Království Archy - recenze knihy Lorraine Evansové
Ještě si dovolím trochu egyptského tématu, jelikož to částečně navazuje na předchozí články o migraci prehistorických kultur kolem světa. Tentokráte se z daleké Ameriky vrátíme zpět na starý kontinent a nehlédneme do historie Skotska. Kniha Kingdom of the Ark od Lorraine Evansové se zabývá teorií, že se potomci egyptských vládců vydali na svých cestách až do Skotska a ovlivnili místní dějiny. Je to jen další mýtus a legenda, pouhý výmysl, nebo další historický fakt, o kterém by lidé neměli z nějakých důvodů vědět? Toto dílo předkládá teorii, že uprchlíci z pradávného Egypta obsadili Anglii a/nebo Irsko uprostřed Doby bronzové pod vedením Meritaten, nejstarší dcery faraona Achnatona. Zde je krátká recenze knihy, která se zdá být rozhodně zajímavým čtením...
Michael M.Faitl
V roce 1435 napsal mnich Walter Bower manuskript, který nese název Scotichronicon a který popisuje následující legendu o původu obyvatel Skotska:
“ V pradávných časech opustila Scota, dcera faraona, Egypt se svým manželem Gaythelosem a velkým doprovodem. Jelikož se doslechli o katastrofách přicházejících do Egypta, následovali instrukce svých bohů a utekli před jistou záhubou. Vydali se po moři věříce navigaci těchto bohů. Po dlouhé plavbě jedním směrem a s již utrápenou myslí se konečně šťastně vylodili na určitém břehu, díky špatnému počasí. “
Manuskript dále uvádí, že se egypťané usadili na území dnešního Skotska, byli později vyhnáni místní populací a přestěhovali se do Irska, kde se propojili s irským kmenem a stali se známí jako Scotti. Stali se vysokými irskými panovníky a nakonec znovu dobili Skotsko, které nese své jméno po princezně Scotě.
Tento druh lidové etymologie, který odvozuje současné názvy od ( legendárních ) stejnojmenných zakladatelů, byl velmi populární ve středověku. Historia Brittonum napsaná kolem roku 830 n.l. přiřazuje názvy jednotlivých evropských kmenů k jménům synů potomka Noema. Orkneyinga Saga napsaná na Islandu v roce 1200 n.l. zmiňuje, že název Norsko pochází od legendárního zakladatele jménem Nor. Kniha Kingdom of the Ark se snaží najít důkazy a podpořit teorii o cestě Scoty z Egypta do Anglie, nebo Irska.
Jelikož Scota není egyptské jméno, je prvním úkolem pro autora knihy nalézt důvěryhodnou kandidátku na princeznu z dochovaných egyptských záznamů. Manuskript Waltera Bowera uvádí jako otce Scoty jméno Achencres. Manetho, historik, který psal kolem roku 300 př.n.l. , pak uvádí, že Achencres je řecká verze jména Akhenaten/Achnaton. Čtenáři novely Nefertiti ví, že Achnaton vládl okolo roku 1350 př.n.l. a podnítil politickou a náboženskou revoluci. Přesunul hlavní město do místa dnes známého jako Amarna a změnil kompletně egyptské náboženství směrem k uctívání pouze jednoho slunečního boha, Atona. Královna Nefertiti a šest dcer Achnatona jsou známé z vyobrazení v královských palácích v Amarně. Autorka argumentuje, že to vypadá, že pět z dcer zemřelo v Egyptě, zatímco nejstarší dcera Meritaten zmizela ze záznamů ve stejný čas, kdy Achnaton zemřel. Její další osud je neznámý. Na základě tohoto faktu autorka tvrdí, že Meritaten a Scota je stejná osoba. Panování Achnatona nebylo pro Egypt šťastné období a jeho konec vyústil v politický chaos. Ten byl následován třemi krátkodobými vládci ( včetně Tutanchamona ) a poté vojenským faraónem Horemhebem, který přišel k moci kolem roku 1320 př.n.l. Ten z nějakého důvodu nenáviděl cokoliv, co mělo spojitost s Achnatonem a systematicky ničil budovy a monumenty, které byly za vlády Achnatona postaveny. Na základě těchto skutečností není až tak nereálné, že měla jeho nejstarší dcera dobrý důvod stát se politickým uprchlíkem a hledat nový život za hranicemi Egypta, pravděpodobně s manželem z ciziny. Několik kapitol v knize je věnováno chaotickému vládnutí Achnatona a jeho následkům a téma je rozebíráno do velkého detailu, patrně díky profesní minulosti autorky, která byla egyptoložkou. Ta se právě snaží díky pravděpodobnému propojení jmen egyptské princezny najít důkazy, že Meritaten, s alternativním jménem Scota , cestovala do Anglie a/nebo Irska, tak jak se píše v manuskriptu Waltera Bowera. To je podloženo především na základě materiálu z archeologických zdrojů, tak jak se píše dále.
V roce 1955 byly provedeny vykopávky v Tara v Irsku. V hrobce mladého muže datované do roku 1350 př.n.l. byl nalezen jantarový náhrdelník a různé korále. Byly podobné těm, které se nalezli v hrobce Tutanchamona, která náleží do stejného období. Druhý velmi podobný náhrdelník byl nalezen v roce 1889 v Devonu. Jelikož tyto šperky jsou velice podobné těm, které jsou v Egyptě ve stejném období, autorka dochází k závěru, že evropské hrobky ve skutečnosti patří vysoce postaveným egyptským osobnostem. Ztroskotaný vrak lodi nalezené u Ferriby v severní Anglii v letech 1938-1946 má podobný design jako lodě používané ve Středozemí a byl datován do let 1400-1350 př.n.l. Autorka také zdůrazňuje, že plavidlo mohlo být součástí konvoje Meritaten na cestě z Egypta. Jantar z Baltského moře je v kontextu Doby bronzové nalezen jak v Anglii, tak v Mykénách ( Řecko ), což naznačuje existenci dlouhých obchodních tras napříč Evropou. Původ jantaru se dá určit pomocí analýz a testů. Egyptské artefakty jsou nacházeny ve vykopávkách v Mykénách a keramika mykénského stylu se nalezla v Amarně, sídle faraóna Achnatona, což nepochybně potvrzuje obchodní a diplomatické styky mezi Egyptem a Mykénami. Autorka knihy též spekuluje, že Meritaten mohla vědět o cestě na sever z řeckých kontaktů. Ve Španělsku existují záhadné prehistorické věže nazývané motillas, které se skládají z kónické věže a ohrazeného pozemku. Jedna z nich byla objevena v roce 1947 a nalezené kovové předměty byly datovány do střední Doby bronzové. Bowerův manuskript popisuje, že následovníci Scoty se usadili nakrátko ve Španělsku a vybudovali:
“ velmi silnou věž, obklopenou hlubokými příkopy uprostřed osady....”
Autorka usuzuje, že motillas byly právě tyto věže. Mimo jiné bylo ve Španělsku nalezeno mnoho egyptských artefaktů z doby Třetí dynastie ( dávno před dobou Achnatona ), což potvrzuje již dlouho trvající kontakty Egypta a Španělska. ( Každopádně autorka netvrdí, že by artefakty byly nalezeny na místech věží motillas ). V letech 1808 a 1818 byly nalezeny tři hrobky poblíž Stonehenge a obsahovaly jantarové šperky a zlaté předměty, které připomínaly ty podobné z východu Středozemí. Autorka předpokládá, že cornwallský cín byl dovážen do Středozemí, pravděpodobně Féničany, v Době bronzové, ale zároveň zdůrazňuje, že to nemůže být dokázáno, jelikož cínové ingoty nemohou být datovány. Dva vraky lodí z Doby bronzové byly nalezeny v Anglickém kanálu, jeden poblíž Doveru a druhý u Devonu. Byly datovány do období 1200 př.n.l. a zdá se, že přepravovaly náklad bronzových artefaktů podobných těm, které se nalezly v kontinentální Evropě. To naznačuje, že námořní obchodní cesty mezi Evropou a Anglií byly skutečností v Době bronzové.
Podle mého názoru, archeologické nálezy popsané v knize dávají celkem přesvědčivý obrázek o tom, že obchodní cesty spojovaly Evropu, Irsko, Anglii a oblast Baltu s centrální Evropou, Španělskem, východním Středozemím a Egyptem. Pokud lodě nalezené u Ferriby opravdu pochází z východního Středozemí, potom některé z těchto obchodních tras mohly být přímé a nešlo tedy jen přeposílání produktů přes nejrůzněší překupníky. To mne příliš nepřekvapuje, pradávné kultury mají tendenci se v konečné fázi projevovat jako více mobilní, více propojené a sofistikované, než jsme dříve předpokládali. Bylo by zajímavé vidět nějaký pokus o cekový náhled a kontext těchto nálezů. Jak bylo zmíněno, je jasné, že dlouhé obchodní trasy byly možné, ale není zcela jasné zda to byla jen ojedinělá záležitost, nebo běžná praxe. Obávám se, že tyto skutečnosti nemohou být brány jako důkaz o cestě jedné osoby z Egypta do Anglie a ještě více musíme být opatrní v tvrzení, že to je důkaz o tom, že dcera egyptského faraóna založila dynastii Vysokých králů z Tary ( High Kings of Tara ) a že dala jméno Skotsku. Mohlo se to stát a bylo by to dobré téma na novelu, ale zdá se, že artefakty nenabízejí vysvětlení, které by zahrnovalo uprchlou egyptskou princeznu. Mohou naopak jednoduše znamenat jen výsledek obyčejných obchodních a diplomatických kontaktů v konkrétním období. Kniha Kingdom of the Ark prezentuje zajímavou hypotézu, ale podle mého má tendenci nadhodnocovat dostupné důkazy. Například, kniha tvrdí, že manuskript Waltera Bowera obsahuje přesné detaily, ketré byly později potvrzeny archeology jako “ přesné rozměry “ věží ve Španělsku a “ hrozné epidemie “ v Egyptě za vlády Achnatona. Nicméně skutečná slova v manuskriptu se zdají být nepříliš konkrétní, aby podpořila taková tvrzení. Bowerův popis věží není vůbec tak detailní jak je tvrzeno a ani zmínka, že Scota uprchla před epidemiemi, které měly zachvátit Egypt není zcela přesná, protože tyto epidemie, které byly zaznamenány v Amarně se ve skutečnosti odehrály před údajným odchodem princezny. Bower to v tomto případě musel trochu otočit. Možná, že skutečně psal svůj manuskript na základě staré tradice ( 2700 staré mimochodem ),ale myslím, že je přehnané tvrdit, že je v popisu úplně přesný. Manuskript také obsahuje jiné nesrovnalosti. Například se zde píše: “ ....byly nalezeny na starém kontinentu, především v jižním Německu, na západ od řeky Seiny. Každý ví, že tato řeka je ve Francii, nebo je snad další také v Německu? Je to jen chyba? Kniha rozhodně prezentuje případ zajímavým způsobem a čtenáře text snadno pohltí a je schopen příběh vstřebat velmi rychle. Je však také zároveň potřeba knihu číst pozorně a s kritickým přístupem.
Zdroj: carlanayland.blogspot.com, recenze knihy Kingdom of the Ark od Lorraine Evansové
Překlad: Michael M. Faitl
Foto: wikipedia, google