Nová teorie o stavbě Stonehenge
Nová revoluční teorie o přesunování velkých kamenných bloků, jako v případě Stonehenge, byla představena studentem archeologie při univerzitě v Exeteru.
Student Andrew Young viděl souvislosti mezi kamennými kruhy v Aberdeenshire ve Skotsku a koncentrací uměle vytvořených kamenných koulí, které mohly být používány pro transport velkých kamenných bloků. Něco jako princip ložiska. Young objevil, že mnoho těchto koulí má průměr skoro na milimetr stejný a myslí si, že to dokazuje, že byly používány k nějakému účelu najednou, než každá zvlášť. Při vytýčení nalezišť koulí na mapě zjistil, že se všechny nacházejí v blízkosti neolitických monumentů, které jsou známy jako kamenné kruhy. Tyto monumenty v Aberdeenshire jsou podobné jako Stonhenge a navíc obsahují některé daleko větší kamenné bloky. Aby Young prokázal svou teorii, postavil model za použití malých koulí, které byly umístěny do dřevěné “ kolejnice “. Koule byly rozmístěny nedaleko od sebe a na ně byla položena druhá kolejnice/dráha zrcadlově otočená, která nesla dřevěnou plošinu. Young potom na plošinu usadil betonové desky, které imitovaly těžkou váhu.
“ Nakonec jsem si sedl na desky, abych přidal extra váhu. Opravdový test byl ten, když můj kolega použil jeden prst k posunutí zařízení vpřed, jen lehce zatlačil a betonové desky se daly do pohybu velmi jednoduše. Dokazuje to, že koule mohou posouvat těžké předměty a může to být reálné vysvětlení jak byly obrovské kameny transportovány, obzvlášť, když si uvědomíme, kde byly kamenné koule původně nalezeny “, řekl Young.
Podrobnější experiment byl uskutečněn za finanční pomoci Gemini Productions a WGBH a Boston NOVA- americký dokumentární televizní program. Soustředili se na Stonehenge a chtěli vidět jestli tým studentů archeologie pod vedením profesora Bruce Bradleyho bude schopen otestovat model v životní velikosti za použití dřeva, což by ukázalo jak mohly být velké kameny přemísťovány krajinou. Předešlé pokusy jiných odborníků nebyly příliš efektivní. Výstavba zpevněných ploch po kterých se měli rolovat dřevěné kmeny a podobné experimenty posunuly kameny jen s velkými potížemi a pokud to byl způsob jak byly přepravovány, tyto pomocné příkopy, nebo rampy by se našly v archeologických záznamech. Ty se však dosud nestalo. Z ekonomických důvodů bylo v tomto reálném experimentu použito syrové dřevo. Lidé v neolitické době měli však přístup k daleko lepším materiálům jako například tvrzený dub, který je extrémně odolný a byl velmi dostupný v okolních lesích. Měli též technické znalosti jak řezat dřevěné fošny, což víme z archeologických nálezů dřevěných prken používaných jako chodníků přes bažiny. V experimentu byly použity ručně vyrobené dřevěné a žulové koule.
“ Náš experiment jsme museli provést z finančních důvodů za použití syrového dřeva, které je relativně měkké. Každopádně se nám podařilo bez problému přesunout extrémně těžkou váhu. Pokus napověděl, že velké kameny mohly být transportovány pomocí podobných kamenných “ ložisek “ až do vzdálenosti deseti mil každý den. Tato metoda také nezanechává žádné stopy v okolní krajině, protože kolejnice s kamennými ložisky jsou postupně přesunovány s objektem daným směrem “, řekl profesor Bradley. “ To demonstruje, že takový koncept je možný. Neprokazuje to však, že lidé v neolitu tuto metodu používali. Nicméně bylo a je to možné. Je to radikálně nová myšlenka, protože předchozí pokusy s posunem kamenů nebyly příliš efektivní a zanechávaly nezodpovězené otázky v archeologických záznamech “.
Dalším krokem tohoto projektu bude spolupráce s odborníky při univerzitě, kteří mohou spočítat jak velký náklad mohl být transportován za použití různých druhů a tvarů dřeva a podobně. To nabídne matematické důkazy o tom, kolik síly je potřeba, aby se kámen dostal do pohybu a zůstal v pohybu. Pomůže to též týmu více pochopit jakým způsobem byly kameny transportovány na větší vzdálenosti a také přes kopce. Konečným cílem je pak provedení závěrečného experimentu v plném rozsahu v Aberdeenshire za pomoci původních materiálů, kamenných koulí a stáda volů.
Zdroj a foto: sciencedaily.com
Překlad: Michael M. Faitl