Lidská devoluce
Devoluce člověka
Otázka o pravém původu člověka byla vždy horkým tématem k diskuzi mezi nesčetnými filozofy a vědci. Dnes se většina z nich ztotožňuje s Darwinovou teorií, že lidé jako my spatřili světlo světa poprvé asi před 100 000 lety, když se vyvinuli ze svých předků, tehdejších opů. Ale Védská (staroindická) literatura nám dává i jiný pohled na pravý původ lidstva. Osobně tento proces nazývám Devoluce člověka. Abych použil jen co nejjednodušší termíny známé široké veřejnosti – neprošli jsme evolucí z hmoty (pralátky), ale prošli jsme devolucí ducha. V tomto článku chci ukázat, jak může být tento védský koncept lidské devoluce předložen i těm, kteří nejsou příliš obeznámeni s védskou literaturou.
Proces lidské devoluce – při něm samotná lidská těla vědomě vstoupila na Zemi. Stalo se tak už před velmi dlouhou dobou. Podle Purán (historické hinduistické příběhy) lidé jako my dnes žili na Zemi v přesně vymezených cyklech, a to vždy na extrémně dlouhou dobu. Základní jednotkou tohoto cyklického času je den Brahmy, který trvá 4.32 biliónu let. Po dni Brahmy následuje noc Brahmy, která trvá také 4.32 biliónu let. Dny střídají noci nekonečně za sebou. Během dnů Brahmy je život, včetně lidského života, zřejmý, avšak během nocí tomu tak není. Život v noci neexistuje. Podle Puránského kosmologického kalendáře započal první den Brahmy asi před 2 miliardami let. Jeden z praotců lidstva - Svayambhuva Manu - vládl v té době a Bhágavata purána (též Šrímad Bhágavatam 6.4.1) nám říká: „Ty…lidské bytosti…byly stvořeny během panování Svayambhuva Manu.“ Archeolog zabývající se Védskou kulturou tedy může očekávat, že najde důkazy o přítomnosti člověka až tak daleko proti proudu času. V naší knize „Zakázaná archeologie“ jsme můj spoluautor Richard L. Thompson (Sadaputa Dasa) a já zdokumentovali rozsáhlé důkazy ve formě lidských koster, stop a artefaktů, které prokazují, že lidé jako my obývali Zemi před stovkami milionů let, stejně jako nám to říkají Purány. S tímto důkazem není společnost vědeckého světa příliš obeznámena, protože je zde stále jakási filtrace procesu vědění a získávání nových poznatků. Důkaz, který je v rozporu s Darwinovou teorií evoluce člověka, je dán do pozadí, ignorován a nakonec zapomenut.
I když je tento důkaz o extrémním stáří lidstva v rozporu s aktuální Darwinovou teorií evoluce člověka, neříká nám nic o skutečném původu lidstva. Tyto objevy nám jednoduše říkají, že potřebujeme nové vysvětlení pro onen skutečný původ. To je totiž také důležité. Proč nabízet nové vysvětlení, když už jedno máme? Ve své nové knize „Devoluce člověka“ přicházím s takovýmto novým vysvětlením, přičemž můj výklad stojí na základech informací nalezených v Puránách.
Než si položíme otázku „Odkud pocházejí lidské bytosti?“ měli bychom si ze všeho nejdříve položit otázku: „Co je vlastně člověk?“ Drtivá většina dnešních vědců věří, že lidská bytost je prostě pouhá kombinace hmot, uspořádané chemické prvky. Tento předpoklad následně omezuje počty možných vysvětlení, které se mohou nabízet jako skutečný původ člověka. Myslím, že je daleko rozumnější, navíc založené na dostupných vědeckých důkazech, začít s předpokladem, že lidská bytost se skládá ze tří samostatně existujících látek: hmota, mysl a vědomí (neboli duše). Tento předpoklad rozšiřuje okruh možných vysvětlení.
Každý vědecký řetězec uvažování začíná s nějakými výchozími předpoklady, které nejsou jednoznačně prokázány. Na druhou stranu, někdo by mohl uváznout v nekonečné regresi dokazování předpokladů a následném dokládání důkazů o dokazování předpokladů. Počáteční předpoklady prostě musí být rozumné na základě dostupných důkazů. A stejně tak je rozumné, na základě dostupných důkazů, postulovat (stanovit) existenci mysli a vědomí, ve spojení s uspořádanou hmotou, jako samostatných prvků tvořících lidskou bytost.
Pro další vědeckou diskuzi definuji mysl jako substanci z nějakého sotva patrného materiálu, která je spojená s lidským organismem a je schopná samostatného jednání o běžných záležitostech. A to takovým způsobem, který nedokáží objasnit ani naše současné fyzikální zákony. Důkaz pro tento prvek – mysl – pochází z vědeckého výzkumu jevů, které označujeme slovy jako "paranormální" nebo "psychické." To vše nás nyní zavádí do skryté historie fyziky (i zde funguje onen filtr procesu vědění a získávání nových poznatků).
Například každý student fyziky se jistě učí o práci Pierre a Marie Curie, týmu manželů, z nichž oba dostali Nobelovu cenu za objev radia. Toto se dočteme prakticky v každém úvodu učebnice fyziky. Co se však v učebnicích nedočteme je fakt, že manželé Curie byli velmi úzce spjati s oblastí výzkumu psychiky a psychologie. Byli součástí velké skupiny předních evropských vědců, včetně dalších nositelů Nobelovy ceny, ve které na počátku dvacátého století všichni společně prováděli výzkum nadpřirozených jevů v Paříži. V prvních dvou letech studovala skupina lidské médium, Italku Eusapia Palladino. Historička Anna Hurwic se o tom zmiňuje ve své biografii o Pierre Curie (1995, p. 247). „Viděl tyto seance jako vědecké experimenty…snažil se při nich sledovat různé parametry…vedl si podrobné poznámky o každém pozorování. Byl opravdu silně zaujatý osobou Eusapia Palladino.“ O některých seancích s médiem Eusapia napsal Pierre Curie fyziku Georges Gouy v dopise z 24. července 1905: „Během Psychology Society jsme měli několik seancí s médiem Eusapia Palladino. Bylo to velmi zajímavé a jsme si takřka jisti, že tyto jevy, kterých jsme byli svědci, nejsou žádné kouzelnické triky – tabule levitovala čtyři stopy nad podlahou…Vše v místnosti jsme uspořádali my, účastnilo se jen málo o všem obeznámených diváků a dopředu jsme předešli všem možným komplikacím.“ Pierre Curie navíc v takovýchto případech vždy poznamenal, že vše probíhalo za přítomnosti vědců, kteří celý proces řídili s ohledem na zdraví média. 14. dubna 1906 Pierre napsal Gouy o některých dalších vyšetřeních, které spolu s Marie provedli: „Provedli jsme několik nových ‚seancí‘ s Eusapia Paladina (některé jsme s ní provedli již loni v létě). Výsledkem je, že tyto jevy skutečně existují a já o nich už vůbec nepochybuji. Je to neuvěřitelné, ale je to tak a je nemožné to jakkoliv popírat po všech těch seancích, které jsme mohli sledovat v přímo dokonalých podmínkách.“ Dodal: „Podle mě je zde zcela nový obor faktů a míst fyziky, o nichž nemáme vůbec ponětí.“
Právě tyto výsledky, a mnohé další jim podobné, ze skryté historie fyziky naznačují, že je zde spojení mezi lidským organismem a myslí jakožto prvkem, které se může podílet na uspořádanou hmotu takovými způsoby, které nedokážeme snadno vysvětlit pomocí našich současných fyzikálních zákonů. Stejný výzkum pokračuje i dnes, ačkoli se většina vědců v tomto soustředí především na mikroefekty než na makroefekty vyplývající z poznámek Pierre Curie. Například Robert Jahn, ředitel inženýrského oddělení při Princeton University, začal zkoumat účinky mentální pozornosti na generátorech náhodných čísel. Generátor náhodných čísel má za úkol generovat posloupnost jedniček a nul, a to ve stejném počtu. Ale Jahn, a jeho kolegové pokračující ve výzkumu, zjistil, že subjekty mohou mentálně ovlivňovat generátory náhodných čísel, a to tak, že statisticky produkují významně větší počet jedniček než nul (nebo naopak).
Důkaz pro vědomé já, které může existovat nezávisle na mysli (sotva patrné hmotě) a uspořádané hmotě, pochází z lékařských zpráv a zkušeností o stavbě těla člověka (OBEs). Během traumatických událostí jako je srdeční infarkt, krev přestává proudit do mozku a u pacientů nastává bezvědomí. Ale někteří pacienti později vypovídají o tom, že v takových chvílích „opouští svoje tělo.“ Vypovídají, že zcela vědomě pozorují své tělo. Pravdivost těchto tvrzení potvrdili také lékařští odborníci. Například v únoru 2001 tým z University of Southampton, Anglie zveřejnil populární studii o OBEs u pacientů právě se srdeční zástavou, a to v časopise Resuscitation (v. 48, s. 149-156). Tým tehdy vedl Dr. Sam Parnia – vedoucí výzkumu na univerzitě. Ve zprávě z 16. února 2001 se na internetových stránkách univerzity mohli lidé dočíst, že práce Dr. Parnia „naznačuje existenci vědomí a mysli i potom, co mozek přestane fungovat a tělo člověka je klinicky mrtvé.“ To je přesně to, o čem se dočteme díky záznamům Védů. Po smrti vědomé já opustí lidské tělo, doprovázeno oním sotva patrným materiálem chránící mysl, a poté vstoupí do dalšího hmotného těla z hrubé hmoty. Vzpomínky z minulých životů jsou zaznamenány v mysli a mohou být přístupné vědomému já také v novém hmotném těle z hrubé hmoty, jak uvádí ve svých rozsáhlých studiích psychiatr Ian Stevenson, ve kterých toto své tvrzení dokázal na vzpomínkách dětí, které si pamatovali věci ze svých současných i minulých životů.
Pokud se lidský organismus skládá z hrubé hmoty, mysli a vědomí (nebo duševna), je přirozené předpokládat, že tyto prvky pocházejí z jakéhosi „zásobníku“ všech těchto prvků. To naznačuje, že vesmír je rozdělen do oblastí, nebo chcete-li úrovní, hrubé hmoty, mysli a vědomí a v každé žijí právě ty bytosti, přizpůsobené k životu na určité z těchto úrovní. Zaprvé, je zde oblast čistého vědomí. Vědomí se dělí podle zkušenosti na individuální a osobní. To naznačuje, že původní zdroj vědomého já je také rozdělen na individuální a osobní. Takže kromě individuálních jednotek vědomí existuje oblast čistého vědomí a také je zde původní vědomí, které je zdrojem obou již jmenovaných. Když zlomky vědomých já opustí spojení se svým zdrojem, jsou zlomky umístěny v nižších oblastech vesmíru, jakožto substance sotva patrné hmoty (mysl) nebo substance hrubé hmoty (tělo). Existuje tedy jakási kosmická hierarchie vědomé bytosti. Popisy této kosmické hierarchie bytostí lze nalézt nejen v Puránách, ale také v kosmologiích mnoha jiných kultur. Kosmologie jsou provázány s mnohými věcmi a s dalšími velice úzce souvisí. Obecně do nich patří oblast čistého vědomí, kterou obývá Bůh, dále podřízený Bohu (Stvořiteli) spolu s mnoha druhy polobohů a polobohyň obývají oblast vesmíru tvořenou sotva patrnou hmotou (mysl) a nakonec oblast pozemská, které dominuje hrubá hmota, a kterou pak obývají lidé, jako jsme my.
To vše naznačuje, že vesmír, jak ho známe dnes, by měl ukázat známky toho, že byl navržen vyšší inteligencí vstřícně pro lidský život a další formy života. Moderní kosmologie nám pro toto tvrzení poskytuje důkazy. Vědci zjistili, že čísla reprezentující základní fyzikální konstanty a poměry přírodních sil se zdají být jemně doladěné ta, aby v našem vesmíru mohl existovat život. Astronom Sir Martin Rees považuje šest z těchto všech čísel za obzvláště významné. Ve své knize „Just Six Numbers“ (2000, str. 3-4) píše, „těchto šest čísel představuje ‚recept‘ na vesmír. Navíc, výsledek je velmi citlivý na vstupní hodnoty: pokud by některá z nich měla být ‚nedoladěná‘, spíše nepřesná, na tom místě by nemohly být žádné hvězdy a žádný život.“ Existují tři hlavní vysvětlení pro zjevné doladění fyzikálních konstant a zákonů přírody: obyčejná pravděpodobnost, množství světů nebo nějaký inteligentní tvůrce s velkou dávkou prozřetelnosti. Mnoho kosmologů přiznává, že statistiky jasně hovoří proti věrohodnosti jemnému doladění vesmíru za pomoci obyčejné pravděpodobnosti. Nelze to považovat za solidní vědecké vysvětlení. Aby zabránili možnosti existence prozřetelného návrháře, předpokládali kosmologové s jistotou existenci prakticky neomezeného počtu vesmírů – každý s jinak nastavenými hodnotami základních konstant a zákonů přírody. A my jen náhodou žijeme nyní na jediném místě ve vesmíru, kde je vše správně nastaveno právě pro existenci lidského života. Ale pro moderní vědu mají tyto jiné vesmíry existenci pouze v teoretické rovině, a i kdyby mohla být jejich existence fyzicky prokázána, muselo by se dokázat, že v těchto jiných vesmírech jsou hodnoty základních konstant a zákonů přírody prokazatelně jiné než ty v našem vesmíru.
Védická kosmologie také hovoří o větším počtu vesmírů, avšak všechny z nich jsou určeny pro život a navíc jsou všechny tyto hmotné vesmíry na úrovních hrubé a sotva patrné hmoty v podobě čistého vědomí nebo duševna. Původně jsme existovali jako jednotky čistého vědomí v harmonickém spojení s nejvyšší uvědomělou bytostí známou jazykem sanskrtu jako Krišna (a pod jinými jmény v jiných náboženstvích). Když jsme se vzdali svého svolného spojení s touto nejvyšší uvědomělou bytostí, sešli jsme do oblastí vesmíru, kterému dominovali sotva patrné a hrubé hmotné prvky – mysl a hmota. Ve snaze zapomenout na naši původní polohu jsme se snažili ovládnout polohu novou a využívat sotva patrné a hrubé hmotné prvky. Pro tento účel byla naše těla tvořena ze sotva patrných a z hrubohmotných prvků. Sotva patrný materiál, ze kterého bylo naše tělo, nebyl vytvořen jen myslí, ale dokonce ještě z jemnějších materiálů – inteligencí a falešným egem (pro jednoduchost jsem je v této diskusi všechny pospojoval do jediné ‚mysli‘). Hrubohmotné tělo bylo vyrobeno ze země, vody, ohně, vzduchu a éteru. Těla vytvořená z těchto hrubých a sotva patrných materiálů jsou jakási „vozidla“ pro vědomé já. Jsou určeny pro existenci v oblasti sotva patrných a hrubohmotných prvků. Podle stupně zapomnění jejich původního účelu, vědomá já přijímají vhodné tělesné schránky. Ti, kteří jsou více zapomnětliví, přijímají tělesné schránky, které chrání jejich původní vědomí daleko více. Původní vědomá bytost ve védském vesmíru (kromě Boha) je Brahma, první polobůh. Jeho tělo, zřejmě přímo od Višnu (expanze Krišny, který ovládá hmotný vesmír), bylo vytvořeno převážně ze sotva patrných hmotných prvků. Měl za úkol připravit tělesné schránky pro další vědomá já, která se vyskytovala na různých úrovních kosmické hierarchie. Z těla Brahmy pochází velcí mudrci, někdy známí jako jeho duševní synové a také první sexuálně reprodukční pár – Svayambhuva Manu a jeho manželka Shatarupa. Manuovy dcery jsou manželky některých mudrců a rodí tak generace polobohů a polobohyň, jejichž těla jsou tvořená převážně ze sotva patrné energie. Tito polobozi a polobohyně díky reprodukčním procesům rodí formy živých věcí, včetně lidí, kteří mají bydliště na naší planetě Zemi.
V procesu devoluce bylo naše původní čisté duchovní vědomí postupně skryto vrstvami sotva patrných a hrubohmotných prvků. Ale proces může být také obrácen. Existuje druh re-evoluce, při kterém můžeme osvobodit vědomí z jeho krytu a obnovit jeho původní čistý stav. Každá velká duchovní tradice má určité prostředky, aby toto uskutečnilo. Určitou formu modlitby, meditaci nebo jógu. V průběhu zpívání manter, modliteb nebo meditace jsou skryté prvky zduchovněny a odstraněny, takže se postupně vrátí do kontaktu s původním zdrojem všech vědomých bytostí.
Prosím navštivte webové stránky Human Devolution pro více informací: www.humandevolution.com
Autor: Michael Cremo
Foto: google
Překlad: Marek Pernica