Problém určování pravosti skalních kreseb

Jde o podvrh? Ošidná záležitost určování pravosti skalního umění.

Napsala Joe McDonald z Univerzity Západní Austrálie (UWA)

Tento týden Australané oznámili, že otisky rukou, které byly nalezeny během expanze těžby uhlí v Blue Mountains (Modrých horách), byly falešné. Tuto zprávu zveřejnilo také zpravodajství BBC, sepsal ji žurnalista Andrew Bolt z bulvárních novin the Herald Sun.

Lidé měli z rozvoje těžby od začátku velké obavy. Zpravodajství hlásí, že rozšíření dolu, který se nachází poblíž národního parku the Garden of Stones, už obdrželo více než 500 námitek. Dříve v letošním roce, když byly otisky objeveny, místní ochránci životního prostředí zdvojnásobili svůj odpor proti rozvoji těžby. Avšak otisky nebyly nalezeny během počátečního archeologického výzkumu v roce 2011, který měl za úkol vyhodnotit, jak by další rozvoj těžby ovlivnil okolní prostředí, a podle strojírenské poradenské služby Aecom Australia, která uzavřela smlouvu s důlní společností Coalpac, proto nemohou být pravé.

Navenek byl v chodu složitý soubor naplánovaných ekologických postupů, a potom, na poslední chvíli, bylo nalezeno dědictví Austrálců (původních obyvatel Austrálie), které vneslo nejistotu do celého průběhu schvalovacího procesu.

Je možné, aby byl otisk ruky podvrh? Přece jen, to by vyžadovalo, aby se někdo vydal do odlehlé jeskyně v hustém lese a tady vytvořil falešnou skalní malbu v naději, že to zastaví nebo odloží schvalovací proces plánované expanze těžby.

A mohl by jeden otisk ruky skutečně zastavit těžbu uhlí?

Jak se ověřuje pravost skalního umění?

V článku pro noviny The Australian nazývá Annabel Hepworth otisk moderní replikou tradičních domorodých otisků rukou a považuje jej za nepravý. Otisk ruky neobsahuje husté a snadno rozpoznatelné barvivo a navíc bývá zasažen proudy dešťové vody tak nezvykle, že není možné, aby se uchoval po tak dlouhou dobu.

Archeologičtí specialisté také poznamenali, že ostatní skalní umění nacházející se v této oblasti má okrovou barvu, nikoli bílou. Otisk byl nalezen členem lokálně působící skupiny, který právě prováděl výzkum vegetace, což je další faktor, který souvisí s polemikou ohledně pravosti nálezu.

Neznám žádné další podrobnosti o tomto specifickém případu, který byl uveden v novinách The Australian a obsahoval také fotografii „kontroverzního otisku ruky“, ale skalním uměním v okolí Sydney se zabývám již přes 30 let.

Mohl by i nedávno vytvořený otisk patřit pod ochranu zákona o národních parcích a divoké zvěři v Novém Jižním Walesu? Popravdě, ano. Dle definice zákon chrání všechny domorodé předměty, pokud se nejedná o „rukodělné výrobky vyrobené za účelem prodeje“. Všechny předměty jsou chráněné, ať už vznikly před nebo poté, co byl Nový Jižní Wales založen.

Takže i kdyby se prokázalo, že toto skalní umění vzniklo poté, co archeologové prvně navštívili dané místo, otázka by byla: byl obrys ruky vytvořen některým z domorodců a je tedy součástí „domorodé tradice“?

Dědictví je živou a stále trvající věcí, která netkví pouze v minulosti. Avšak žádný člen místní komunity Austrálců se zatím nepřihlásil, aby dal najevo, že právě toto je ten případ.

Co mohl archeologický výzkum přehlédnout

Z vlastní zkušenosti vím, že je často obtížné spatřit skalní umění Austrálců při jedné jediné návštěvě daného místa. Motivy, které jsou vytvořené bílým barvivem (většinou jílem či kaolinitem), je těžké během období dešťů vidět.

Dříve v letošním roce jsem se vracela na místo ležící ve Western Desert, kde se skalní malby nacházejí. Toto místo jsem během předchozích deseti let navštívila už čtyřikrát. V jeskyni jsme mezi bohatou sbírkou maleb objevili šest nových otisků rukou, kterých jsme si při předchozích návštěvách nevšimli. V daném horském pásmu patřil letošní rok mezi ty obzvlášť suché a já zjistila, že bílé barvivo použité k tvorbě maleb na všech místech vypadalo „světleji“ než pří předchozích pozorováních. Určitě jsem z toho nevyvodila, že by těch šest „nových“ otisků bylo skutečně nových: Vím, že jsem je při předchozích návštěvách prostě neviděla.

Co se děje, když jsou objeveny skalní malby?

Jaký je běžný postup správních orgánů v rámci ochrany jakýchkoliv domorodých památek v Novém Jižním Walesu? Mohl by jediný otisk ruky zastavit těžbu uhlí? Pravděpodobně ne.

Bylo by velmi výjimečné, aby jedno jediné místo domorodých Austrálců zastavilo rozvoj v oblasti Nového Jižního Walesu, pokud by nebylo považováno za kulturně nebo vědecky podstatné. A jeden jediný otisk ruky by byl jen sotva považován za památku s mimořádným významem: ledaže by byl vytvořen některým známým a význačným Austrálcem během některé z důležitých historických událostí. Nebo pokud by to byl jediný vyskytující se bílý otisk ruky v celém regionu, kde jsou všechny ostatní červené.

Každé dědictví je důležité. Jeden otisk ruky nám sdělí konkrétní, detailní informace, i když jen v malém měřítku, zatímco větší soubor míst nám sdělí různé informace o každém dějišti, které bylo skupinou intenzivně využíváno během dlouhých časových období. 

Zákon o národních parcích a divoké zvěři v Novém Jižním Walesu spravuje dědictví Austrálců a v rámci každého rozhodnutí musí být uváženo mnoho otázek a problémů. A právě pravost hraje důležitou roli při hodnocení významu. Dobré hospodaření s dědictvím Austrálců je komplikovaný proces, který si žádá archeology, kteří budou kvalifikovaní, důslední a sebevědomí právě během hodnotícího procesu.

Zdroj a foto: rawstory.com

Překlad: Adéla Štěpánková