenost asi velikosti nehtu na palci napřažené ruky. Stejný popis poskytly i ostatní děti, ačkoli některé z nich byly všímavější než ostatní a popsaly více detailů. Shoda v názoru byla také v tom, že objekt sestoupil dolů na uvedené místo, což bylo asi 100 metrů od kraje školního hřiště.

Jenže událost však pokračuje neuvěřitelným setkáním. Pak se na objektu, podle dětí, objevil malý, asi 1 metr vysoký muž. Ušel kousek po divoké vegetaci a když si všiml dětí, zmizel. On, nebo někdo jemu velmi podobný se pak u objektu objevil znovu. Objekt se velmi rychle vznesl a zmizel. Malý muž byl oblečen v těsném černém obleku, který byl podle jedné 11leté dívky „lesklý“. Měl dlouhý hubený krk a velké oči jako rugbyové míče. Měl bledou tvář s černými vlasy spočívajícími na ramena.

Do školy se také dostavili badatelé UFO např. Cynthia Hind s týmem a ti navrhli řediteli, aby nechal všechny děti nakreslit to, co viděly. Získali asi 40 kreseb a některé z nich byly jednoznačné a jasné, ale některé poněkud vágní. Věk dětí se pohyboval kolem 5 a 6 let a pak tam byly děti kolem 11 a 12 let. Udělali 22 fotokopií těch nejvýstižnějších kreseb dětí. Většina kreseb byla stejná nebo podobná, ale některé z kreseb lodi jsou podobné létajícím talířům a badatelé se podivovaly nad tím, kolik dětí má přístup k médiím. Některé kresby byly hrubé, ale více či méně měly tvar talíře.

Badatelé v koncích

Děti byly různých kultur. Některé byly černé, jiné bílé a další asijské děti. Jedna malá dívka řekla: „Přísahám na každý vlas na mé hlavě a na Bibli svatou, že říkám pravdu.“ Menší děti ve věku 5 a 7 let byly vystrašené a utekly volajíce: „Pomoc, pomoc.“ Když se jich starší děti ptaly proč volaly „pomoc“, řekly, že je (malý muž) přišel sníst. To platilo spíše o černých dětech, které měly legendy o lidech pojídající děti.

Učitelé v onu kritickou dobu byli na poradě a nebyli venku, takže nic neviděli. Ředitel řekl, že děti během přestávky na hřišti křičely a výskaly, na čemž nebylo nikomu nic divného. Jediná, kdo byl po ruce byla jedna z matek, která byla ve školním obchodu nakupovat jídlo. Když pro ni děti doběhly, nevěřila jim a nechtěla se s nimi vrátit. Toho dne bylo 33°C horka.

Badatelé, prohledali celou oblast, ale svými přístroji nenaměřili naprosto žádní zvýšené hodnoty, nenašli ani nic podezřelého či něco, co by do oblasti nepatřilo. Nenašli žádné místo, kde by objekt mohl přistát nebo polehlou vegetaci či přelámaný bambus.

Zimbabwe navštívilo mnoho renomovaných badatelů, jako Michael  Hasemann a také dnes již zesnulý odborník na únosy do UFO, Dr. John Mack. Strávil s dětmi dva dny, mluvil s ředitelem, učiteli a s některými rodiči. John se svým kolegou Dominiquem Callimanopulosem byli schopni přesvědčit rodiče a učitele, že i když dětem nevěřili, bylo kontraproduktivní je obviňovat ze lži. Mack jako psychiatr zjistil, že děti utrpěly šokem, který si nemohly vymyslet. Když vyšetřoval děti prohlásil, že v psychice dětí byl silně přítomen stres, strach, ale zároveň i jistá úleva. Naznačil, že se takto citové odezvy nedají simulovat ani vyfantazírovat.  

Malá Elsa vyprávěla, že měla pocit, že ten malý muž: „..se o nás všechny zajímal. Vypadal smutně a bez lásky. Ve vesmíru není asi žádná láska, ale tady ano...“ Některé děti však popisovaly bytosti dvě. Jednu u lodi a druhou, která se pohybovala kolem jako by byla na Měsíci. Elsa řekla, že měla dojem, že bytost jim chce něco říct o vesmíru a zemi, která je na pokraji konce. Vyprávěla, že měla následující noc hrozný sen o tom, jak uvadají stromy, není žádný vzduch a umírali lidi. Tyto myšlenky prý pocházely z očí té bytosti. Podle rozhovorů s dětmi, celé setkání trvalo asi 15 minut. Elsa však nebyla jediná, která měla později neobvyklý sen.

Desetiletá Isabela potvrzovala Elsiny pocity: „On nás prostě jen pozoroval. Byl strašidelný. Snažili jsme se na něj nedívat, protože byl strašidelný. Mé pocity však byly s ním. Myslím, že jako by říkal, že škodíme Zemi.“

Zní to podivně, ale starší děti cítily, že bytosti s nimi nějak komunikovaly a posílaly jim zprávy o tom, jak ničíme svou planetu, otravujeme ovzduší způsobem, který má hrozné následky.

Setkání dětí z Arielské školy v Zimbabwe bylo jedno z nejvýznamnějších událostí v nedávné historii UFO. Je to poprvé, kdy tak velká skupina lidí byla svědkem simultánního pozorování vesmírné lodi a bytostí.

Autor: Karel Rašín, exopolitika.cz