Egypt jako věčná záhada

 Egypt jako věčná záhada

Rozhovor Patricka Greta s dr. Hansem Jellitem

Utajený číselný svět pyramid

Fyzik dr. Hans Jellito, dříve činný ve Výzkumném středisku v Karlsruhe a dnes vyučující ne Technické univerzitě Hamburk-Harburk, se touží dostat na kobylku tajemství pyramid v Gíze. Už v knize Pyramiden und Planeten rozebírá některé délkové, objemové a poziční proporce tří pyramid a navrhuje model ozřejmující souvislost mezi těmito proporcemi a planetami Merkur, Venuše a Země. Patrick Grete se s ním setkal kvůli interview o nových objevech souvisejících s technikami zpracování kamene starými Egypťany a zajímal se o „číselnou mystiku“ pyramid.

P.Grete: „Pane Jellito, jste povoláním fyzik. Jak jste se dostal k pyramidám?“

Dr. Jellito: „To byla náhoda. Vždycky mě zajímaly „mystické“ záležitosti. Věděli to i moji tehdejší kolegové v Jaderném výzkumném středisku v Karlsruhe. Jako dárek na rozloučenou mi proto věnovali knihu Mystische Stätten (‚Mystická místa‘), v níž je mimo jiné také kapitola o Cheopsově pyramidě. Dočetl jsem se v ní o číselných hrátkách s pyramidálními údaji, o Ludolfově čísle i o ‚zlatém řezu‘, ale nedávalo mi to velký smysl. Začal jsem tedy o těchto věcech přemýšlet samostatně.“

P.Grete: „Čím přesně jste začal?“

Dr. Jellito: „Tvarem Cheopsovy pyramidy. V této knize byla uvedena domněnka, že staří Egypťané zakódovali do Cheopsovy pyramidy číslo π (pí). Poměr zdvojené základové strany – 2 x 230,37 metrů – k výšce 146,6 metrů dává přesně π.

Společně s číslem ‚zlatého řezu‘ vytváří matematickou shodu, protože jediné z těchto čísel stačí ke stanovení tvaru pyramidy. Teoretické sklony  bočních ploch, které vyplývají z čísel, jsou až na odchylku do 2 úhlových minut identické. To mi nepřipadalo moc logické. Pak mě ale napadlo, že menší naměřené odchylky ve tvaru pyramidy možná nejsou náhodné a že Cheopsova pyramida byla záměrně vybudována poněkud asymetricky. Asymetrie způsobila, že by do tělesa pyramidy bylo zakomponováno zároveň více čísel. Tak jsem nakonec dospěl k souvislosti s měřítky a astronomickým zaměřením.“

P.Grete: „O tom jste přece před několika lety napsal knihu…“

Dr. Jellito: „Ano, narazil jsem tehdy na souvislost, která mi zpočátku nepřipadala moc smysluplná. Proto jsem tyto nesrovnalosti prozkoumal a v knize Pyramiden und Planeten nabídl řešení. Moje tvrzení tedy mají status hypotéz. První zní tak: Cheopsova pyramida byla vědomě stavěna v nedokonalém čtvercovém tvaru základové plochy. Rozdíl obnáší 20 centimetrů v základových hranách. Neumím si představit, že stavitelé, kteří dokázali zhotovit taková stavební díla, by neuměli měřit s větší přesností. V této souvislosti jsem provedl s jedním přítelem pokus v tovární hale společnosti Hamburgische Schiffbau-Versuchsanstalt (HSVA), při němž jsme jako úplní laikové pomocí dvou dřevěných lišt co nejpřesněji vyměřovali délku základové hrany. Několikrát jsem vytyčili vzdálenost 230 metrů a opakovaně jsme dosáhli výsledku s přesností pod 1 mm. A proč by se tedy Egypťané bezděčně dopustili dvousetnásobně větší chyby, představující odchylku 20 cm? Podle mého názoru muselo jít o úmysl. Vytvořil jsem proto model, který reprodukuje nikoli zcela čtvercový tvar základové plochy pyramidy.“

P.Grete: „Jak to vypadá s ostatními pyramidami v Gíze?“

Dr. Jelito: „Pro další pyramidy v této oblasti také existuje geometrický model, přičemž základové plochy těchto staveb pravděpodobně nebyly vybudovány asymetricky. U druhé z velkých pyramid nacházíme pythagorejský trojúhelník, pokud jde o proporce základové strany a výšky. Jedná se o pythagorejská čísla 3, 4 a 5 . To jsme ovšem věděli už dříve. U třetí pyramidy jsem objevil jinou souvislost, která je však novinkou. V pyramidě rovněž existují tři celočíselné úseky, ale s tím rozdílem, že se na nich nepodílí základová strana, nýbrž diagonála základové plochy. Tady máme čísla 7, 9 a 16.“

P.Grete: „A jaká je vaše druhá hlavní teze?“

Dr. Jellito: „Týká se objemu pyramid. Nevěřil jsem, že gigantické velikosti pyramid byly zvoleny náhodou, a proto jsem hledal souvislost s přirozenými konstantami. Narazil jsem na první rovnici, ve které se vyskytuje poměr objemu Země a Slunce. Dodatečně jsem se zabýval rovnicí stanovující rychlost světla. Otázku, jestli staří Egypťané už znali velikost planet a rychlost světla, prozatím ponechám stranou, protože by vycházela z předpokladu, že to byli právě oni, kdo pyramidy zbudoval. Tato domněnka je zřejmě nesprávná. Když jsem se kdysi prezentoval v jedné přednášce pro kolegy ve výzkumném centru v Karlsruhe, zeptal se mě jeden z nich, jestli u druhé velké pyramidy existuje také podobná souvislost. Po určité době – to jsem byl zase doma – jsem pak narazil na vztah s Venuší. Poté jsem dále prověřoval astronomickou souvislost se Sluncem.“

P.Grete: „Souvisí tyto údaje s mytologií Egypťanů? Je vůbec známo, zda Venuše, Merkur nebo Slunce hrály ve světonázoru Egypťanů mimořádnou roli?“

Dr. Jellito: „Že existoval kult slunce, to je obecně známé. O významu jiných nebeských těles však nevím nic.“

P.Grete: „U pyramid jste narazil na další zvláštnost, která se týká techniky zpracování kamene.“

Dr. Jellito: „Ano, zaujala mě zvláštnost spár mezi mnoha kameny: struktura horniny jako by přes spáru pokračovala od jednoho bloku k sousednímu, asi tak, jako by tam spára vůbec nebyla. To by znamenalo, že Egypťané – nebo lépe řečeno stavitelé – uměli horniny, dokonce i žulové kvádry, řezat bez sebemenšího úbytku jejich hmotnosti, což nedokážeme ani my.“ 

P.Grete: „Tyto spáry jsou často tak úzké, že takřka nejsou vidět. Pokračuje struktura kamene přes celý blok?“

Dr. Jellito: „Je zajímavé, že u některých kvádrů se dá na základě barvy poznat, že se jedná o různé bloky. Právě u těchto kamenů je však spára rovněž velmi rudimentární. Většina mezírek je ovšem velice úzká a tam struktury opravdu pokračují, a to po celé délce bloku. Samozřejmě nikoli jenom na jednom místě, protože pak by moje domněnka neměla velký smysl.“

P.Grete: „Pokud je to pravda, dokázali staří Egypťané řezat kamenné bloky bez jakékoli ztráty materiál. Získal jste k tomuto zjištění stanovisko odborníků?“

Dr. Jellito: „Nikoli však z okruhu egyptologů. Hovořil jsem ale s mineralogem, panem prof. dr. Vinxem z Hamburku. Fotografie na něho udělaly velký dojem a sdělil mi, že kvádry zřejmě původně tvořily jediný blok. Ale tato záležitost bohužel poněkud vyšuměla. Musím přiznat, že jsem se jí už dále nevěnoval. Měl jsem pak sice o tomto poznatku několik přednášek na mateřské univerzitě. Profesora Vinxe to velice zaujalo a domníval se, že by se na prověření této teorie dal bez velkých problémů připravit výzkumný projekt. Problém je v tom, že je k tomu zapotřebí povolení egyptských úřadů. Dopustil jsem se však té chyby, že jsem obešel dr. Zahiho Hawasse, šéfa Nejvyšší rady pro památky starověku. Proto bych chtěl v Egyptě co nejdříve vznést v tomto směru další dotaz.“

P.Grete: „Na detailních záběrech se ovšem jednotlivé spáry dají jenom obtížně rozeznat, takže by se případně mohlo docela dobře jednat i o neporušený kámen...“

Dr. Jellito: „To je přirozeně pravda. Zdálky je však spára zřetelně rozeznatelná, protože kameny jsou zvenčí směrem k ní poněkud zkosené, takže spára vytváří umělý žlábek. Při pohledu zblízka ji jenom těžko uvidíte, ale skutečně jde o dva oddělené kameny.“

P.Grete: „Definitivní důkaz by zřejmě přineslo jádrové vrtání, při němž by se dalo ověřit pokračování kamenné struktury směrem do nitra pyramidy. To ovšem bez povolení nebude možné. Jak by se ta věc dala ještě prozkoumat?“

Dr. Jellito: „I z jiných staveních děl, např. z Jižní Ameriky, je známo, že tam byly stavěny zdi s neuvěřitelně úzkými spárami a bez malty. Pokud vím, nikdo nepoukázal na to, že by se u takto na sebe navazujících bloků mohlo původně jednat o jediný souvislý kamenný útvar, natož aby něco takového ověřoval. To by bylo velmi napínavé, protože k technice řezání kamene, kterou neznáme a jež přesahuje i naše současné možnost, by ještě přistoupila globálnost rozšíření této technologie. Třeba budeme mít jinde víc štěstí s povolením výzkumu. Nic jiného mě teď nenapadá. Můžeme samozřejmě pořídit lepší fotografie, provést přesnější srovnání apod. a nakonec přistoupit k pravděpodobnostním propočtům, ale stejně mi není jasné, jak by se tato záležitost dala definitivně objasnit bez jádrového vrtání.“

P.Grete: „Při přiřazování pyramid k planetám se dá vedle chybějící mytologické souvislosti těchto staveb a Země, Venuše či Marsu ještě dodat, že pyramidy se nacházejí na jedné linii, pokud za vztažný bod vezmeme dolní levý roh. A učinit tak musíme, neboť nezačínaly vrcholkem ve vzduchu, nýbrž konkrétním rohem.“

Dr. Jellito: „To je zajímavé tvrzení. S použitím pozičních údajů archeologa W. M. F. Petrieho a egyptologů Borchardta/Colea vidíme od jihovýchodního rohu Mykerinovy pyramidy Cheopsovu pyramidu pod úhlem 44,5165 stupňů a Chefrenovu pod úhlem 45,9102 stupňů.  Jestliže protáhneme přímku od jihovýchodního rohu Mykerinovy pyramidy k jihovýchodnímu rohu Chefrenovy stavby, probíhá tato přímka, pokud ji poněkud prodloužíme, přibližně šest metrů od odpovídajícího rohu Cheopsovy pyramidy. Myslím, že stavitelé by to dokázali zaměřit přesněji, kdyby to bylo jejich úmyslem.“

P.Grete: „Ve své přednášce se zmiňujete, že pomocí přístroje GPS jste našel v Gíze ono místo, na kterém by se podle vašeho modelu dala najít sluneční pyramida. Ačkoli slunce hrálo v mytologii Egypťanů velkou roli, nenachází se tam žádná taková stavba, nýbrž betonová deska. Je však známo, že Egypťané beton neznali; co je to tedy za desku? “

Dr. Jellito: „To je prosté: ta deska pochází z naší doby. Vyptával jsem se několika místních obyvatel a dočkal se dvou odlišných vysvětlení. Jeden stařec mi řekl, že ta deska byla vytvořena proto, aby se tam mohla pořádat slavnost – jenže na jednorázovou akci není zapotřebí osazovat takovou desku. Voják mi sdělil, že deska se na místě objevil asi před deseti lety, nevěděl však, za jakým účelem. Později jsem byl informován, že jde zřejmě o základ divácké tribuny pro oslavu milénia.“

P.Grete: „Vyrovnávali se s vašimi ideami i egyptologové a snažil jste se sám navázat s těmito vědci kontakt? Dočkal jste se z těchto kruhů nějakých reakcí?“

Dr. Jellito: „ Když jsem psal zmíněnou knihu, pobýval jsem často na Fakultě egyptologie při univerzitě v Hamburku. A tam se mi dostalo velké pomoci. S ničím jsem se netajil a vysvětlil jsem jim své modely. Jeden egyptolog mi pro vydání dokonce přepsal název knihy do hieroglyfů. V tomto ohledu jsem zažil povedenou historku: Když jsem svoje výsledky prezentoval prof. dr. Altenmüllerovi, velice ho zaujaly a projevoval o ně značný zájem. Když už byl rukopis předán do tisku, nakladatel se mě zeptal, jestli bych nevěděl o někom, kdo by k ní mohl napsat předmluvu. Zeptal jsem se prof. dr. Altenmüllera a on mi to zpočátku přislíbil, ale po několika konzultacích s kolegy se omluvil s tím, že by vstoupil do ďáblovy kuchyně, protože ta kniha je prý velmi nebezpečná. Zeptal jsem se ho, co je na ní tak nebezpečného. Odpověděl, že je příliš vědecká.“

P.Grete: „Vědecká ve smyslu správných propočtů?“

Dr. Jellito: „Ano. Docela mu rozumím, protože jistým způsobem otřásá základy egyptologie. Egyptologové se přece stále drží teze, že Egypťané v době faraonů měli 50 000 otroků nebo dobrovolných dělníků, kteří přemisťovali kamenné stavební prvky po nakloněných rovinách. Pokud by však stavitelé při zpracování kamene měli k dispozici výše zmíněné pokrokové metody, leccos by to zpochybňovalo. Ale jinak se ke mně egyptologové chovali velice vstřícně.“

P.Grete: „Dočkal jste se od nich po zveřejnění své práce nějaké další reakce?“

Dr. Jellito: „Ne, ale ani já jsem s knihou jiné egyptology nenavštívil. Reakce mám jen od čtenářů, jejichž zájem tato problematika vzbudila. Na druhé straně jsem neobdržel stanovisko ani od jediného fyzika. Není tedy pravda, že by zdrženliví byli pouze egyptologové. Vidím problém spíš v tom, že kniha si ještě nenašla dostatek čtenářů, neboť obsahuje hodně matematiky, což lidi na první pohled spíše odrazuje. Ale právě teď sepisuji novou knihu a ta už žádné matematické výpočty obsahovat nebude.“

Pro web připravil: Marek Pernica

Zdroj: Erich von Däniken  - Výbušná archeologie – kapitola II.Epocha faraonů

Edice: „Tajemství“ -  nakladatelství DIALOG Liberec

Rok vydání: 2009 (rozhovor byl pořízen na konci roku 2008)