Mechanismus z Antikythéry

Stručná historie

V roce 1900 našli potápěči poblíž řeckého ostrova Antikythéra starou loď, která ležela v hloubce 43 metrů a byla dlouhá 50 metrů. Jelikož v té době nebylo k dispozici mnoho metod jak se k vraku lodi dostat, práce byla nebezpečná a jeden z potapěčů přišel o život. Když v roce 1953 dorazil na místo známý badatel Cousteau, byly všechny předměty již z vraku lodi odstraněny řeckou vládou. V roce 1902 začal Valerio Stais organizovat a třídit nálezy, které obsahovaly bronzové a mramorové sochy, zlaté šperky, amfóry a další předměty, které byly datovány do období zhruba 1.století př.n.l. Stais si všiml též zvápenatělého kusu bronzu, který se nijak nehodil do žádné kategorie ostatních artefaktů, a který vypadal jako velké hodiny. Domníval se, že jsou to astronomické hodiny, napsal o tom zprávu, ale když byla publikována, byl úplně zesměšněn a kritizován za to, že vůbec s takovou myšlenkou jde na veřejnost. Kritici hlásili, že takový složitý mechanismus je zkrátka na tu dobu příliš fantastická myšlenka, přestože se vědělo, že řekové znali mechanismus ozubenného kola, ovšem jen ve velmi jednoduché formě. V tento moment to bylo příliš neuvěřitelné, aby to byla pravda. Po desítky let selhával vědecký výzkum a teorie byly založeny více na představivosti, než faktech. Teprve od poloviny minulého století se na základě nových analýz objevují první seriózní informace. Jedno je jisté, Mechanismus z Antikythéry je s největší pravděpodobností komplexní mechanický počítač, který sleduje astronomické jevy a dokáže počítat pohyby těles v naší sluneční soustavě. V roce 1958 se rozhodl historik Derek J. de Solla Price, že provede vědeckou studii objektu, která byla o rok později zveřejněna v časopise Scientific American. Problém, na který však narazil, byla jedinečnost tohoto nálezu. De Solla prohlásil “ nic podobného jako tento instrument se nikde nezachovalo. Nic srovnatelného neznáme z historické literatury. Na rozdíl od toho co dnes víme z vědy a techniky, měli bychom učinit závěr, že takový přístroj by ve své době neměl existovat.”  Závěry jeho šetření jsou, že zařízení je velice komplikovaný mechanismus ozubených kol a převodů, který se zdá být přístrojem, který předpovídal pohyby planet a hvězd, byl to funkční model sluneční soustavy. Nejprve Price nemohl uvěřit, že objekt pochází z prvního století př.n.l. a myslel si, že byl vyroben v roce 1575, ale důkaz o jeho prehistorickém původu je jasně uveden přímo na něm. Řecké nápisy. 

“ některé z částí byly označeny stěží čitelnými nápisy řeckého stylu z prvního století a poukazují dostatečně na fakt, že téma přístroje bylo nepochybně astronomie.”

Bohužel vědci stále nebrali výsledky jeho výzkumu příliš vážně. Opravdový průlom nastal až v posledních deseti letech 20.století s příchodem moderních počítačových systémů. První částečnou rekonstrukci provedl australský počítačový odborník Allan George Bromley z Univerzity v Sydney za spolupráce místního hodináře Franka Percivala. Tento projekt měl přehodnotit původní rentgenové snímky a pořídit nové, daleko přesnější. John Gleave později sestrojil funkční repliku přístroje. Další rekonstrukci provedl v roce 2002 Michael Wright, poradce pro Science Museum v Londýně za spolupráce Allana Bromleyho. V listopadu 2006 publikoval časopis Nature článek o výsledcích jejich analýzy, která potvrdila, že přístroj dokázal předpovídat zatmění Slunce a Měsíce. Článek dal za pravdu Dereku de Solla, ale zároveň zdůraznil, že “ přestože práce pana Pricea posunula hranici znalostí o přístroji velmi dopředu, jeho interpretace mechaniky je v současnosti z velké části vyvrácena.” 

Nové výzkumy potvrdily, že hlavní struktura měla jeden centrálně položený ciferník na přední desce, který ukazoval řecký zodiak a egyptský kalendář v soustředěném měřítku. Tým byl také schopen rozluštit více znaků na objektu, což zdvojnásobilo počet textu, který dnes můžeme přečíst. Některé znaky zmiňují slovo “ Venuše “ a “ stacionární “, což napovídá, že přístroj byl schopen zaměřit zřejmě mnohem více dat. Wright také věří, že stroj nemohl být jediným exemplářem, protože je tak dokonalý a přesný, že zákonitě musí být produktem mnoha méně perfektních verzí. “ Autoři přístroje věděli čeho chtějí dosáhnout, byli to experti, neudělali žádnou chybu. Dosáhnout něčeho takového mohlo být jen výsledkem jejich každodenní činnosti.” Wright tvrdí, že mechanismus musel být produkován masově. Jedna z otázek však stále zůstává. Proč se podobné hodiny také nevyráběly v následujících stoletích? Proč to trvalo skoro tisíc let, než se přístroje podobné technické dokonalosti znovu objevily? 

Antikythera Mechanism Research Project

je v současnosti mezinárodním týmem vědců za podpory některých světově známých firem z oblasti počítačové technologie a elektroniky. Projekt má též podporu Národního archeologického muzea v Aténách, kde je nález vystaven, spolu se svojí kopií. Další kopie se nachází ve městě Boseman v Montaně, USA. Dvě britské a jedna řecká univerzita jsou středem akademické skupiny - astronom Mike Edmunds, matematik Tony Freeth, astronom John Seiradakis, astronom Xenophon Moussas, fyzik a vědecký historik Yanis Bitsakis a také philolog a paleograf Agamemmon Tselikas jsou hlavními aktéry současného výzkumu za asistence Eleni Magou a Mary Zafeiropoulou z muzea. První fáze nové analýzy mechanismu na podzim roku 2005 se zůčastnily dvě velké firmy, Hewlett Packard a X-Tek Systems. Byly pořízeny vynikající třírozměrné rentgenové snímky za použití softwaru německé firmy Volume Graphics a celý proces byl zaznamenáván televizním štábem Tonyho Freetha pro pozdější publikování dokumentárního pořadu. Nejprve se v září 2005 tři specialisti z HP ujali úkolu za použití nejmodernějšího digitálního systému, analyzovat třírozměrnou strukturu povrchu. Speciální přístroj je schopen pořídit a analyzovat fotografie nápisů, které jsou již velmi zašlé a skoro indentifikovatelné lidským okem. Během října provedl další tým specialistů z firmy X-Tek Systems scan objektu za pomoci prototypu nového  rentgenu “ Bladerunner “. Účelem bylo, zaměřit se na vnitřní strukturu mechanismu s jeho složitými převody. To otevřelo úplně nový zdroj informací a výsledkem jsou neuvěřitelně detailní snímky s rozlišením víc než desetiny milimetru. Je možné teď studovat vnitřní část mechanismu a rozluštit nápisy, které nikdo nemohl přečíst posledních dva tisíce let. V roce 2006 projekt organizoval konferenci v Aténách, kde se prezentovaly výsledky výzkumu. Tyto nové poznatky otevřely novou kapitolu v pochopení tohoto neobyčejného nálezu. Konference se překrývala s již zmíněným publikováním výsledků v časopise Nature. V tomto prestižním magazínu se objevily nové informace v roce 2008, které se soustředily na funkce zadní části mechanismu. No a konečně v srpnu 2009 se uskutečnilo velké symposium v rámci 23. mezinárodního kongresu historie vědy a technologie. Členové projektu a spolupracovníci diskutovali s předními odborníky na téma jakou pozici má v současnosti Mechanismus z Antikythéry v souvislosti s historií vědy a techniky.

Existující repliky mechanismu

Většina napodobenin vychází z modelu Dereka Price, ale na základě nových analýz a výsledků AMRP se začínají stavět nové kopie  ostatními badateli, některé z nich funkční. Za zmínku stojí tři hlavní projekty. Model zkonstruovaný a aktualizovaný Michaelem Wrightem v Londýně již integroval některé nové poznatky. Michael Wright řekl: “ Model je založen na mém osobním výzkumu, ale je lehce přizpůsoben, aby vyhovoval novým poznatkům AMRP. Součástí mého mechanismu je pět planet známých ve starověku a dříve známá ( dnes ztracená ) existence planetárního obrazu se zdá být podpořena nově objevenými nápisy.”

Další model sestavil v Řecku Dionysis Kriaris a je založen na nových informacích a nálezech. V dnešní době je  vystaven v Dětském muzeu na Manhattanu jakožto součást exhibice “ Gods, Myths and Mortals “.

Italský model byl sestrojen Massimo Vicentinim a je též založen na nových datech z AMRP, nicméně obsahuje části, které odrážejí jeho osobní pohled na věc ovlivněný předchozím výzkumem Allana Bromleyho.

Extrémně zajímavý model byl také vyroben v Holandsku Tatjanou van Vark, ale tento je kompletně jiný, než původní artefakt. 

AMRP v současné době pracuje na úplně nové replice mechanismu, která by měla odrážet nejnovější poznatky ze stále probíhajícího výzkumu. Jsou použity moderní techniky a nástroje a tým při Univerzitě v Thessaloniki vedou profesoři John H.Seiradakis a Kyriakos Efstathiou.

Závěrem

Je tedy Mechanismus z Antikythéry stále záhadou? Ano i ne. Moderní analýzy a výzkumy přinesly důležité a cenné informace o tomto nálezu a přispěly tak k objasnění mnoha tajemství, kterými se vědci trápili po desítky let. Jeho existence v období před tisíci lety minimálně napovídá, že naši předkové nebyli tak primitivní, jak se nám současná archeologie snaží namluvit a každý takový nález je toho fyzickým důkazem. Zkrátka tu je a musíme to akceptovat i za cenu toho, že by to mělo za následek přepsání několika  učebnic a historických faktů. Po technické stránce tedy zřejmě žádná záhada, jen náš úžas nad samotnou dokonalostí takového stroje. Mnoho lidí si také položilo otázku, která se logicky nabízí. Vyrobili tento přístroj mimozemšťané? S největší pravděpodobností ne, je to produkt neuvěřitelné řemeslné zručnosti a není důvod pochybovat o tom, že lidé jsou zodpovědni za vznik mechanismu. Nicméně, jeden problém tu je. Dilema, se kterým se setkáváme při zkoumání historie dávných civilizací na celém světě každý den a otázka, která stále zůstává zahalena tajemstvím, a případ Mechanismu z Antikythéry není vyjímkou. Odkud naši “ primitivní ” předkové získali tak dokonalé informace o astronomii a komplikované matematice na základě kterých byli schopni sestrojit tak přesný přístroje, postavit perfektně uspořádané kamenné monumenty v souladu s nebeskými tělesy a navíc mnoho konkrétních dat zaznamenat do historických textů? Naše současná věda se na tuto úroveň dostala teprve relativně nedávno a skoro se vnucuje pocit, že za velikého jásotu objevujeme něco, co už jednou existovalo a ještě za to našim vědcům udělujeme ceny.  Kde se z ničeho nic vzalo všechno toto vědění, které nepochybně naši předkové znali? Čerpali snad z nějakých ještě starších pramenů dávno zapomenuté vyspělé civilizace? Kdo ví, i kdybychom připustili, že ano, tak otázka stále zůstává nezodpovězena a budeme-li se držet klasického vědeckého scénáře, že čím starší historie lidské rasy, tím primitivnější kultura to byla, potom dává smysl jen jedna varianta. Někdo, někdy v dávné minulosti naučil člověka věci, nad kterými v současnosti kroutíme hlavou a mnoho z nich jsme stěží schopni napodobit......

Michael M.Faitl

Foto: Wikimedia

Reference:

www.philipcoppens.com

Antikythera Mechanism Research Project

www.world-mysteries.com