Kam zmizel Granger Taylor?

“ Drahá matko a otče, odešel jsem, abych se vydal na 42 měsíční cestu objevování vzdálených koutů vesmíru na palubě mimozemské lodi, tak jak mi bylo sděleno ve znovu se opakujících snech. Poté se vrátím. Zanechávám zde veškerý majetek, jelikož ho nebudu již potřebovat. Prosím použijte mé pokyny v dopise jakožto nápovědu, která vám může pomoci.

 S láskou Granger.”

Bylo 29.listopadu roku 1980, kdy Jim Taylor našel tuto zprávu na dvěřích své ložnice. Od té doby nikdo jeho syna neviděl. Příběh Grangera Taylora je pravděpodobně jedním z mnoha nevyřešených zmizení osob, ke kterým na této planetě dochází každý den. Ne vždy se však tyto události dostanou do širšího povědomí veřejnosti, i přesto, že mnohé jsou často obestřeny podivnými okolnostmi, stejně tak jako v tomto případě. Jednou z mnoha takových podivností je kontura mapy pohoří Waterloo, která se nacházela na druhé straně dopisu, který Granger po sobě zanechal. Tato hora je vzdálená nějakých 20 mil od jeho domu a dodnes se nikomu nepodařilo zjistit jaká je souvislost, anebo čirá náhoda, existence tohoto náčrtu na druhé straně papíru. 

Chlapec podivín

Příběh se však začal odehrávat daleko dříve a určitým způsobem se v něm dá vysledovat jakási chronologie a logický vývoj událostí s tím, že závěry se pak mohou velice lišit podle toho, na jaké straně spektra se daný pozorovatel-badatel nachází. Rybářské a dřevorubecké městečko Duncan se nachází na ostrově Vancouver, který je součástí překrásné přírody provincie Britská Kolumbie v Kanadě. Granger se narodil 7.října 1948 a žil až do svého zmizení na rodinné farmě se svou matkou a nevlastním otcem. Již od svého dětství byl považován za vyjímečného člověka, přestože nedodělal ani 8 třídu základní školy. Jeden z jeho nejstarších přátel dokonce prohlásil, že: “ myslím, že ho můžeme označit titulem excentrický génius.” Již od útlého věku byl fascinován čímkoliv, co bylo mechanické a přesto, že neměl dostatek vzdělání, dokázal se sám naučit vše potřebné, aby se úspěšně zařadil do pracovního procesu jako mechanik. Nicméně to mu vydrželo jen chvíli a zhruba po roce práce jakožto asistent opravář odešel a začal pracovat sám na sebe, což mu vydrželo až do posledních momentů. Jeho jméno jakožto člověka, který dokáže cokoliv opravit a zkonstruovat, se okamžitě rozneslo a tento na druhou stranu plachý a uzavřený jedinec nikdy neměl nouzi o práci. Odkud Granger vzal své nadání a zkušenosti je také jednou z mnoha nevyřešených otázek. Pochopitelně, že opravování nejrůznějších strojů a těžké techniky může být otázka postupných zkušeností nabraných životní cestou a určitě to není jak se říká “rocket science” ( volně-žádná věda ). To ovšem nebyl jeho případ jak později uvidíme, protože to je přesně směr, kterým se Granger později vydal. Jeho list úspěchů je dlouhý a obdivuhodný. Jakožto čtrnáctiletý sestrojil jednoválcový automobil, který je dnes v lokálním muzeu. Ve věku sedmnácti let opravil a předělal buldozer, který všichni místní a zkušení mechanici prohlásili za vrak a vzdali veškeré snahy. V roce 1969 Granger našel starou lokomotivu, která byla opuštěna hluboko v lese z dob Velké deprese a od té doby zarostla vegetací a byla prakticky ve stavu rozkladu. I přesto se mu podařilo prosekat přístup k místu, vyjmout motor, který jediný zůstal z velké části zachován a vše dopravit na pozemek svého domu, který byl už i tak plný nejrůznějších dílů ze starých traktorů, vlaků, aut a nejrůznějších motorů z kdo ví čeho. Za méně než dva roky se mu podařilo kompletně zrestaurovat a uvést do provozu tuto lokomotivu z pouhých recyklovaných dílů, které měl k dispozci a které kde posbíral, a za pomoci primitivního nářadí z garáže. Jeden by řekl, opravdový génius. V roce 1973 lokomotivu koupila vláda Britské Kolumbie a dnes je k vidění v muzeu. Když z mládence vyrostl muž, jeho přátelé ho nazývali “ Gentle Ben “, protože byl stále posedlý čímkoliv, co vykazovalo točící moment a bylo jakkoliv mechanické, s jedním malým rozdílem. Později se zaměřil na stroje, které umí létat a udělal si pilotní zkoušky. Koupil starý bojový letoun Kitty Hawk, který zrestauroval. Letadlo bylo dlouho vystaveno před obchodem poblíž silnice, než jej v roce 1981 koupil sběratel za 20 000 dolarů. Jeho rodiče použili peníze jakožto základ, který uložili do banky, aby Granger měl nějaké prostředky, až se vrátí ze své cesty. 

Létající talíř

Granger během svého krátkého života dosáhl mnoha takovýchto mechanických mezníků a zdálo se, že již není nic, co by bylo pořádnou výzvou pro tohoto ekcentrického člověka. Tedy alespoň ne na scéně veřejně dostupných zakázek, které může jedna osoba zvládnout. Byl přímo fascinován motory a vším co jezdí, létá a jakkoliv se pohybuje. Neustále hledal možnosti jak otestovat svůj intelekt na něčem novém, ale vypadalo to, že již vyčerpal své možnosti a dostat práci v nějakém vědeckém pracovišti, nebo supermoderních laboratořích vyvíjejících nové technologie, se mu nepodařilo. A možná ani takovou příležitost nehledal. Bylo to někdy v tomto období, kdy se jeho pozornost otočila nenadálým směrem, a pro mnohé nepochopitelným, protože se rozhodl přijít na kloub tomu, jakým způsobem jsou poháněny létající talíře, jejichž pozorování byla poměrně rozšířenou záležitostí té doby. Je to skutečně podivný obrat v jinak konstruktivním a čistě realistickém myšlení úspěšného mechanika a konstruktéra a mnozí v tom vidí první moment, kdy se u Grangera možná projevila utajovaná duševní choroba, až schizofrenie. Byl totiž po svém zmizení krom jiného označen za duševně nemocného. Víme jak to chodí, po boji je každý generál a je jednoduché házet špínu na někoho, kdo se již nemůže bránit. Jeho bezprostřední okolí si však nemyslí, že by Granger měl nějaké psychické problémy. Bylo to na konci sedmdesátých let, kdy nedaleko domu, kde rodina bydlela, Granger postavil model létajícího talíře skládající se ze dvou satelitních parabolických antén položených na sobě. Uvnitř byla televize, kanape a kamna na dřevo. Nový azyl se stal jeho novým domovem, kde trávil mnoho času přemítáním a občas zde i přespával. Granger si postavil svoji vlastní mimozemskou loď. Avšak velice dobře si uvědomoval, že nevlastní skutečný přístroj, který by mohl opravit, zrekonstruovat a použít a tak začal studovat všechno, co bylo k dispozici o UFO fenoménu. Podle výpovědí svědků a pseudovědeckých teorií se snažil vypátrat jakým způsobem jsou tyto lodě poháněny a vůbec v nejmenším nepochyboval o jejich skutečné existenci. Odkud se toto jeho přesvědčení náhle v jeho životě vzalo je také dobrá otázka. Jeho rodina i dlouho po jeho zmizení udržovala krabice přeplněné knihami s tématy jako je UFO, alternativní energie atd. Netrvalo dlouho a Granger se stal tímto novým hobby doslova posedlý. V kruhu přátel se nikdy nebránil otevřeně mluvit na tato témata a jelikož byl již velice známý jako podivýn, ti to nebrali tak seriózně. Zřejmě to byla jen jedna z jeho životních epizod a věřili, že to přejde. Vždyť na druhou stranu byl velice inteligentní a schopný člověk, a jak již bylo řečeno, možná i nedoceněný génius. Nicméně tato jeho závislost neodcházela a v jeden moment se nakonec Granger svěřil svému kamarádovi, že při jedné z jeho seancí v “létajícím talíři” obdržel podivnou zprávu, kterou si neumí jinak vysvětlit, než že pochází odjinud. Taylor tvrdil, že byl kontaktován telepaticky mimozemskou bytostí, která nepochází z naší galaxie. V ten moment se zřejmě Granger dostal u svých přátel tak trochu na tenký led a jeho kamarád Nielsen později řekl reportérům:

“ Řekl, že se to stalo, když ležel v posteli. Dostal mentální zprávu od někoho z jiné galaxie....Nikoho však neviděl. Řekl jsem, že nemohou být jen tak neviditelní, ale on na to, že to je jako, když mluví přímo k němu, jen do jeho mysli. Ptal se na to jakým způsobem jsou poháněny jejich lodě a jedinou věc, kterou mu prozradili, že je to pomocí magnetismu.”

Toto byla jistě bizarní záležitost i pro jeho přátele, ale ne zdaleka ta nejšílenější. O několik dní Granger prozradil svému nejlepšímu kamarádovi, že byl znovu navštíven telepatickou bytostí a tentokrát byl prý pozván na “ výlet sluneční soustavou.” Granger měl i jiné detaily jako například, že informace kdy a kde dojde ke kontaktu mu bude sdělena až na konci měsíce. Když mu byly tyto zprávy předány, nechal si je však pro sebe a nic neřekl ani doma své rodině. Jestli se tak rozhodl dobrovolně, nebo mu to bylo nařízeno “shora” bohužel nevíme. To však nezměnilo nic na tom, že Granger byl událostí očividně nadšen a nikde se se svým “odletem” netajil. Nielsen vypověděl:

“ Všichni si mysleli, že výlet byl jen sen, i když nikdo nebral jeho historky na lehkou váhu....Byl to zkrátka velice neobvyklý chlap.”

Každopádně bez ohledu na to, co si kdo myslí, vzal Granger partu svých kamarádů do města na, jak to sám nazval, “ rozlučkovou párty “. 

Odlet přesně na čas

28.listopadu měl Granger dlouhou debatu s nevlastním otcem a děkoval mu za všechno, co pro něj udělal. Jim Taylor neměl nejmenší tušení, že to bude naposledy kdy ho uvidí. Matka byla bohužel v tyto dny na Havaji a později přiznala, že strašně lituje, že nemohla být doma. Kdo však mohl tušit, že se její syn připravuje na cestu do vesmíru. Bez vědomí svých rodičů připravil Granger dvě závěti s instrukcemi, jak mají postupovat ohledně jeho majetku. Kuriozně však na papírech přeškrtal slovo “zemřelý” a nahradil jej slovem “odešlý”, což může být dvojsmyslné. V kritický den kolem 6 hodiny večer se Taylor zastavil v místní restauraci, kde byl častým hostem, takže nikdo neřešil jeho přítomnost. Poslední osobou, která ho údajně viděla živého byla zaměstnankyně kuchyně v této restauraci Linda Baronová. Pamatuje si jak byl oblečen, ale podle její pozdější výpovědi, seděl Granger sám, povečeřel a s nikým ten večer prý nepromluvil. Alespoň si na nic takového nevzpomíná. Ten prý poté normálně zaplatil a odešel, přesně ve chvíli, kdy se do oblasti dostala silná bouře, která zachvátila i několik okolních měst. Linda Baronová tak byla posledním člověkem, který spatřil tohoto 32 letého mechanika živého. 

Kde je Granger Taylor?

...je otázka na kterou by rádo znalo odpověď mnoho lidí, především pak jeho rodiče, kteří po celých 42 měsíců nechávali otevřené dveře do domu, kdyby se jejich syn náhodou vrátil, tak jak napsal ve svém dopisu. Bohužel je to dnes více jak třicet let a nestalo se tak. Po svém zmizení Jim Taylor pochopitelně kontaktoval RCMP ( Royal Canadian Mounted Police ) a následovalo okamžité hledání nezvěstného syna. Došlo k opakovaným kontrolám nemocnic, zaměstnaneckých archívů, automobilových databází a dokonce i pasového oddělení v případě, že by Granger opustil zemi. Vše bylo však marné. Nikde ani stopy. Korporál Demchuk, který měl případ na starosti prohlásil:

“ Jeho jméno bylo dáno do národního policejního systému. Automobilové oddělení ve Victorii bylo uvedeno do pohotovosti kvůli jeho řidičskému průkazu, jehož doba vypršení platnosti se blížila.”

Nicméně po čtyřech letech, kdy byl Granger nezvěstný Demchuk řekl, že hlavní věc, která ho trápí je, že se nenašlo ani jeho auto. Podle něj přeci jen tak taková velká věc nezmizí. Granger totiž odjel ve svém starém Datsunu namodralé barvy. Registrace auta skončila v roce 1981 a nikdy nebyla obnovena, takže se předpokládá, že nebylo dále používáno.  

Tak toto je v krátkosti příběh Granger Taylora z Kanady. Vskutku zvláštní to příběh s jehož vysvětlením si lze pohrávat do nekonečna. V čas jeho zmizení, jak bylo již řečeno v oblasti panovala silná bouře. Byla na nějaký čas přerušena dodávka elektřiny a vítr dosahoval síly hurikánu. Oblast Britské Kolumbie a Kanada obecně je regionem s velmi malou koncentrací lidí na kilometr čtvereční. Jinými slovy, je zde dostatek divočiny, kde se může každý jednoduše ztratit a pokud se Granger vydal někam v takovémto počasí, určitě by se takové vysvětlení nabízelo jako nejlogičtější. Schizofrenní, mimozešťany posedlý muž a excentrik se rozhodl nasednout do mimozemské lodě během ne zrovna nejlepšího počasí. Jednoduchý scénář, s tím lze souhlasit a jeho mentální status je pochopitelně velkým otazníkem o kterém moc nevíme. Nicméně tato verze má několik prasklin, které nedávají smysl. I přesto, že v případě havárie by se nenašlo tělo, z důvodu divoké zvěře, která jej dokáže rychle odstranit, muselo by se dříve, nebo později najít jeho auto, pokud tedy ještě na své nalezení stále nečeká, což je pochopitelně také varianta. Jeho bezprostřední okolí, přátelé a rodina ho nikdy za blázna neoznačili, přestože všichni věděli, že je tak trochu zvláštní, ale jinak fajn. Naopak podle všech informací byl velice chytrý a inteligentní člověk a pochybuji, že by se někdo takový bezhlavě vydal do nepohody, obzvlášť když v regionu vyrostl a moc dobře musel vědět jak nebezpečné podobné bouře mohou být. Navíc, i kdyby tak učinil a vydal se neznámo kam, musel by dojet na místo, které by bylo daleko od civilizace, aby se nic nenašlo. V roce 1992 se sice objevila zpráva, že poblíž hory nedaleko Duncanu se nalezli zbytky auta, které bylo po výbuchu rozmetáno na kusy. Jednalo se údajně o zbytky jeho vozu růžové barvy ( mylná informace ) nalezené v roce 1986. Nenašlo se však žádné tělo. Wikipedia tento incident v souvislosti s případem Taylora také zmiňuje a některé detaily souhlasí:

“ Mount Sicker může být klíčem k staré UFO záhadě............O několik let později našel dřevorubec poblíž hory kráter v zemi a kovové zbytky zaseknuté ve stromě. Věří se, že Granger měl v autě výbušniny v čase svého zmizení.”

Zajímavá zpráva, která však do dnešního dne nebyla nijak oficiálně potvrzena. Tedy rozhodně ne ta část, že by se skutečně jednalo o jeho vůz, nemluvě o těle, o kterém nikdo nic neříká. Není také zcela jasné, proč by Granger měl mít auto naložené dynamitem. Ne že by to nebylo v té době běžné v případech lidí, kteří výbušniny používali v práci, ale to nebyl jeho případ jakožto mechanika. Jeho přátelé to také považovali za nepravděpodobné, že by jen tak jezdil po lesích s autem naloženým výbušninou. Jedna teorie, která se objevila dokonce spekuluje s tím, že výbušniny ve voze byly záměrně, protože Granger měl v úmyslu se se svým vozem odpálit na oběžnou dráhu, kde by byl vyzvednut mimozemšťany. Asi není třeba polemizovat o tom, jak nesmyslná taková teorie je. Taylor byl přece odborník na motory a přístroje a je jasné, že taková věc by nemohla fungovat. A tak zpráva z roku 1986 je asi tak jediným pokusem o fyzický důkaz toho, že Granger spáchal sebevraždu, což je další z několika teorií, když opustíme nehodu ve špatném počasí. Ovšem i v tomto případě věci hrají spíše proti takové teorii. Taylor byl možná podivín, ale jak již bylo řečeno, neprojevoval se nijak sebedestruktivně, nemluvil o tom, že by měl jakékoliv psychické problémy, nebral drogy a nebyl alkoholik. Naopak žil poměrně úspěšný a naplňující kariéru. Pochopitelně odborník může namítnout, že jeho chování v posledních měsících před svým zmizením bylo poněkud vybočující z normálu a jeho izolace a dlouhé časy trávené ve svém “létajícím talíři”, mohou být indikátorem skryté duševní poruchy. S tím lze souhlasit, i když žádné oficiální záznamy, které by takový stav prokázaly nemáme k dispozici. Podle dostupných zdrojů se Granger neléčil z žádné nemoci. Důležitou skutečností je také dopis, který nechal v domě jasně uvádějící, že jeho cesta bude trvat 42 měsíců a že poté se vrátí. To rozhodně není indikátor sebevražedných sklonů. Ale kdo ví, tato varianta je pochopitelně velmi reálná, přestože se opět dostáváme k faktu, že jeho auto ani tělo nebylo doposud nalezeno. Teorie číslo tři spekuluje o tom, že Granger byl zkrátka již unaven svým životem a rozhodl se zmizet a začít nový život jinde. Určitě zajímavá myšlenka, kterou mnoho lidí zřejmě také každý rok praktikuje a tuto variantu lze brát také vážně. Jeden háček to však má. Granger po sobě zanechal nejen osobní věci, ale také 10 000 dolarů, které by při takové akci dobrovolného zmizení jistě přišli vhod. Taková částka v té době nebyla zanedbatelná. 

Jednou z dalších možností, která mě osobně napadla při studiu tohoto případu je, že se Granger Taylor stal obětí únosu. Ne tedy zrovna mimozemského, nýbrž vojensko-industriálního ve smyslu různých špionážních polovládních agentur, které operují na hranici zákona a příkaz svých šéfů. Těch, kteří by mohli být zainteresováni v takovém případě je celá řada, od CIA, NSA až po mnohé skupiny jejichž jména ani neznáme. Důvod je jednoduchý. Jestliže byl Granger opravdu tak vyjímečný génius, možná neunikl pozornosti těchto lidí, kteří posléze zjistili, že může takový člověk být velice prospěšný v jejich aktivitách. Dobrých konstruktérů a odborníků nikdy není dost pro utajované projekty řízené vojensko-industriálním komplexem. Jsou také velice dobře zdokumentované studie a pokusy ve stejných letech s technologií ovládání lidské mysli na dálku, ve kterých byly právě takové instituce jako CIA a jiné zainteresovány. Celý samotný únos/odlet mohla tak být klidně důmyslně zorganizovaná akce, při které byl Granger zkrátka ve správný moment v jeho životě kontaktován a do jeho mysli byly implementovány dálkově pocity, že je kontaktován mimozemšťany a aby se dostavil na určené místo v určený čas a sám. Pokyn nikomu nic neříct pak dává naprostý smysl a když sám zjistil, že na místě na něj nečeká benevolentní mimozemská bytost, nýbrž parta ozbrojených agentů, bylo už pozdě. Je také obecně známo, že takovéto akce podobného druhu, včetně dokonalého zahlazení stop, nejsou pro tyto vlivné organizace ničím vyjímečným. Co když Granger dnes pracuje nuceně na nějakých tajných projektech daleko na vojenské základně v poušti, nebo pod zemí, bez možnosti návratu? Chápu, že je to možná trochu extravagantní teorie, nicméně naprosto reálná v případě, že by to někomu stálo za to se zmocnit jeho intelektuální kapacity. Podivný génius bez vazeb na univerzity, vzdělávací systém a důležité firmy, bez toho, aniž by jeho jméno kolovalo na široké veřejnosti, pocházející z malého nevýznamného města uprostřed ničeho, svobodný bez rodiny, ale schopný se ujmout důležitých technických projektů, což během let očividně prokázal. Vždyť to je  perfektní kandidát. Někdo přece musí na údajném reverzním inženýrství létajících talířů pracovat? 

To je jen taková moje malá spekulace, která stojí za zmínku. Nicméně, co když to všechno bylo úplně jinak? Tedy tak jak on sám tvrdil a nakonec jeho původní příběh je ten jediný pravdivý. 18.března 1985 byl zveřejněn novinový článek v Times-Colonist, kde autor Derek Sedenius popisuje události z předchozích let a příběh zůstal do dnešního dne prakticky nezměněn. Jsou v něm zmíněny dvě osoby, které se dají zařadit mezi ufologickou komunitu. John Magor, obyvatel Duncanu, který jeden čas editoval svůj vlastní magazín řekl, že během let krátce po zmizení Grangera, registroval minimálně dvacet pozorování UFO v oblasti ostrova Vancouver, některá z nich poblíž hory Prevost, která není daleko od Mount Waterloo zmíněné na začátku našeho článku. 

“ Známe hlášené případy z jiných částí světa, kdy berou mimozemšťané lidi na projížďku létajícími talíři, tak proč by se to nemohlo stát tady?, “ spekuluje Magor.

Další osobou je Dr. Max Edwards, jazykovědec a bývalý profesor na univerzitě ve Victorii, který věnoval leta studiu UFO fenoménu. 

“ Ostrov není na oblíbené trase talířů, které navštěvují Zemi,” řekl. “ Pozorování jsou zde relativně řídká, ale to neznamená, že neexistují a také to neznamená, že Granger nemluvil pravdu.”

V roce 1969 se také několik mil od domu Taylora odehrál incident, který je považován za jeden z těch lepších v historii ufologie. Vše se odehrálo v místní nemocnici Cowichan District Hospital, kde sestry na noční směně měly interakci s létajícím talířem a jeho piloty. Je to snad jen pouhá náhoda, nebo se jedná o sled událostí, které mají nějakou hlubší souvislost? Možná...

Každopádně pravda je prozatím jen jedna, nikdo pořádně neví, co se onoho večera v Duncanu odehrálo. Nikdy se nenašlo tělo Grangera Taylora a přestože se vyskytla zpráva o nálezu jeho auta, nikterak se uspokojivě a oficiálně nepotvrdilo, že mu patřilo.

Všechny zmíněné teorie a návrhy možných řešení ( kterých bychom možná vymysleli i více ) o tom, co se tehdy odehrálo jsou stejným způsobem přijatelné a akceptovatelné a zároveň je lze jednoduše shodit ze stolu jako nereálné. Záleží z jaké perspektivy se na to člověk podívá, protože nemáme dostatek dat k dispozici a všechny alternativy se v podstatě pohybují na úrovni spekulace. Ale hlavně, Granger je nadále nezvěstný a je asi jen jedna možnost jak se někdy dozvíme pravdu. A to, že se on sám jednoho dne vrátí a řekne nám, jak to doopravdy bylo a co všechno na svém putování galaxií zažil.

Autor: Michael M.Faitl

Reference a fotografie: mysteriousuniverse.org, ufobc.com