Clifford Stone a Paola Harris

Nejprve musím poděkovat, že jste mě oba pozvali k vašemu stolu. Je to pro mě čest a omlouvám se za tuto přepadovku a upřímně, nemám nic připraveno, protože jsem nečekal, že se vůbec potkáme. Můžete tedy v krátkosti pohovořit o Vašich zážitcích, tak jak Vám to přijde na jazyk?

CS: Víte, když jsem byl malý, asi tak do věku šesti let, se nic neobvyklého nestalo. Byl jsem očividně normální dítě, tak jako všechny ostatní děti. Zhruba když mi bylo šest jsem začal mít - neznám pro to lepší výraz - neviditelné přátele, kteří vypadali jako děti, teda alespoň tak jsem to viděl já. Řekl jsem to rodičům a ostatním, ale tvrdili, že to jsou jen sny. Říkal jsem ne, tohle je reálné a nerozuměl jsem tomu, protože mi pořád říkali, neříkej to nikomu jinému, protože nikdo je nemohl vidět. Takže jednoho dne, když mi bylo sedm nebo osm let, jsem našel zraněného malého ptáčka a jako dítě jsem chtěl zkrátka vědět, jestli je opravdu živý. Držel jsem ho pod vodou abych mu pomohl, aniž bych si uvědomoval, že tímto nezastavím krvácení. Bylo pro mne těžké přemýšlet o tom, že je možné zabít ptáka a to bylo poprvé, kdy jsem požádal o vysvětlení toho, se kterým jsem měl nejbližší kontakt, a který se jmenoval Korona s K na začátku, ať už to znamená cokoliv. Vždycky zdůrazňuji, že je to s K. Vždycky jsem si představoval, jak asi vypadá. Představoval jsem si ho jako dítě a vždycky jsem utíkal a snažil se schovat. Ale bez ohledu na to kam jsem běžel, nemohl jsem se ukrýt. Bylo mi řečeno, že mohu utíkat, ale nikdy se neschovám. Takže později jsem došel do bodu, že se toho asi nezbavím. Já jsem ho však neviděl jako dítě, ale tak, jak doopravdy vypadal. Každý hned říká “oh, to je jednoduché, já už vím o co jde, je 90 až 120 cm vysoký, šedivák atd.”, ale Korona byl spíše nazelenalé barvy a 120 až 150 cm vysoký, takže celkově vyšší než typický šedivák.

Takže skoro jako člověk normálního vzrůstu.

CS: Ano, jen velice hubené tělo, dlouhá ramena, ale ne jako typický šedivák.

To bylo kolem věku 6 až 8 let, že?

CS: Ano. Řekl mi: způsob, jak se učíme o vaší společnosti je, že si vybereme někoho již v ranném věku a jsme s nimi během jejich života. Učíme se skrze zážitky a on byl schopen cítit moje pocity, tak jak jsem je já prožíval v momentě smrti toho ptáčka. Byl schopen pozorovat moje emoce a otázky. Nemohl rozumět, co přesně nastartuje lidské emoce a chtěl vědět, proč jsem dělal, co jsem dělal. Takže to je cesta, jak se oni o nás učí, přes emoce a zážitky. Jsou nějakým způsobem napojeni na naše vědomí. Dnes jsem mluvil s jedním člověkem, co má podobné zážitky. On to nazývá jinak a já tyto zážitky taky mám, ale preferuji je nazývat snem. Dalšího člověka jsem potkal, když jsem byl v armádě, ona také říkala, že se cítí lépe, když to nazývá snem. A ve vaší zemi určitě máte také lidi, kteří mají stejné zážitky, ale situace je, že mnoho lidí tomu nerozumí a mají s tím problémy. Proto každému může pomoci moje kniha. Chci, aby lidé pochopili situaci. Vaše dítě za vámi přijde a řekne, že má neviditelné přátele. Prosím mluvte s ním, protože možná je to jen malá součást dospívání, možná je to jen bujná fantazie a představivost, ale pokud vaše dítě trvá na svém, pak to není fantazie, je to skutečné! Potom je potřeba se takovému dítěti věnovat daleko více, protože se může jednat o něco velice skutečného. Je to skutečná součást jeho života.

Toto se Vám stalo pouze v tom ranném věku, nebo?

CS: Oh, ne ne, měl jsem zážitky v průběhu celého života. V dětství jsou více frekventovanější, asi tak každý 2. až 3. den, později jen asi třikrát za rok, ale ta interakce tam je stále. Ten proces je se učit o naší společnosti očima jedné individuality a nemám rád ten termín “soulmate” (spřízněná duše), ale lze to tímto termínem vysvětlit, jste spojen po celý život s touto entitou.

Mluvil jste o tom, že pouze Vy jste schopen je vidět a nikdo jiný. Víte, jak to dělají? Používají nějakou technologii? Jsou to vůbec fyzické bytosti?

CS: Jsou to rozhodně fyzické bytosti. Myslím, že jsem to popisoval ve své knize, když jsem zmínil historku o talíři.

Paola Harris: Ano, je to v knize, událost, kdy ta bytost rozbije talíř v kuchyni...a bytosti, se kterými přišel do kontaktu při své práci v jednotce speciálních operací, jsou reálné...

CS: Ano jsou skuteční. Tyto bytosti, se kterými jsem byl v kontaktu, jsou velice fyzické. Dokonce i v Rusku byl nalezen létající stroj podobných bytostí...

Rád bych se zeptal na tuto část Vašeho života, když jste to už nakousl. Byl jste zařazen do speciální jednotky, která měla na starost likvidaci biologických a radioaktivních havárií. Kdy jste zjistil, že se jedná také o jiné události, než jen o ty obyčejné konvenční?

CS: Bylo to poté, co jsem byl zasvěcen do problému.

Znamená to, že Vás přímo určili na takovou pozici?

CS: Hmm, ano. Myslím, že to bylo na základě mých zážitků z dětství, to, co se potom odehrávalo ve vojenské službě. Protože si musíte uvědomit, že původně jsem se do armády hlásil dobrovolně, ale byl jsem odmítnut ze zdravotních důvodů.

Paola Harris: Ano to je zajímavé, ale oni toho chlapa zkrátka chtěli i tak...

CS: Poslali mi vyrozumění, jaká byla situace v té době. Tak jsem se vrátil k přešetření mého případu a bylo mi řečeno, že jestli chci stále sloužit v armádě, že mě tedy vezmou.

Proč si myslíte, že Vás armáda nakonec přeci jen nabrala?

CS: Oni věděli. Nemám představu jak, ale věděli. Znal jsem kapitána Browna a první UFO jsem viděl již v dětství. Nevím, jak to věděli. Tento Brown se jednoho dne ukázal odnikud, získal si moje přátelství, mluvil s rodiči, ale ti jsou již po smrti... Nemám tušení o čem s nimi mluvil. Víte, pokud tady v naší oblasti pozorujete UFO, voláte základnu. Ti vám řeknou, že pokud se cítíte v ohrožení, zavolejte na policii. Nicméně už v ten moment o vás mají určité informace. Pochopitelně zde mluvíme o nějakém pozorování, které se vymyká těm běžným, tedy něco více neobvyklého. A když chtějí vědět více o dané osobě, potom většinou váš dům navštěvují různí lidé jako mormonští misionáři, jehovisti atd. a na toto téma určitě přijde řeč. Většinou jedna odpověď z deseti otázek jim stačí. Vše to vypadá jako normální konverzace, ale oni ví, co dělají, aniž dotazovaný tuší, že se vlastně jedná o výslech.

Dříve jste mluvil o roswellském incidentu a dalších haváriích na jiných místech, protože jste byl součástí týmu, který měl tyto operace na starosti. Myslíte, že také jiné země a vlády mají takové zkušenosti a své vlastní speciální jednotky?

CS: Každá země má své vlastní týmy a existuje provázanost na velice vysoké vládní úrovni, což stále i v dnešní době udržuje počet lidí, kteří vědí, na velice malém čísle. Budou muset mít....., například, v roce 1979 bylo pozorování v Anglii, byl to nějaký typ velice pokročilé technologie. Nemohli to nijak dostihnout a rozhodli se, že to musel být prototyp nějakého projektu stealth nebo projekt Aurora. Lidé mě nemají rádi, když to říkám, ale žádný projekt Aurora neexistuje. Znamená to, že není žádný stroj podobný Auroře? Určitě je. Jeden z takových je schopen dosáhnout 15 až 16 machů (kolem 20 000 km za hodinu) a je schopen se dostat do jakékoliv lokality na světě do třech hodin. Takže celá situace je, že to je směr, kterým se ubíráme. Máme však nějaké mezery a jiné země také, protože tento objekt to uměl tenkrát a nikdo nevěděl, o co jde. Popřeli jsme, že by byl objekt náš, což byla pravda a také to nebylo ruské výroby.

To se vědělo díky té mezinárodní spolupráci na vysoké úrovni?

CS: Ano. To utajení má jednoduchý důvod. Představte si, co by znamenalo, kdyby se zveřejnilo, že někdo má ve vlastnictví takovou vyspělou technologii. Co by to asi udělalo se světovou ekonomikou? Takže musí pravda vyjít na povrch? Určitě ano. Nicméně musí se to stát zodpovědně a můj cíl je dostat ven povědomí o těchto skutečnostech a máme se co učit. Dalším krokem bude jednoduše přežít tento proces odtajnění. Budeme se muset naučit zařadit tuto vyspělou technologii do naší stávající zaostalé, do našich každodenních životů a nezničit sami sebe, což může trvat ne 20 či 30 let, ale stovky let. To je velice důležité.

Máte informaci o tom, jestli se incidenty jako Roswell stále dějí? Máme nové případy havárií UFO?

CS: Ano, stále se dějí a máme nové případy, ale nejedná se nutně o havárie jako takové. Bylo jich zhruba 12, do kterých jsem byl zapojen a ne všechny byly havárie.

Mluvíte o případech sestřelení UFO?

CS: Oh, ne. To není dobré řešení. Rusové dodržovali takové nařízení po celou dobu až do konce studené války, Číňané to stále dělají, ale většina světa se už naučila, že to není nejlepší myšlenka. Každopádně nehody se jim stávají, a to musím zdůraznit, že to jsou velice vyjímečné případy. Oni nevybudovali tyto mezihvězdné koráby, aby sem přiletěli a havarovali na naší malé skále poblíž slunce. Nicméně, když potřebuješ něco opravit, většinou za tebou zůstanou nějaké odpadky. Toto smetí je pro nás zajímavé.

Jaký je podle Vašich informací nejnovější případ z naší doby?

CS: Co se toho smetí týká, to se stalo před deseti měsíci, kdy věci spadly z nebe. Co se havárie lodi týká, poslední, o které vím, je z roku 1996 v Brazílii.

Máte na mysli případ z města Varginha?

CS: Ano, to je on. Lidé tehdy zemřeli a do případu byla zapojena americká vláda a já jsem byl osobně pozván. Věděli jsme, že UFO padá směrem k té lokalitě a brazilská armáda byla informována. Proč myslíte, že jsme měli své lidi během 24 hodin na místě? Později se zjistilo, že to bylo částečně řízené přistání. Měli svoje procedury, aby se minimalizovalo poškození lodi a případné zranění posádky. Zajímavé je, že armáda věděla, že loď nepochází z atmosféry, přístroje sledovaly tento objekt padat celou dobu z vesmírného prostoru a byla známá přesná trajektorie. Věděli jsme přesně, kdy vstoupili do atmosféry a věděli jsme, že mají problém, ale jaký, to je věc, o které nemohu mluvit. Brazilské straně jsme dali zhruba 90 minut času, aby se připravili na tuto událost. A to ne formou doporučení, ale příkazem. Bylo jim nařízeno, aby kontaktní jednotka byla vybavena potřebnou biologicko-chemickou ochranou při setkání s lodí nebo případnými entitami. Nicméně, jednotkám poslaným na místo, včetně požárníků, nebylo řečeno, že se jedná o něco neobvyklého. Zjistili to až na místě. Dokonce i vojáci měli normální uniformy. Jedna skupina se tam objevila v momentě, kdy naše jednotka - a ti, kteří měli speciální bílé a zelené skafandry a o kterých si mysleli, že jsou Brazilci, byli ve skutečnosti Američané.

Můžete potvrdit nebo vyvrátit, kde skončily chycené bytosti?

CS: Pokud jsou naživu, oni si je najdou. Jsou lidé, kteří je budou hledat. Jsou informace, že některé poslali do Area 51, ale to nemohu potvrdit. První místo, kde přistály, byla základna Nellis. Potom je možná přemístili na Wright-Patterson, ale tam nezůstávají. Vždycky je potřeba dělat testy, pitvu. Je nutné zjistit všechny životní pochody, kde je srdce, kde je žaludek. Je to více zvíře, nebo humanoid?

Jí potravu tak jako já nebo vy? Ve skutečnosti jí velice specifickým způsobem z jiných zdrojů. Je velice zajímavé, když děláte testy na takových bytostech, speciálně těch, jejichž vyspělost a technologie převyšuje naší ve všech směrech a my nejsme schopni to pochopit, protože nejsme příliš daleko od úrovně opice. Jedna věc, která mě v současné době znepokojuje a tomu by se exopolitika mohla věnovat, je, že nemáme žádnou právní ochranu pro mimozemské bytosti, jelikož oficiálně neexistují.

Clifford v tento moment musel bohužel odejít, a tak jsem v krátkosti oslovil také Paolu Harris.

Paolo, můžete pohovořit krátce o vztahu exopolitika versus klasická ufologie?

PH: OK, popsala jsem to ve své knize, máte ji? Aha ano, to je ona. Exopolitika je akademické studium mimozemské přítomnosti na Zemi a její sociologické a také politické implikace pro naši planetu a pro lidstvo. Existuje děvet protokolů, které jsou :

Potřeba vytvořit studijní odvětví pro exopolitiku stejným způsobem, jak jsme to udělali pro exo-biologii (dostat téma mezi širokou veřejnost a zastavit zesměšňovací faktor);

Jejich, nebo naše? (potřeba udělat jasný rozdíl mezi naší vlastní technologií a cizí, protože jinak se může stát, že budeme střílet na sebe sama a rozpoutáme hvězdnou válku). Návštěvníci z budoucnosti a jiných dimenzí (jsou to bytosti z jiné dimenze, budoucnosti nebo meziplanetární? A jakým způsobem jsou s námi v kontaktu)

Biologická kontaminace (Som 1-01 Manual a proč byl vytvořen pouze pro armádu? Viz případ Varginha, viz také kniha Michaella Sally „Tajné projekty UFO“). Komunikace s mimozemskými rasami (musíme řešit náš strach a rozdílnost na všech úrovních. Co máme společného? Jaká je role ESP a telepatie?)

Zaznamenávat, shromažďovat a rozkódovat vesmírné signály (Jaká skupina je k tomuto pověřena a ve které zemi? Měli bychom brát v úvahu kontaktéry?)

Mezinárodní spolupráce a kritéria výzkumu (toto je v zájmu celé planety a ne pouze té či oné země. Kdo je mluvčí planety?). Světelné koule a interdimenzionální bytosti (toto může být inteligentní fenomén a součást celkového problému. Jaká technologie může být použita k jejich lepšímu studiu?). Galaktická diplomacie a CSETI protokoly (občanský, nebo vládní, nebo obojí? Vytváření protokolů s respektem k některým, které již existují jako CSETI). Musí být vytvořeno něco podobného jako to, co například praktikuje Steven Greer. Musí být spolupráce na mezinárodní úrovni a nejen do sebe vzájemně narážet. Takže to jsou věci, které myslím činí exopolitiku rozdílnou od ufologie. Ufologie byla doposud velice “old school” oborem jako ,,12. srpna jsem viděla ufo“...nějaký popis....hlášení....a to je vše. Exopolitika jde o mnoho kroků dále v přípravě planety na oficiální kontakt. To je hlavní podstata.

Jaký je Váš názor na případ Billyho Meiera, protože se neustále objevují různé kontroverze kolem toho? Vím, že jste se tomu také trochu věnovala...

PH: OK, případ Billyho Meiera je skutečný. Japonci odkoupili filmové záběry mimozemské lodi, které Billy pořídil, ale problém je v tom, že Billy se obklopil skupinou lidí, která se nazývá FIGU a tito lidé tvrdí, že ochraňují Billyho, ale bohužel napáchali v celém případu mnoho škody. Zdá se totiž, že je to pochybná organizace, až skoro nějaký kult. Samotný případ Billyho zkoumal plukovník Wendelle Stevens, který byl jeden z nejvíce respektovaných badatelů v oboru a i já jsem jela Billyho navštívit, ale FIGU mi nedovolili s ním hovořit. Wendelle za ním byl v zimě a říkal mi, že ho viděl jít před dům a stopy ve sněhu za ním mizely. Za nějaký čas, když se nevracel, mu Billy volal a byl pryč, ve vzdálenosti dalších dvou měst. Takže celá věc je ....ano, je to skutečné, ano jsou to bytosti vypadající jako lidé. Wendella Stevense velice respektuji - a bohužel nedávno zemřel. On vyšetřoval podrobně jeho případ a žil s Billym a nejenže viděl mizet ty stopy ve sněhu, ale byl svědkem událostí, které byly Billymu ukázány na obrazovce. Billy byl v reálném kontaktu s těmito osobami a jestli švýcarská vláda nechtěla, aby se z toho stala veřejná mánie, museli ten příběh nějak zneškodnit. Byly to bytosti vypadající jako lidé, což lze považovat za velice nebezpečné, protože se tu mohou pohybovat všude kolem nás. Pokud budeme popisovat mimozemšťana jako jeden typ bytosti, například jako šediváka, potom to je jednoduché rozlišit, kdo je kdo. Takže případ Billyho Meiera je skutečný, ale problém je asi se skupinou, která ho obklopila. Možná, že není úplně pravda všechno, co řekl o Plejáďanech a může to také být částečně způsobeno jazykovou bariérou, myslím, že němčina není zrovna nejšťastnější jazyk a taky si nemyslím, že on by byl jediný náš spasitel. Je dost věcí, které přicházejí ze zdrojů.....ani nevím odkud a pochybných, ale fakt je ten, že Billy rozhodně měl ten kontakt. A ty fotografie jsou reálné, nepoužíval Photoshop a nejsou to modely. Existují filmové záběry těchto lodí a já mám kopii jednoho DVD, dali mi kopii. Myslím, že případ je skutečný, tedy chci říct, vím, že je skutečný.

Děkuji vám oběma, že jste mi věnovali chvilku svého času.

Zdroj: UFO festival Roswell 2012

Audio záznam, překlad: Michael M.Faitl