Příslušníci americké armády mluví o UFO

V centru hříchu a hazardu Las Vegas se nachází muzeum pojmenované National Atomic Testing Museum a jeho provozovatelé jsou zatím velice aktivní. Není to tak dlouho, kdy byla otevřena zajímavá expozice o Area 51 a je až s podivem, že muzeum, které je částečně provozováno Smithsonian institutem do svého programu začlení tento kontroverzní subjekt. Nebo, že by se snad časy postupně opravdu měnily? Není to totiž jen tento krok. Organizátoři také nabízejí sérii přednášek, které se odehrávají přímo v lobby samotného muzea a zatím poslední z nich se konala 22.září 2012. Měl jsem možnost tuto akci navštívit a byla to čest, protože podle mého se jednalo o velice neobvyklý počin, který stojí za krátkou reportáž. Mnohokrát se v článcích na internetu, ale i ve filmových dokumentech setkáváme s lidmi z “druhého tábora”, tedy se skeptiky, kteří neustále napadají ufology a svědky, že jsou nevěrohodní, že jsou podvodníci a tak dále, a že neexistují důvěryhodné zdroje, nebo osoby z profesionálního sektoru, které by se veřejně vyjádřily k tomuto tématu. A o tom byla právě naše zmiňovaná přednáška, která nesla název Area 51 Special Lecture, ale jak jsem původně očekával, na toto téma nepadlo kupodivu ani jedno slovo.

Bylo na ni pozváno pět důležitých osobností, navíc čtyři z nich bývalí příslušníci armády. Kdo jiný by měl mít větší důvěru, než ti, kteří střeží bezpečí občanů své země? Ať už kterékoliv, v tomto případě USA pochopitelně. Pátým byl bývalý pracovník britské vlády, který měl za úkol oficiálně studovat a vyhodnocovat pozorování UFO pro britský parlament. 

Nejzajímavější byla především dvě jména, plukovník Robert Friends a plukovník William Coleman. Oba dva byli hluboce zainteresováni do projektu známého pod názvem Bluebook a mohu říct, že lidi takového kalibru opravdu neuvidíte mluvit na veřejnosti každý týden. Navíc v jejich pokročilém věku není nikdy jisté, jestli to není jejich poslední vystoupení. Plukovník Friends byl ředitelem programu pro výzkum neidentifikovatelného vzdušného fenoménu a měl na starosti vyšetřování, analýzy a dokumentaci UFO. Jeho práce měla později za následek, že se do situace zapojilo samotné letectvo USA. Byl také více, než dvacet let ředitelem Výzkumu a rozvoje a měl na starosti programy a projekty vědeckých a technologických aplikací, které by vyhovovaly speciálním zbraním USAF, systémům kontroly požárů a důležitým raketovým systémům. Byl asistentem zástupce při startech raket jako Titan, Atlas, Delta a také raketoplánů. Podílel se také na analyzování a monitorování zahraničních technických aktivit, které by mohly být potenciálně nebezpečné pro bezpečnost USA. 

Tento člověk ve svých devadesáti letech má za sebou jistě mnoho a mluvil naprosto jasně a srozumitelně. Především se snažil upozornit na problém samotného výrazu UFO, protože ve své podstatě to nemá nic společného s mimozemšťany a zdůraznil, že během jeho působení v pozici bylo mnoho hlášení a případů vysvětleno konvenčním způsobem, až na malou část, která zůstala dodnes tajemstvím. Podle něj to však může znamenat, že vědci jen zatím neznají odpovědi na určité přírodní procesy, nebo úkazy a je jen otázka času, kdy se i tyto objasní. Po jeho přednesu jsem skoro nabyl dojmu, že se řadí mezi elitu skeptiků, ale když přišla přímá otázka z publika na existenci inteligentního života mimo naši planetu, neváhal ani sekundu s odpovědí. Na základě své kariéry a zkušeností je přesvědčen, že mimozemský život je realita a že část ( i když malé procento ) výzkumu, na kterém se podílel potvrzuje skutečnost, že naše Země je navštěvována objekty, které se zdají být pod kontrolou nějaké inteligence, jiné než naší. Zmínil též, že ze strany vlád a mocipánů je tendence tyto informace tajit, anebo překrucovat. 

Druhým důležitým člověkem na pódiu byl plukovník Coleman, který působil jako mluvčí Projektu Bluebook. Ten se nejprve zdál být ještě více konzervativnější, než pan Friends a neodhalil nic zásadního, co se jeho pracovní náplně a pozice týkalo. Do armády vstoupil během 2.světové války a zúčastnil se 155 válečných misí jako pilot stroje P-38. Byl zapojen do 11 bitev v Asii a Pacifiku a je držitelem 18 vojenských vyznamenání. Kromě mnoha jiných funkcí byl také instruktorem na stíhacích letounech. Později byl vybrán ředitelem pro styk s veřejností americké armády, aby se stal hlavním mluvčím pro Projekt Bluebook v letech 1961-1963. Je autorem tří knih a více než stovky článků. Ke konci svého proslovu však nečekaně promluvil o své osobní zkušenosti během jedné z bojových misí. Řekl, že to je poprvé, kdy o svém incidentu mluví na veřejnosti a popsal do podrobných detailů případ, kdy se posádka ( tedy ne jen on samotný ) jeho letounu ve vzduchu setkala s neidentifikovatelným létajícím objektem, který si s nimi zahrával a dělal manévry na tu dobu absolutně nemyslitelné. Řekl, že 

“ žádná velmoc v té době nedisponovala tak pokročilou technologií, schopnou provádět takové manévry vysoko ve vzduchu “.

To byl velice nečekaný závěr jeho části přednášky, který nechal v němém úžasu mnoho lidí v publiku, což pochopitelně zapříčinilo, že pan Coleman byl po skončení akce obklíčen účastníky, kteří chtěli vědět více.

Dalším přednášejícím byl plukovník Charles Halt, který působil jako zástupce velitele základny v Bentwaters v Anglii. Pan Halt se již nějaký čas objevuje na konferencích především se známým případem z této základny, jehož součástí bylo přistání UFO v nedalekém lese. Ovšem narozdíl od předchozích přednášek, kde většinou popisoval případ jako takový se zde zaměřil na dva aspekty tohoto incidentu, které vyplynuly z novějšího výzkumu. Podle plukovníka se zdá, že při průzkumu oblasti v lese a neznámého objektu, došlo zřejmě k časové anomálii. To čemu se obecně říká “chybějící čas” , především v souvislosti s mimozemskými únosy. Na otázku, jestli má pocit, že jeho skupina byla unesena odpověděl negativně. Nemyslí si, že k tomu došlo a jen zkrátka neví, co se v chybějícím čase odehrálo, protože si nikdo nemůže vzpomenout. Poté se soustředil na nové důkazy, které potvrzují, že na celý případ bylo uvaleno přísné informační embargo a zašel až tak daleko, že prý nadřízené složky vytvořily jakousi konspiraci, aby se případ, co nejvíce utajil. 

Čtvrtým zúčastněným byl plukovník John B. Alexander, dle mého názoru asi nejkontrovernější postava celé akce. Má za sebou také bohatou vojenskou kariéru, je expertem na mezinárodní bezpečnost, UFO badatel a autor. Je znám svým nekompromisním přístupem k některým otázkám ufologie a rád vyvrací mnoho případů, na kterých si jiní zakládají. Nelze ho však považovat za typického skeptika. Jak sám tvrdí, snaží se svojí prací udělat jasné hranice mezi tím, co je reálné, co je konspirace a co je pouhá mytologie a na názorných příkladech z historie se to snažil dokázat. Myslím však, že často se zkrátka nedají věci tak jednoduše škatulkovat. Zajímavým momentem byla konfrontace s jednou osobou v publiku, což čirou náhodou byl George Knapp z legendární radiové stanice Coast to Coast. Ve vší slušnosti došlo k malé výměně názorů a pan Alexander byl v jeden moment zahnán poměrně do kouta a nevěděl jak odpovědět. Inu zkušený reportér jako George Knapp měl asi celý výstup přichystaný dopředu. Jisté je alespoň tolik, že publikum se náramně bavilo a vše skončilo, když se do věci vložil moderátor a zastavil gradující nekonečnou debatu. Poté bylo slovo předáno poslednímu mluvčímu, což nebyl nikdo jiný, než Nick Pope. Toho asi není třeba sáhodlouze představovat. Pracoval 21 let pro britské ministerstvo obrany a mezi lety 1991-1994 byl pověřen vyšetřováním pozorování UFO a dalších podivných fenoménů. Nick měl tento večer nelehký úkol, protože přednáška se konala jen krátce poté, co byl veřejně obviněn z toho, že je nasazený špion a informátor a že ve skutečnosti pracuje pro tajnou rozvědku a jeho rozsáhlá činnost v ufologii je jen kamufláž. Těžko říci, jestli se někdy dozvíme pravdu, nicméně pan Pope kategoricky jakákoliv nařčení tohoto druhu odmítl. Stejně tak jako plukovník Friends uvedl, že závěry britské obdoby Projektu Bluebook jsou podobné, dokonce zažertoval, že americká strana okopírovala výsledky těchto paranormálních studií právě od angličanů. Tak, nebo tak, je jasné, že i vzdušný prostor nad Velkou Británií je pravidelně narušován objekty pod inteligentní kontrolou, které naše současná technologie není schopná dosáhnout, nebo vysvětlit. Trochu netradičním momentem v jeho projevu byl dotaz jedné dámy z publika, jestli někdy osobně vyšetřoval případy lidí unesených do UFO. Byl očividně trochu zaskočen, ale přiznal, že tento fenomén existuje a citoval především výzkum odborníků, kteří se únosům věnují, zejména pak práci Dr.Johna Macka. 

Z celkového pohledu to tedy byla akce velice vydařená a i přesto, že ne vždy se všichni zúčastnění ve věcech shodli, přinesla zajímavý pohled na fenomén UFO ze strany lidí, kteří by ani nemuseli o takovou publicitu stát, aniž by na tom nebylo aspoň něco pravdy. V jeden moment přišla také řeč na kosmonauty a jejich výpovědi a pozorování podivných objektů na oběžné dráze a možná by bylo zajímavé to podat jako návrh na příští akci, pozvat skupinu astronautů, aby promluvili společně o svých zážitcích. To však záleží na pořadatelích, čím nás překvapí příště. Jedna věc je však bezesporu faktem a zároveň může posloužit jako poselství všem skeptikům. Důvěryhodné osobnosti ve vysokých státních a vojenských funkcích existují, veřejně mluví o UFO ( i když většinou po skončení své služby ) a někteří mají dokonce své osobní zkušenosti s tímto fenoménem. Při závěrečné debatě pak zazněl od všech přednášejících bez vyjímky jednotný závěr. UFO je realita, některé pozorované objekty jsou pod kontrolou cizí inteligence a věda by se tímto fenoménem měla velice vážně zabývat v plném rozsahu.

PS: akce se zůčastnil také štáb televize OpenMinds a v příloze můžete shlédnout jejich povedenou reportáž. Sice v angličtině, ale i tak můžete získat částečnou představu, co se v Las Vegas odehrávalo. A třeba to později někdo opatří českými titulky. Mimochodem někde ke konci dokumentu jsem jim dokonce vlezl nechtěně do záběru, kdo mě najde, dostane diplom :)

Zdroj: National Atomic Testing Museum Las Vegas

Autor a foto: Michael M.Faitl