Chuck Zukowski

 Chuck Zukowski pracuje na UFO případech už skoro 30 let a jako badatel v terénu se objevil v mnoha rozhlasových a televizních pořadech. Chuck přistupuje ke každému vyšetřování jako skeptik hledající opravdové důkazy ještě než učiní jakékoliv závěry. Zvažuje nejrůznější možné aspekty lidského vlivu v daném případě, než se odhodlá přejít k otázkám mimozemským, což je částečně jeho běžným stereotypem při práci záložního detektiva pro El Paso County šerifa v Coloradu. Chuck Zukowski má za sebou bohatou spolupráci s různými televizními štáby, objevil se v mnoha pořadech stanic jako SCI-FI Channel, Peter Jennings program a další. Kromě jiných oblastí je považován za experta na slavný incident z Roswellu v roce 1947 a při svém výzkumu se nebojí použít moderní přístroje a pomůcky přímo na místě události v kombinaci v podrobnými teoretickými znalostmi. Jeho přednáška v Laughlinu byla velice zajímavá a přinesla nové světlo do vyšetřování nehody UFO poblíž Roswellu v Novém Mexiku. Zeptali jsme se:

M: Kdy jste se svým výzkumem začal a jaké jsou Vaše zdroje? Máte informace jen z knih a dokumentů, nebo provádíte práci i v “terénu”?

CZ: Začal jsem před 28 lety a pokud se chcete věnovat takovému výzkumu, musíte vědět co ostatní badatelé nabízejí. Chodil jsem na konference a workshopy jako je zde v Laughlinu. Potom musíte mít přehled jaké knihy jsou na trhu k danému tématu, které jsou nejvíce populární a které vás nejvíce zaujaly. Začínáte si budovat takový přehled znalostí a pak uděláte rozhodnutí “ ok, chci dělat něco jako je toto...”.

 

M: Víme, že není jednoduché se zabývat takovýmto výzkumem, přístup k mnoha informacím je mnohdy složitý díky nejrůznějším povolením, permitům a utajování ze strany vlády, armády a dalších složek. To badatele často velice limituje, je to tak?

CZ: V této zemi je to jednodušší. Co je zde příjemné je, že můžete jít a vyšetřovat jakýkoliv jev, nebo úkaz a pozorování do té míry, kdy máte zjištěno, že pozemek je veřejně přístupný. Umožňuje nám to provádět naši práci bez problémů. Je to také jednodušší, když potřebujeme mluvit se svědky. Mnohokrát jednoduše jdeme a zaklepeme jim na dveře “ dobrý den, můžeme s Vámi mluvit ?”

 

M: Nicméně v některých případech to není až tak jednoduché, není to pravda? Například se nenecháte v Texasu zastřelit jen proto, že někomu zaklepete na dveře....

CZ: Ano, musíte být velice ohleduplný a mít respekt, pokud někdo nechce být obtěžován. Speciálně v případě Roswellu, tito lidé žijící v oblasti nehody jsou vesměs farmáři, kovbojové a mají opravdu rozdílné myšlení, než lidé ve městě. Společně s mojí sestrou, která mi s výzkumem pomáhá jsme museli ze začátku místo navšívit vícekrát, lidé vás musí vidět a pamatovat si vás, musíte s nimi mluvit více než jednou a je nutné vzbudit u nich pocit důvěry.

 

M: Setkal jste při Vašich prvních návštěvách oblasti Roswellu také s lidmi, kteří se cítili dotčeni, uraženi, nebo ohroženi Vaší přítomností a otázkami?

CZ: Nejprve musíte vědět přesně s kým mluvíte a chcete mluvit, musíte znát “hlavní hráče”, což je součástí výzkumu. Znali jsme všechny, kteří byli nějak ve spojení s hlavními aktéry v tomto případu, bylo tam několik rančů, které se nacházeli v blízkosti místa našeho zájmu. V podstatě se musíte naučit, kdo jsou tito lidé a to je součástí bádání v průběhu několika let před vlastní návštěvou, to musíte vědět dopředu. Někteří z nich s vámi ani nepromluví, ale musíte vědět, která rodina to je a je třeba to alespoň zkusit. Jindy máte naopak štěstí a někdo se do rozhovoru dá, řekne, že sousedi jsou blázni a alkoholici a že on je jiný, ale že nechce o ničem mluvit, přestože může mít nějaké informace. Musíte se snažit získat si důvěru těchto lidí.

 

M: Takže ve skutečnosti může mezi lidmi stále být mnoho informací, které stále nejsou veřejnosti dostupné, protože lidé o tom nechtějí mluvit?

CZ: Přesně tak, jako badatel musíte začít sbírat informace, kde se dá, a v takto velkých případech obvzlášť. Mnoho let jsem jezdil do Roswellu, navštěvoval jsem místní muzea, před lety tam byli tři, začal jsem mluvit s důležitými osobami jeden rok a to samé uděláte další rok, a další a po třech čtyřech letech si vás pamatují a pak teprve začnou mluvit. Po letech mi například Glenn Denis z pohřebního ústavu začal dávat informace, protože jsem s ním strávil mnoho času, tyto mě potom navedli na stopu místa dopadu lodi. To všechno trvá mnoho let, nemůžete jen tak přijet začít bádat.

 

M: Kolik z původních svědků je stále naživu?

CZ: Oh, kdo ví, to je těžké, z těch velkých jmen Walter Haut zemřel před několika lety, Glenn Denis je ve věku, kdy od něho už nemůžete očekávat věrohodnou informaci a tak nám nezbývá nic jiného, než začít hledat jejich potomky, jejich děti a snažit se získat jejich výpovědi. Problém je, že  informace tohoto druhu už mohou být zkreslené, protože tito lidé už si mohli leccos přimyslet, nebo vypustit z původního příběhu. Mám za sebou kurzy psychologie, takže vím jak to přesně funguje. Jako badatel se musíte soustředit na něco, co je pro výpovědi těchto lidí společné, něco co má určitou váhu a z toho pak vychází další výzkum.

 

M: Jedním z hlavních badatelů v případu Roswell je Stanton Friedman, který udělal v tomto směru velký kus práce ve svém životě. Jste s ním v nějakém kontaktu? Spolupracujete?

CZ: Fotografie, kterou jsem na přednášce ukázal je kolekce nejdůležitějších osobností tohoto případu jako Mac Brazel, Glenn Denis, generál Blanchard a samozřejmě Stan Friedman je ten, který i mě velmi ovlivnil. Nazýváme ho praotec Roswellu, on je ten, kdo všechno začal a díky jeho bádání a hovorům s Macem Brazelem se širší veřejnost o případu dozvěděla, přestože předtím se určité zprávy o incidentu  tu a tam objevily, ale nebylo to nikdy natolik veřejné. Mluvil jsem se Stanem a on ví, kdo jsem. Jednou za čas si posíláme vzájemně nové informace a poznatky a někdy se na výsledcích shodneme a jindy ne. Stanton je více badatel, který se zabývá dokumenty a svůj čas tráví v archívech a knihách. Víte, existují dva druhy badatelů, takoví jako pan Friedman a potom ti druzí, co se pohybují většinu času v terénu, než v knihovně, a to je můj případ.

 

M: Na veřejnosti se objevilo několik filmových záznamů, které zachycují pitvu mimozemšťana. Máte informace o tom do jaké míry jsou tato videa pravdivá?

CZ: Ano existuje několik takových dokumentů a těžko říci, jeden odborník říká, že to je vše podvod, druhý říká ne, je to reálný záznam pitvy, existuje také další video, kde je vyslýchán jeden z údajných mimozemšťanů, kteří přežili incident v Roswellu. Jako badatel se snažím udělat si svůj vlastní názor na základě mnoha postřehů ať už z podobných záznamů, nebo také z materiálu od jiných badatelů. V mém případě je to nutné, jelikož jsem osobně žádného mimozemšťana neviděl. Víte, je potřeba mít pokud možno informace z první ruky, nebo od někoho dalšího a když v tom momentě s druhým badatelem najdete něco, co je shodné v určitém případě, potom máte základ a směr dalšího výzkumu, určitou jistotu, že jste na správné stopě. Mnoho badatelů příliš mnoho čte a stávají se postupně moc ovlivněni informacemi, které nejsou vždy dostatečně podloženy. Takže nemám informace o tomto videomateriálu, které by měly nějaký význam.

 

M: Kde si myslíte, že se v současné době nacházejí těla bytostí údajně nalezená na místě nehody v Roswellu?

CZ: Hm, to je dobrá otázka, protože to je něco o čem jsem na přednášce nemluvil. Tu a tam vás někdo kontaktuje s informací a jednou jsem hovořil s člověkem jehož otec na smrtelné posteli prohlásil “ ...mimochodem, pracoval jsem pro jednu vládní agenturu a viděl jsem jedno z těch těl ve Washingtonu v sedmdesátých letech”. Víceméně co se originálního scénáře týká, tak těla byla převezena i s vrakem lodi na základnu Wright-Patterson v té době, což se zdá být věrohodné. Shodou okolností v následujících letech začala výstavba komplexu Area51, to dává smysl jako perfektní a utajené místo, kde by se výzkum a testy na těchto bytostech mohly nerušeně provádět, pravděpodobně nějaký čas setrvala tam. Myslím, že těla několikrát změnila místo pobytu. Před jedenácti lety se dostalo na veřejnost, že část Area51 byla údajně přestěhována na základnu poblíž Colorado Springs. Letecká základna Shriever je součástí NORAD. Další verze byla, že těla byla převezena do Pine Gap v Austrálii, což je místo, kam se zkrátka nikdo nedostane, daleko bezpečnější než S4, a to dává větší smysl. Ovšem ve skutečnosti, kdo ví? Toto jsou jen teorie, které sem tam prosáknou na veřejnost.

 

M:  Dle různých badatelů se nehoda létajícího talíře udehrála na různých místech v okolí města. Kolik v dnešní době existuje variant a kde se vše stalo podle Vašeho výzkumu?

CZ: Skutečnost je, že existují dvě místa nehody. První nazýváme “místo odrazu” a druhé je “ místo dopadu”. Stroj se při pádu nejprve odrazil od povrchu zpět do vzduchu a potom o několik stovek metrů dál v konečné fázi dopadl na místo, kde se našel vrak. Mezitím pak máte oblast, kde se nachází trosky, nebo drobný odpad, úlomky a tak. Stejně jako, když havaruje letadlo, máte trosky na mnoha stovkách čtverečních metrů. Například, když raketoplán explodoval nad Texasem, tak jsme měli trosky rozprostřené po území třech států. Takže ve skutečnosti máme několik míst, kde se dají nalézt drobné pozůstatky nehody, jedním z nich je i toto nové naleziště, kde si myslím, že se trosky také nacházely a armáda se je snažila zabavit. Existují dvě hlavní místa a mnoho dalších mezi nimi, kde se objekty dají také nalézt. A tato malá naleziště jsou velmi důležitá, protože to je veliké území a je pravděpodné, že armádě mohlo něco uniknout a je to stále tam. Teorie je, že poté, kdy se loď poprvé dotkla země, se odrazila do vzduchu nekontrolovaně a pod úhlem a znovu dopadla o tři míle dál. Mezitím však údajně dvě bytosti ze stroje vypadli. To celé má i souvislost s prohlášením Maca Brazela, že “...oni nejsou zelení...”  Vždycky mě to leželo v hlavě od doby kdy jsem to četl, protože to by znamenalo, že Mac Brazel musel těla vidět. Jiní badatelé tvrdí, že Mac byl zatčen a držen na základně po dvacet dní, ale jak se později ukázalo, nikdy  zadržen nebyl, naopak, byl to on, kdo pomáhal vojákům nalézt další zbytky vraku lodi. Když jsem později hovořil s jeho vnučkou, bylo to pro nás potvrzení, že Mac opravdu těla viděl, ale do toho interview to byly jen spekulace a dohady. Další věc je fakt, že po incidentu Mac už údajně nikdy o ničem nemluvil. 

 

M: Na přednášce jste zmínil rakve dětské velikosti, které byly na zakázku vyrobeny. Nemohla to být jen shoda náhod, že zrovna ve stejný čas v okolí zemřeli nějaké děti a že tyto rakve nebyly pro mimozemšťany? Vyšetřoval jste tuto možnost?

CZ:  Víte, zajímavá věc je, měl jsem možnost hovořit s Glennem Dennisem několikrát a vždycky to byl stejný příběh. Občas jsem zkusil otázky položit jinak, zkusit ho na něčem nachytat, ale vždycky byla odpověď stejná a to je pro mne určitá záruka toho, že ten člověk musí mluvit pravdu. Armáda mu volala již v minulosti, aby pomohl s těli pilotů při leteckých haváriích, jelikož to byla jeho práce v pohřebním ústavu. Takže často musel jet přímo na místo letecké nehody. Ovšem v tomto případě volali ze základny s tím, že potřebují dětské rakve. Na otázku proč nedostal odpověď, přestože vždy předtím vojáci podrobnosti poskytli a jak jsem řekl, často musel osobně jet na místo havárie. Navíc, když přišla řeč na děti, byl prý velice zarmoucen a chtěl vědět víc, jen z toho důvodu, že to jsou děti. Na druhou stranu však údajně neměl žádné informace odjinud, že by se někde poblíž stala nehoda, při které zemřeli děti. Navíc, jelikož tyto malé rakve neměl, musel je objednat v nejbližším dalším městě, což byl Clovis. Jedna teorie, která vyšla z řad UFO skeptiků je, že poblíž Roswellu havaroval talíř vyrobený Němci za války a že  jako piloti byli používání lidé malého vzrůstu, které známe jako “trpaslíky”, nebo “mongoloidy”. To prý vysvětluje také celou kauzu s rakvemi. Zkrátka skeptici vžycky musejí za každou cenu zapřít existenci mimozemšťanů. Alespoň se v tomto případě všichni shodujeme na jednom, malé rakve dětské velikosti tam byly a to se nedá popřít.

 

M: Když jsme zmínili tajnou technologii nacistů. Jaký je Váš názor na tuto problematiku? Měli Němci za války létající talíře?

CZ: Víme, že s poválečným uspořádáním světa přišla také invaze německých vědců do USA a Ruska za podpory vlád a armády, s nimi samozřejmě moderní technologie, na kterých tito lidé za války pracovali. V tomto směru je mnoho otázek nezodpovězeno, víme, že určité prototypy létajících talířů měli Němci minimálně na papíře, ale jak daleko to zašlo těžko říct. Já osobně věřím, že Roswell jako takový byla zkrátka nehoda mimozemského plavidla, a je na mě, abych to dokázal. Nejdříve jsem si myslel, že celá věc opravdu může být projekt Mogul, ale když jsem to začal do detailu zkoumat, nedávalo to smysl. Projekt byl sice tajný, ale na balónu jako takovém nic tajného nebylo, celé to bylo o tom, že fotoaparát udělal snímky a ty byly přeposlány dál, fotografie byli důležité, ale balón jako takový ne. Jeden inženýr, který pracoval na projektu prohlásil “ ....balon nás moc nezajímal pokud spadnul, chtěli jsme fotky....” Později přišla aféra s těmi figurínami, které byli součástí experimentu, ale toto bohužel nezapadalo časově, protože tyto figuríny se začali používat o několik let později, než došlo k incidentu a já je viděl, byli skoro šest stop vysoké. Víte, mnohokrát je třeba vidět věci z větší perspektivy, například, krátce po incidentu byly založeny instituce jako AirForce, CIA, NSA a Národní dezinformační zákon, což v podstatě znamenalo, že armáda může oficiálně lhát občanům USA. Ale jelikož existuje zákon, který naopak postihuje lhaní občanům země, musela armáda tuto skutečnost nějak obejít. Takže co se stalo je, že zveřejnili spoustu lží a trochu pravdy stylem “ ano incident v Roswellu se stal a byl to balón s figurínami, který byl součástí přísně tajného vojenského projektu. ”. To je do současné doby stále oficiální stanovisko ozbrojených složek a vlády k tomuto incidentu.

 

M: Mluvil jste o fyzických důkazech, které jste při vykopávkách nalezli. Jak aktuální tato informace je? Máte k dispozici nějaké výsledky rozborů?

CZ: V roce 2002 jsme prováděli vykopávky a také v roce 2006, to bylo naposledy. Předtím než můžete kdekoliv provádět takovouto činnost na území BLM ( Bureau of Land Management ), musíte si zajistit permit a musíte být v doprovodu archeologa, potom musíte mít také povolení místního indiánského kmene, pokud se v okolí nachází, a když oni řeknou ne, tak jste skončil. Pokud se podaří něco nalézt na půdě BLM, musíte vše předložit odborníkům z muzea, kteří nález posoudí a analyzujou, případně musí zajistit bezpečné uskladnění a až potom vydají oficiální stanovisko. Co se stalo je, že v průběhu tohoto procesu jsem se do toho vložil aniž bych věděl jaký je jejich postup a připravil jsem nějaké dokumenty. Zkrátka jsem nějaký materiál vzal dříve, než jsem měl a díky tomu jsem byl schopen udělat rozbory na několika fragmentech z vykopávek z roku 2002 i 2006. Když jsem v loňském roce učinil tiskové prohlášení a věc zveřejnil, tak lidé, kteří si mysleli, že mají nad tím kontrolu, podali stížnosti a BLM přehodnotili smlouvu a přišli na to, že opravdu vše mělo být ještě v jejich rukou a ne v mých. Nicméně všechno co já jsem provedl bylo legální a podloženo písemně s podpisy zodpovědných osob, takže s tím nemohli nic dělat. Zkrátka jsme nevěděli přesně jak to chodí a já myslel, že dělám správnou věc, nevšimli jsme si drobných detailů v dokumentaci a postupech, což už bylo napraveno.  V současné době probíhá přesun materiálu do Maxwellova muzea antropologie pří Univerzitě v Novém Mexiku. Takže v momentě, kdy zodpovědné osoby v muzeu ukončí celý proces kategorizace a uskladnění a vyřízení příslušných dokumentů, potom můžeme opět s nálezy začít pracovat. Nemám tedy zatím analýzu těchto vzorků, ale mám jen těch, které se mi podařilo “propašovat” soukromně do laboratoře. Speciálně mne zajímal kousek kovu, který jsem našel se svojí sestrou v roce 2002, a který nejvíce ze všech připomíná věc, kterou Mac Brazel popisoval, že Jesse Marcel viděl. Je to kousek jakési fólie, což je velice zajímavé, který jsme našli pod vrstvou 8 centimetrů zeminy poblíž “místa odrazu”.  

 

M: Z celkového materiálu, který jste našli, je tam nějaký nález, který lze už teď považovat za jednoznačný důkaz na první pohled mimozemské technologie?

CZ: Ne ne, musíte rozumět, že většina důležitých částí už byla dávno z místa odklizena a jediné co by mohlo zůstat jsou velice malé fragmenty, většinou hluboko pod povrchem. Navíc musíme brát ohled na skutečnost, že objekty, které normálně dopadají na povrch naší planety, například z Marsu, se též skládají z prvků, které známe. Takže není důvod předpokládat, že mimozemská technologie musí být nutně složena z částic nám neznámých. Při hledání se spíš musíme zaměřit na mikroskopické množství případných neznámých prvků, nebo jakékoliv anomálie. Do dnešního dne máme tedy k dispozici část kovové fólie, kterou jsem nechal testovat, mimochodem z vlastních prostředků, a výsledkem je, že se jedná o slitinu hliníku a křemíku. To je velice zajímavé, když se zamyslíme co taková věc dělá uprostřed pouště a několik centimetrů pod povrchem terénu. Tyto produkty známe někdy od čtyřicátých let, v Evropě dokonce od let třicátých. Máme také druhý nález, který vypadá jako optické vlákno, víme s jistotou, že tento materiál není organického původu a musíme provést další analýzy. Našli jsme též kousek zelené nitě, vlákna, který může jednoduše být z vojenské uniformy, což nám prozradí analýza barviva. Každpádně jakákoliv procedůra takového typu je velice drahá záležitost, například loni jsem vyšetřoval 5 případů “ cattle mutilation “ a lidé mi píšou emaily jako, proč zkrátka neuděláte DNA testy? Inu, protože bych musel prodat dům, abych to mohl zaplatit. Není to jednoduché a to byla také součást našeho veřejného prohlášení v tisku, kde jsme požádali veřejnost, firmy a organizace o finanční podporu na provedení testů. Je to dlouhodobý proces a poté co provedete základní rozbory vám to napoví je-li potřeba udělat další a důkladnější analýzu. V našem případě bych rád provedl testy na izotopy, které jsou mnohem dražší. Momentálně víme, že máme kousek hliníkové fólie, což bohužel není nic neobvyklého, ale další testy mohou napovědět více. Prostě neustále hledáte něco co by vybočovalo z normálu, například, když budete kopat v poušti a vykopete z několikametrové hloubky videokameru, je jasné, že takový objekt tam nepatří. Tak jako každý archeolog hledáte, ale nevíte přesně co, hledáte artefakt a na základě svědeckých výpovědí, které máme po ruce, je velice pravděpodobné, že v oblasti incidentu se stále nějaké důkazy mohou nacházet.

 

M: Tato myšlenka mne ve skutečnosti už mnohokrát napadla. Přestože okamžitě po nehodě se na místo dostavila armáda a vojáci, vše bylo důkladně odklizeno a vyčištěno, myslím, že je nemyslitelné, že by se podařilo posbírat a odvézt absolutně všechno, včetně malých kousků. Logicky to nedává smysl.

CZ: Přesně tak a navíc si musíme uvědomit, že v moment neštěstí byla v oblasti bouře. Takže vítr už je velice silný, bouře zuří nad regionem a do toho něco havaruje a spadne na zem, rozpadne se na kusy a kousíčky, které mohou být rozprostřeny na obrovském území a vlastně i kdekoliv, kam je vítr zanesl. Brali jsme částečně i v úvahu směr větru v daný čas a bylo by určitě vhodné udělat také náhodné vykopávky v místech daleko od našeho původního místa, což byl jeden z mých původních záměrů. Máme konkrétní představu, kterým směrem se vydat.

  

Zdroj: UFO kongres Laughlin, Nevada, únor 2010

Autor, překlad a foto: Michael M.Faitl