Prastaré znalosti biologie

  Prastaré znalosti  biologie

 „Genetický kotouč“ z Kolumbie a žabí lidé z Tíwanaka

          Při stavebních pracích prováděných nedaleko Bogoty byl objeven podivný předmět. Na první pohled vypadal tak cizorodě, že ani v muzeích si s ním nevěděli rady, protože se nedal dost dobře přiřadit k žádné dosud známé historické epoše. 

          Proto se tohoto artefaktu nebo spíše tabulky ujal jeden z místních hledačů pokladů a odnesl ji profesoru Jaime Gutierrezovi Legovi, známému sběrateli předmětů z předkolumbijské doby, který ji od něho odkoupil. Tento učenec původně pracoval jako technický kreslič a vyučoval také na bogotské univerzitě Jorge Tadey Lozana.

          Záhadný objekt ve tvaru disku je zhotoven z černého kamene, který se jmenuje lydit. Má průměr 22 cm a váží přibližně 2 kilogramy. Geologové z univerzity v Bogotě datují vznik tohoto tajemného genetického kotouče do prehistorického období.  Nic nenasvědčuje tomu, že by mohlo jít o falzifikát.

          Na přední i na zadní straně je disk opatřen rytinami a jednotlivými ornamenty, které jsou od sebe odděleny svislými čarami. 

          Na okraji disku je vyryt symbol hada. Uprostřed má otvor. Je možné, že byl kdysi upevněn k tyči, aby s ním bylo možné volně otáčet. Před několika lety byly podobné disky vykopány také na jihochilských ostrovech.  

          Také na nich jsou vyryty symboly, které zjevně obsahují nějaká poselství. Je zřejmé, že se v dávných dobách, stejně jako dnes na discích  CD- ROOM či disketách, uchovávaly některé informace. Profesor Jaime Gutierreze Lega o záhadných výjevech znázorněných na disku soudí, že: 

        „ Lze rozeznat jednotlivé biologické detaily, například mužské spermie, ženská vajíčka, pohlavní orgány a oplodněné vajíčko, plod, embryo a rostoucí embryo. Jeden symbol ukazuje dvě bytosti, zjevně dvojčata. Druhá strana obsahuje scény, které lze snad interpretovat jako vyobrazení dělení buněk a žáby v různých vývojových stadiích.“ 

         Na vnějším prstenci přední strany lze snadno rozeznat člověka v rané embryonální fázi se žloutkovým vakem. Když se na kotouč podíváme jako na ciferník hodin a nalezneme postavení malé ručičky odpovídající jedné hodině, uvidíme zobrazení neutrálního embryonálního stadia před zahájením dalšího vývoje, který se již odlišuje podle jednotlivých druhů. 

          Profesor Gutierreze také připomíná, že existují předkolumbovská vyobrazení hadovitých útvarů podobných spermiím, které praobyvatelé kreslili s tenounkými bičíky. To však je možné pozorovat jen pomocí elektronového mikroskopu, vynalezeného teprve před několika desetiletími. Jak by to ale bylo možné před tisíciletími? Odkud měli prehistoričtí lidé takové vědomosti?

          Někteří badatelé tvrdí, že se mohli šamani přemisťovat v minulosti do jiných rozměrů, kde pak přijímali nadpozemské informace, stejně tak, jako to popisují někteří vědci a objevitelé žijící ve 20 století.

          Co to asi znamená, zobrazuje snad tabulka také vývoj od žáby k člověku? Jak víme, lékařům se podařilo provést první těhotenský test právě na základě vyšetření žab.

          Je zajímavé, že v Muzeu zlata v Bogotě se nachází obrovské množství žabích amuletů.  Zřejmě proto, že žáby a mloci byli často pokládání za léčivé, a proto byli také dáváni do souvislosti s rituály plodnosti, které se praktikovaly především ve starém Egyptě. 

          Zde byla uctívána bohyně Hiqit nebo také Heket, která - v podobě žáby s vypouklýma očima - podle zdejších mýtů ustavičně přijímala a donášela kulovité světové vejce. O této symbolice zatím mnoho nevíme, snad jen to, že žáby patří také k nejcitlivějším živočichům. Víme také, že podobné bytosti byly prokazatelně předmětem uctívání i v předkolumbovské kultuře. To platí především pro podivné nálezy z Kolumbie.

          I zde byly totiž objeveny skulptury lidí s žabí hlavou. Rovněž tyto sošky patří k dosud nevyřešeným záhadám ve zdejší oblasti. Nikdo neví, jak staré vlastně jsou. 

        Podle geologů před tisíciletími, tedy ještě před původními obyvateli Muisky nebo Čibči, byla celá oblast kolem Bogoty jedním velkým jezerem. V té době ještě nestály ani mayské ani incké chámy.

          Zdejší archeologické objevy jsou datovány do doby před 10 000 lety nebo i mnohem starší. Byly zde nalezeny i lidské kostry staré 14 000 let. Z této doby pochází také dvě obrovité kamenné věže, připomínající egyptské obelisky, umístěné přímo uprostřed zdejšího deštného pralesa jižně od Bogoty.    

          Tehdy prý ve zdejší oblasti žili Tíwanakové, tajemný národ, který postavil dnes již opuštěné město Tíwanako. Vědci došli k názoru, že tehdejší kvetoucí tíwanacká kultura byla z neznámých důvodů před desítkami tisíc lety vyhlazena. Hovoří se často o klimatickém jevu, který údajně způsobil náhlý vzestup vodní hladiny. 

          Pravdivost této hypotézy potvrzuje i senzační nález, který poměrně nedávno učinil třicetičlenný italský archeologický tým na dně jezera Titicaca. Na bolivijské straně jezera našli výzkumníci asi ve dvacetimetrové hloubce zbytky neznámého chrámu, starého zjevně několik tisíciletí. 

          Potápěči rovněž vystopovali sedm set metrů dlouhou zeď, památník a neobvyklé relikvie. Vedoucí výpravy doktor Lorenzo Epis, se domnívá, že chrám postavili právě dávní Tíwanakové.    

          Ohromující je rovněž úžasná podobnost záhadné „genetické tabulky“ s kovovými tabulkami pocházejícími z rozsáhlé sbírky již zesnulého pátera Crespiho z Evádoru a také s kamennými artefakty popsanými neznámým písmem, objevené ve francouzské vesnici Glozel. 

          Těm bylo přisouzeno stáří 12 000 let. Ve sbírce profesora Gutierreze jsou i kameny opatřené neznámými nápisy nalezené u Sutatausu u Bogoty.

„ Kolegové geologové odhadují jejich stáří na několik tisíc let,“ řekl Gutierreze.

„ A to včetně rytin, protože se pod elektronovým mikroskopem dala zjistit zřetelná místa vymletá vodu.“

          Všechny tyto objevy, nalezené v Kolumbii, Ekvádoru, USA a Francii, vypadají jako pozůstatky dávno zapomenuté epochy. Nebo kdysi existovaly společné kořeny všech těchto kultur a teorie o dávné vyspělé civilizaci je pravdivá?

          Proč vlastně nejsou tyto kamenné nálezy důkladně podrobeny důkladnému vědeckému průzkumu a proč se neprovádí srovnání jednotlivých obrazů a symbolu zakreslených na těchto předmětech? Proto se zřejmě odmítají těmito nepohodlnými artefakty také jakkoliv zabývat.

          Před zahájením výstavy s názvem Svět nevysvětlitelných záhad, která se konala ve Vídni roku 2001 a na kterou byl embryonální disk zapůjčen od Museo Weilbauer z Bogoty byl pečlivě prozkoumán prof. dr. Rudolfem Dislbergerem, ředitelem vídeňské klenotnice a mezinárodně uznávaným odborníkem na drahé kameny. Ten dospěl k následujícímu závěru: 

         „Kotouč je obsahově velmi složitým kouskem. Vystává zde problém, který nedokážeme vysvětlit a jenž představuje důvod, proč je tento předmět některými vědci a odborníky zavrhován jako padělek: disk totiž nelze zařadit do soustavy jihoamerických kultur, které v současné době známe. Proč by však nějaký padělatel vytvářel něco, co je nemožné někam zařadit? Nedávalo by to smysl. Padělatel přece chce svůj výtvor prodat. A pokud ho chce prodat, vytvoří například padělek nádoby z inckých dob, protože po takovýchto artefaktech je na trhu poptávka.“

           Další zkoumání potvrdilo, že kotouč není vyroben z umělého materiálu, ale z lyditu, což je hornina vzniklá z křemičitých schránek živočichů. Podle expertizy dr. Věry M. F. Hammerové, odbornice na minerály a drahokamy, byly na objektu zjištěny stopy zvětrávání. 

          To by také svědčilo pro pravost tohoto disku. Lydit totiž není pro padělatele příliš vhodným materiálem. Lze ho sice jednoduše štípat a opracovávat jednoduchými nástroji, výroba kruhovitého kotouče o průměru 22 centimetrů by byla však hodně obtížná, nehledě na složité a velmi pracné rytí miniaturních obrazců. Lydit se totiž velmi snadno štěpí a celý výtvor se pak může ihned rozpadnout.  Do jaké doby ho však zařadit?       

        Spisovatel Reinhard Habeck o tom soudí:

       „Může být kuriózní nález výtvorem zaniklé vyspělé civilizace, jejíž vědecké znalosti se vyrovnaly našim současným? Napadají mě legendy o potopených říších. Pochází genetický kotouč z těch dob, kdy vzkvétaly neznámé civilizace?

        Nebo získali snad naši předci znalosti lidské biologie od bohů- astronautů ze vzdálených hvězd?”

Autor: Magdalena Zachardová

Foto: google