Musíme být připraveni na všechno
Musíme být připraveni na všechno
Rozhovor dipl. knih. Ulricha Dopatky
s prof. dr. Johnem B. Campbellem
U. Dopatka: „Pane profesore Campbelle, ctižádostí exoarcheologie je přinést svědectví o ovlivnění naší civilizace inteligencí pocházející z oblasti mimo hranice naší Země. Za samozřejmost se pokládá i prozkoumání možných nálezů artefaktů těchto inteligencí. Počítáte s takovými objevy?“
Prof. J. Campbell: „Takové nálezy by byly senzací. Vědci si však počínají věcně a logicky a vědí, že si musí dávat pozor na to, aby se přání nestalo otcem myšlenky. Stejné to je i v tomto případě. My, archeologové, navazujeme na nové poznatky specialistů zkoumajících vesmír a badatelů SETI/SETA. Přinejmenším pravděpodobnost, že v našem slunečním systému narazíme na relikty cizích civilizací, není nulová.“
U. Dopatka: „Máte konkrétní představy, o co bychom mohli ve slunečním systému ‚klopýtnout‘?“
Prof. J. Campbell: „Právě to je potíž. Chceme-li něco tvrdit o jiných civilizacích, které se zaměřily na náš planetární sytém, pak můžeme jen obecně počítat s tím, že takové civilizace jsou technologicky vyvinutější. Efekty překvapení jsou proto předem naprogramovány. Jen si představte, že konstruují roboty nebo produkty na bází polykarbonátů nebo jiných látek a my prostě nedokážeme tyto objekty rozeznat jako uměle vytvořené. Další překážku, na kterou poukazuje i dr. Douglas Vanoch ve svých publikacích, představuje náš antropocentrický obzor. Způsob, jakým si představujeme mimozemšťany, je neodmyslitelně ovlivněn našimi vlastními úvahami, které mají velice pozemskou povahu. To neznamená, že by nemohly existovat žádné analogie ve vzhledu či chování příslušníků mimozemských civilizací. Ale musíme být připraveni na všechno.“
U. Dopatka: „Počet technologicky vyspělých civilizací, které vzešly autonomně z místní planetární evoluce, by podle odhadů neměl být příliš vysoký. Přesto by množina skutečně existujících civilizací mohla toto číslo značně převyšovat, protože takové civilizace prostřednictvím pomale exponenciálního rozšiřovaní zakládají dceřiné kolonie. Předpokladem takového procesu není pouze zkonstruování generačních kosmických lodí sloužících k migraci, nýbrž tomu předcházející dálkový výzkum možných vhodných kosmických vlastí. Neměli bychom proto předpokládat, že sama Země se už nejednou ocitla v hledáčku mimozemských civilizací?“
Prof. J. Campbell: „Zásadně bych chtěl ještě jednou poznamenat, že exobiologie, kterou bychom chtěli prakticky využívat, možná už v blízké budoucnosti zahájí dálkový výzkum planet za hranicemi naší sluneční soustavy. To je technicky proveditelné. Historie nám ovšem ukazuje, že prognostický obzor, tedy to, o čem předpokládáme, že se dá technicky realizovat, je mnohdy modifikován skutečnými možnostmi. Ostatně spekulace futurologů – alespoň dosud – vždy ústily do slepých uliček. Přesto si myslím, že stejně jako my zkoumáme cizí planety, budou i ti druzí lokalizovat nás. Samozřejmě s časovým a prostorovým handicapem a informačním zpožděním. Poznatky o Zemi, které možná právě vyhodnocují, neodpovídají naší skutečnosti. V dané souvislosti zůstává z našeho pohledu stále otevřená obehraná otázka, proč jsme v programu SETI dosud nezachytili žádné radiové signály. K tomu existují různá možná vysvětlení. Třeba jsou to právě budoucí exoarcheologické metody, které pomohou v naší galaxii nalézt stopy jiných inteligencí!“
U. Dopatka: „Exoarcheologie, resp. i SETA, jak to formuluje například prof. Allen Tough, se soustřeďuje na prostor mimo Zemi. Paleo-SETI se zaměřuje přímo na hledání indicií o pobytu mimozemských návštěvníků na Zemi – poeticky řečeno „klenotu“ slunečního systému (tak by se z hlediska jiných civilizací měla naše planeta jevit). Jak hodnotíte indicie, které se objevují třeba v důsledku běžné archeologické činnosti? Co si myslíte o hypotézách, které předkládají ve sdělovacích prostředcích autoři jako Erich von Däniken a další?“
Prof. J. Campbell: „Na Zemi existuje nejen přírodní eroze, která v průběhu tisíciletí ničí nebo zakrývá objekty, nýbrž i svého druhu eroze kulturní. Julius Caesar by skutečně nedokázal identifikovat disketu jako takovou, tedy nosič informací z jiné doby. Ale přetrval by takový kuriózní předmět až do současnosti, pokud bychom pochopili jeho význam? Na druhé straně existují nesčetné příklady prezentované v populární literatuře jako nepřímá svědectví o dávných mimozemských návštěvách. Vezměme si známe zobrazení v Palenque (pozn. aut.: na náhrobní desce mayského panovníka Pacala II. je zobrazen reliéf, který se podobá kosmické lodi). Kontroverzní je v tomto případě každá interpretace, protože podobně jako u přírodní eroze jsou všechny informace, jak tomu říkám, „filtrovány“. Ještě zřetelněji lze totéž pozorovat na mytologiích, u nichž je – po tisíciletích od jejich vzniku – stále více původních textů nebo ‚reportáží‘ nezřetelných. Občas si kladu otázku, jestli pro velice pokročilou civilizaci neexistují úplně jiné cesty, jak navázat kontakt s jinými světy, zvýšit svůj vliv nebo co se za takovým počínáním vlastně skrývá. Vzpomeňte na Leonarda da Vinci nebo geniálního Imhotepa (3. staroegyptská dynastie), kteří předběhli svou dobu. Odkud se vzala jejich genialita a inspirace? Kde se berou ‚short-cuts‘ ve vývoji?
Přesto si myslím, že potřebné svědectví najdeme mimo Zemi, možná dokonce v její těsné blízkosti, a že bude mít jednoznačnou průkazní hodnotu. Příznačná je v tomto ohledu scéna v klasickém vědeckofantastickém filmu Vesmírná odyssea 2001 – monolit na Měsíci slouží jako vysílač mimozemské civilizace! Ale nezávisle na tom, kdo jako první narazí na takovou kuriozitu, dojde v důsledku toho k mnohem intenzivnějšímu bádání.“
Pro web připravil: Marek Pernica
Zdroj: Erich von Däniken – Výbušná archeologie – kapitola IV.Nadčasové otázky
Edice: „Tajemství“ - nakladatelství DIALOG Liberec
Rok vydání: 2009 (rozhovor byl pořízen již v roce 2003, přeloženo 2008)