Bylo Tiwanaku obětí kataklyzmatu?
Tiwanaku, španělsky Tiahuanaco, jsou ruiny na rozloze skoro 10km čtverečních v bolívijských Andách ve výššce okolo 3800 metrů. Uhlíkové datování napovídá, že místo není starší, než 3700 let. Nicméně, jak je zmíněno v předchozích článcích, tento datovací systém je přinejmenším nespolehlivý k určení přesného stáří. Podle knihy Tiahuanaco - The Cradle of American Man od profesora univerzity v La Paz Arthura Posnanskeho, je Tiwanaku přibližně 17 000 let staré a zřejmě je to jedno z nejstarších známých lidských sídlišť na Zemi.
Posnansky přišel k teorii na základě zarovnání kamenů v chrámu Kalasasaya. Kalasasaya znamená “ vzpřímené kameny “ a odkazuje na velké kamenné pylony, které jsou očividně zarovnány kolem hlavního nádvoří. Současný chrám je rekonstrukcí a neodpovídá původní architektuře, o kterou usilovali obyvatelé z doby před-incké. Mezi vzpřímenými kameny původně nebyla zeď, jak je dnes. Mnoho pradávných civilizací používalo astronomická zarovnání ve svých stavbách. Norské pohřební valy byly postaveny tak dokonale, že umožňovaly slunečnímu paprsku proniknout až do vzdáleného nitra struktury jen v jeden speciální den v roce: většinou na zimní slunovrat. Obyvatelé Chaco kaňonu stavěli kamenné stavby ve kterých byly otvory tak umístěny, aby paprsek světla dopadl přesně na střed vytesané spirály v den letního slunovratu. Zdi budov v Chaco kaňonu jsou také zarovnány s východem a západem slunce v určitých dnech v roce.
Výzkum, který provedl Posnansky během několika desetiletí ukázal, že zarovnání v Tiwanaku byla odchýlena vůči tomu, co by měly být skutečné pozice. Zatímco měly být směrem k jihu, byly některé lehce odkloněné k jihozápadu. Podle Posnanskeho tato odchylka ukazuje, že linie naleziště jsou z doby, kdy kameny byly zarovnány ke skutečnému jihu. Pozemské póly jsou nakloněny vůči rovině slunečního systému. Současný úhel je 23 stupňů a 17 minut. Podle ustaveného názoru astronomů tomu tak nemusí vždy být. Naše osa údajně osciluje mezi dvěma extrémy: od 22 stupňů a 1 minuty do 24 stupňů a 5 minut. Tato oscilace údajně trvá 41 000 let. Posnanského zarovnání bylo zkontrolováno několika astronomy, kteří rozhodli, že kameny chrámu byly vztyčeny, když byla zemská osa nakloněna v úhlu 23 stupňů, 8 minut a 48 sekund, což odpovídá časovému oknu před zhruba 17 000 lety. Pro odchylku zarovnání existuje také další vysvětlení. Narozdíl od oscilace, naše póly mohly zažít jednorázový posun jakožto výsledek nějaké obrovské události v naší minulosti. Některé podivné anomálie, které existují v Tiwanaku mohou být vysvětleny touto Zemí třesoucí katastrofou.
Lokalita Tiwanaku je problematická v souvislosti s podmínkami pro život. V letních měsících je to žhavá poušť, zatímco v zimě je extrémě chladná. Běžné zemědělské produkty zde není možné pěstovat. Jak tedy byla tehdejší komunita schopná přežít? Jak byli schopni v takovém místě žít, zatímco vztyčili megalitické struktury z kamenů těžkých mnoho tun? Puma Punku obsahuje rozházené kamenné bloky vážící 100 až 150 tun, včetně jednoho stojícího, který váží 440 tun. Nejbližší naleziště odkud kameny mohou pocházet je 15 km daleko. Další příklad je Sluneční brána, celistvý blok granitu važící 10 tun. Byl nalezen na místě, pohřben v blátě a prasklý uprostřed.
Vypadá to, že Tiwanaku bylo také přístavem. Nicméně jezero Titicaca, jediná voda poblíž, je vzdálené skoro 20 kilometrů. V Tiwanaku se nacházejí mola a přístavní hráze, na kterých jsou dlouhé a rovné vápníkové usazeniny, které ukazují prehistorickou hladinu vody, přestože v dnešní době nejsou ve vodorovné pozici. Jsou nakloněné. V oblasti se také nachází miliony ulit. Jezero Titicaca je vnitrozemské moře a rychle se zmenšuje. Jeho zkamenělé břehy jsou také radikálně nakloněny. Navíc, uvnitř jezera je stále mořská fauna, což napovídá, že jezero bylo kdysi součástí oceánu. Nějaký kataklysmus pravděpodobně změnil samotnou podstatu země, na které bylo Tiwanaku založeno. Bylo vyzvednuto a obloženo tisíci kilometry okolních hor. Taková událost by samozřejmě změnila klima a rozlámala město na kusy, naklonila jezero, což by posunulo pobřeží a tím tak zanechalo na souši tisíce vodních živočichů. Jak tato data napovídají, někdy v nedávné minulosti zažila Země a její sousedé nějakou katastrofu, která změnila jejich vzhled a prostředí. Tiwanaku je s největší pravděpodobností dobrým příkladem takovéto zkázy.
Zdroj a foto: sott.net
Překlad: Michael M. Faitl