Lebky z Paracasu: první analýzy DNA
Prodloužená lebka nalezená v Paracasu.
Paracas je pouštní poloostrov nacházející se v provincii Pisco v regionu Ica při jižním pobřeží státu Peru. A právě zde v roce 1928 peruánský archeolog Julio Tello učinil úžasný objev – obrovský a komplexní hřbitov obsahující množství hrobů, v nichž byly nalezeny nejen veškeré kosterní ostatky, ale především také ty největší prodloužené lebky, které byly doposud na celém světě nalezeny. Tyto lebky se dostaly do celosvětového povědomí jako „Lebky z Paracasu“. Celkem našel Tello více než 300 těchto protažených lebek, u kterých je jejich stáří odhadováno na zhruba 3000 let př. n. l.. Na jedné z lebek je nyní prováděna analýza DNA a expert v tomto oboru Brien Foerster již nyní vydal předběžnou zprávu o těchto tajemných lebkách.
Je velmi dobře známo, že většina případů prodloužených lebek je dána výsledkem deformace lebky, zplošťování hlavy, anebo silovému obvazování hlavy, při kterém je lebka působící silou záměrně deformována a to po dlouhé časové období. Toho je obvykle dosaženo za pomocí obvazování hlavy pomocí látky, anebo její stažení mezi dvěma kusy dřeva. Nicméně, lebeční deformace mění pouze tvar lebky a nemá žádný vliv na změnu objemu mozku, jeho hmotnosti nebo jiných vlastností, které jsou charakteristické pro pravidelné lidské lebky.
Lebky z Paracasu jsou ovšem odlišné. Objem mozku je až o 25% větší a až o 60% těžší než běžné lidské lebky, což znamená, že nemohly být záměrně deformovány za pomoci obvazování nebo zplošťování. Lebky také navíc obsahují pouze jeden parietální lalok, namísto obvyklých dvou. Skutečnost, že vlastnosti lebky nejsou výsledkem lebeční deformace, znamená, že příčina prodloužení je záhadou, a to již po několik desetiletí.
Juan Navarro, majitel a ředitel místního muzea Paracas History Museum, které poskytuje zázemí až 35 prodlouženým lebkám, se uvolil k tomu, aby mohlo být odebráno celkem 5 vzorků z muzejní sbírky lebek. Vzorky se skládaly z vlasů, včetně jejich kořenů, zubů, lebečních kostí a také z kůže. Tento proces byl pečlivě dokumentován pomocí fotografií a videa. Vzorky byly odeslány k badateli Lloydu Pye, který je zakladatelem Starchild Project a který vydal vzorky genetikům do Texasu, aby je podrobily analýze DNA.
Umělecká imprese na základě nalezených lebek z Paracasu.
Foto: Marcia Moore / Ciamar Studio.
Nyní jsou již k dispozici výsledky této DNA analýzy. A Brien Foerster, autor více než deseti knih a odborník na starověké prodlužování lebek lidí v Jižní Americe, exkluzivně včera odhalil předběžné výsledky této analýzy. Informuje o výsledcích, ke kterým genetici z Texasu došli:
„Jednalo se o mDNA (mitochondriální DNA) s neznámými mutacemi u člověka, primáta, anebo doposud známého živočicha. Ale z několika fragmentů, které jsem ze vzorku mohl oddělit, vyplývá, že pokud se mutace projeví a udrží, máme co dočinění s novým tvorem podobným člověku, ale zároveň velmi odlišným od Homo sapiens, neandrtálců nebo Denisovanů.“
Důsledky z tohoto vyplývající jsou obrovské.
„Nejsem si jistý, zda se tento fakt ještě vejde do doposud známého evolučního stromu,“ napsal genetik.
Dodal, že pokud byly jedinci z Paracasu skutečně tak biologicky odlišní, možná nebyli schopni se křížit s lidmi.
Dosavadní výsledek těchto analýz je pouze první fází z mnoha, které se budou v budoucnu ještě konat. Výsledky musí být replikovány a musí být provedeny další analýzy, než budou vyslovena závěrečná fakta. Budeme vás informovat, pokud se objeví další podrobnosti.
Zdroj: ancient-origins.net
Foto: Marcia Moore / Ciamar Studio
Autor: April Holloway, Feb 5, 2014
Překlad: Marek Pernica