Brazilský Roswell 1/2
Když si tři dívky z malého brazilského městečka zkracovaly svou cestu ze zaměstnání přes jednu zadní pasáž mezi domy, nikdo neměl ještě ani tušení jak to změní život nejen jim, ale také mnoha dalším lidem. Od toho dne totiž nezůstal v tomto ospalém místě plném maličkých kaváren kámen na kameni a veškerý zájem veřejnosti, odborné inteligence a armádních složek se soustředil na mimozemšťany.
Celý svět již po mnoho desítek let sleduje a spekuluje o událostech z malého ranče poblíž Roswellu v Novém Mexiku a vyhlídky na stoprocentní potvrzení, nebo vyvrácení toho, co se tehdy odehrálo, jsou mizivé. Svědkové již prakticky vymřeli, hmotné důkazy skoro neexistují a různé teorie se rozcházejí , aby se jiné zase vzájemně podpořily. Jediné co nám zbývá je čekat, jestli nějaká z odpovědných osob nepromluví. Přestože lidé jako Philip Corso potvrdili skutečnost případu, ani on nebyl schopen poskytnout jakýkoliv konkrétní důkaz kromě svého vlastního slova. Úplně jinou situaci však nacházíme v případě , který přichází z Brazílie. Incident, kterému se zde budeme věnovat je relativně nový, svědkové jsou stále naživu a lze předpokládat, že se jich v průběhu času i více přihlásí. Případu se ne nadarmo začalo přezdívat “ Brazilský Roswell “. Jeho podobnosti s událostí z roku 1947 jsou až podezřelé. Historie se opakuje? Kdo ví, ale zde máme možná daleko více zdokumentovaný případ havárie UFO, než kterýkoliv jiný, protože událost je stále v živé paměti lidí, kterým to změnilo život. Přesto, veřejnost na celém světě není o tomto incidentu přiliš informovaná, tak jak je již bohužel zvykem v případě zpráv z jihoamerických končin, nebo zemí třetího světa. Znamená to, že pokud se v těchto místech stane taková událost, že to je výmysl? Musí se opravdu vše točit kolem Spojených států, nebo Ruska? Inu, zdá se, že naši mimozemšťané mají jiný názor a až tak jim nezáleží na tom, kdy, jak a kudy poletí.
Případ z brazilského města Varginha není samostatný incident, který by se dal vměstnat do jednoho odstavce. Naopak, skládá se z několika nezávislých událostí, které se odehrály v určitém časovém rozmezí, což má jednu velkou výhodu. Celá událost se totiž nesoustředí pouze na omezený počet osob, ale zahrnuje mnoho svědků, kteří vypovídají podobné věci, viděli podobné bytosti a přitom se vzájemně neznají. Pojďme se tedy na celou věc podívat podrobněji.
Ospalé sobotní odpoledne
Ve státě Minas Gerais se nachází město Varginha se svými 130 000 obyvateli, což je na místní poměry větší vesnice. Na rozdíl od jiných míst, které se jen hemží turisty z celého světa je tento kout Brazílie zapomenutý. Tedy alespoň byl do sobotního odpoledne 20.ledna 1996, kdy si trojice dívek krátila kolem třetí hodiny cestu ze zaměstnání přes opuštěné parkoviště mezi domy. Tam za denního světla spatřily humanoidní bytost, která klečela u betonové zdi. Jejich první dojem byl, že byla zraněná a v bolestech. Sestry Liliane a Valquira Silva společně se svou kamarádkou Katiou Xavier nejdříve myslely, že je to nějaké zvíře, jenže když bytost klečící směrem ke zdi otočila hlavu a pohlédla na strnulé dívky, vše se změnilo. Byly vyděšené a okamžitě se daly na útěk. Katia později prohlásila, že “ to nebyl muž ani zvíře - bylo to něco jiného “. Společně popsaly při vyšetřování, co viděly. Bytost byla 1,5 metru vysoká, měla olejovitou hnědou kůži, krátký krk a velkou hlavu bez vlasů. Měla dvě rudé oči, které byly částečně zahnuté do stran, malá ústa a nos. Na vrchu hlavy pak byly tři jakési výrůstky podobné rohům, které pokračovaly až na zadní část hlavy. To byl jeden z hlavních důvodů proč se dívky daly na útěk, když na ně bytost pohlédla. Vypadala totiž podle nich jako ďábel s rohama na hlavě! Jeden z hlavních vyšetřovatelů případu Ubirajara Rodriguez se byl krátce po události schopen s dívkami vrátit na místo a zjistil pouze existenci záhadného kruhového otvoru o velikosti tužky, který byl v zemi v okolí, kde se bytost nacházela. Bohužel počasí v těchto dnech příliš nepřálo a tak bylo již nemožné zajistit nějaké jiné stopy, nebo otisky. O případu se okamžitě začaly šířit fámy a nejrůznější zprávy. Jednou z nich také byla zpráva o tom, že matka dvou sester Helena Luiza Silva také viděla tuto bytost, zhruba hodinu poté a na jiném místě ve městě. Když byla ovšem při rozhovoru dotázána, popřela tuto informaci. Další zprávou bylo, že v jejich domě se později objevili čtyři muži v civilním oblečení, kteří nabídli matce větší sumu peněz za to, aby její dcery lhaly a řekly, že nic neviděly. Nicméně ani tuto informaci se nepodařilo potvrdit a ani vyvrátit. Přestože se tedy okamžitě do vyšetřování pustilo několik předních brazilských ufologů ( kromě jiných i U.Rodriguez a Vitorio Pacaccini ), místo důležitých fakt se začalo po Varginhe šířit mnoho neověřených informací. Později se proto rozhodl badatel a lékař z Kalifornie Dr. Roger Leir, že se na případ podívá osobně a odcestoval do Brazílie. Uskutečnil osobně rozhovory s osobami, které byly dostupné, včetně dvou sester a jejich matky. Tento incident je jedním ze stěžejních a na základě výpovědí dívek není důvod pochybovat o tom, že událost se skutečně stala. Jejich trauma bylo jasné i po letech. Zde je překlad rozhovoru Dr.Leira s jednou z dívek, Liliane:
Dr.Leir: Děkuji a oceňuji, že jste mi umožnila položit Vám několik otázek ohledně incidentu z ledna roku 1996. Pokusím se, aby vše proběhlo co nejjednodušším způsobem. V klidu se posaďte a pokuste se odpovídat jak jen můžete nejvěrohodněji a podle pravdy. Byla jste přítomna se svou sestrou a přítelkyní Katiou, když jste viděly toho dne bytost?
Liliane: Ano, byla jsem tam. Společně jsme procházely tímto průchodem cestou z práce domů.
Dr.Leir: Můžete nám říci, co jste viděly?
Liliane: Všechny jsme viděly podivného tvora, který klečel u zdi. Když jsem ho viděla, byla jsem vyděšena, protože jsem myslela, že je to sám ďábel. Mělo to nějaké rohy na hlavě. Tři velké boule na vrchu hlavy. Žádné vlasy. Jeho kůže byla lesklá a hnědá. Vypadala olejovitě a bylo vidět něco jako podivné tepny, nebo žíly, které vystupovaly z kůže na krku a ramenech. Byla jsem strašně vyděšená. Hlasitě jsem vykřikla. Myslím, že to také vystrašilo mé přítelkyně. Všechny jsme se rozeběhly k domovu.
Dr.Leir: Zaregistrovala jste nějaký zápach, když jste byly na místě?
Liliane: Ne, nic takového tam nebylo.
Dr.Leir: Běžely jste pryč všechny najednou, nebo každá zvlášť?
Liliane: Ne, zůstala jsem o sekundu déle.
Dr.Leir: Co Vás přinutilo zůstat o chvilku déle?
Liliane: Když jsme na místo dorazily, bytost tam jen klečela, směrem ke zdi, ale těsně před tím, než jsem se chtěla rozběhnout, bytost otočila hlavu a podívala se svýma rudýma očima přímo na mě. Cítila jsem lítost. Myslela jsem, že s ní něco není v pořádku. Nevím, byl to jen pocit. Možná zareagovala na můj výkřik. Bylo to celé podivné, byla jsem velmi naštvaná a polekaná.
Dr.Leir: Před naším rozhovorem jste se zmínila, že jste měla pocit, že bytost je inteligentní. Můžete to vysvětlit?
Liliane: Ne, prostě vím, že byla inteligentní. Nevím jak a proč jsem to tak cítila. Víte, je to jako když se někdy podíváte na zvíře, třeba na krávu a okamžitě víte, že není příliš chytrá. Nebo když máte psa a víte, že on okamžitě pozná co chcete, aby udělal? Tato bytost se zdála mít vysokou inteligenci, něco jako člověk.
Dr.Leir: Předpokládejme, že tam seděla opice, šimpanz například. Považovala byste ho za inteligentního tvora?
Liliane: Ne, ti jsou jiní, jsou to zvířata.
Dr.Leir: Myslíte si, že tato bytost nebylo zvíře?
Liliane: Přesně tak, nebylo to zvíře.
Dr.Leir: Měla jste možnost vidět mnoho divokých zvířat za dobu, co zde žijete?
Liliane: Ó ano, mnoho různých zvířat jako hadi, ptáci, aligátoři, opice a mnoho dalších.
Dr.Leir: Jste si jistá, že to nebylo žádné zvíře, které jste dříve viděla?
Liliane: Ano, Nebylo to zvíře. Byl to inteligentní tvor.
Dr.Leir: Když jste dorazily domů, cítil se někdo z vás němocný? Měly jste nějaké příznaky jako bolesti hlavy, neobvyklou žízeň, svrbení kůže?
Liliane: Ne, cítily jsme se dobře. Byly jsme jen velice vystrašené a plakaly jsme.
Dr.Leir: OK, co se stalo poté, když jste dorazily domů?
Liliane: Řekly jsme matce, co se stalo a ta hned běžela k sousedům. Všichni se pak společně vydali na místo.
Dr.Leir: Byla tam stále ta bytost na svém místě?
Liliane: Ne, matka říkala, že tam nic nebylo, jen stopy v měkké trávě, kde bytost klečela.
Dr.Leir: Liliane, měla jste někdy nějaké podivné sny v době po incidentu?
Liliane: Na jeden si vzpomínám, bylo to asi tři měsíce po události. Zdálo se mi, že ten tvor byl v mé místnosti a vůbec jsem se nebála. To je celé. Nepamatuju si zbytek.
Policejní hlídka
Druhá událost je ze stejného dne a to jen několik hodin poté, co se dívky setkaly s neznámou entitou. Dvoučlená policejní hlídka byla kolem šesté hodiny večerní na běžné objížďce svého rajónu, když spatřila podobnou bytost na rohu ulice, kterou se snažila přejít. Popis se skoro shoduje s tím z prvního incidentu a tak není vyloučeno, že se jednalo o stejnou bytost, i když nikdo to neví s jistotou. V té době nad městem zuřila silná bouře s krupobitím, která bohužel smazala všechny případné stopy na zemi, které by se daly později zajistit. Bytost spatřená policisty byla očividně ve špatném fyzickém stavu a kulhala. Podle výpovědí policisté zastavili vůz a jeden z nich se vydal směrem k bytosti, která nekladla žádný odpor a pomohl jí na zadní sedadlo policejního vozidla. Následovala cesta na stanici první pomoci, kde jim bylo řečeno, že s tím nemohou příliš mnoho dělat, jelikož nemají k dispozici kvalifikovaný personál. Byli tedy nuceni ji odvézd do jedné z místních nemocnic Hospital Regional. Zde není zcela jasné, co se odehrávalo, ale víme, že v pondělí 22.ledna bytost již převážel vojenský personál do nejlépe vybavené nemocnice v širokém okolí Hospital Humanitas, která se nacházela nedaleko. O osmnáct hodin později byl spatřen vojenský konvoj v zadní části nemocnice, jak nakládá podivný kontejner připomínající rakev. Tři vojenská vozidla poté vyrazila na cestu na základnu v 25 km vzdáleném městečku Tres Coracoes. Zajímavostí je, že svědkové uvádějí, že vojenská jednotka, která se operace účastnila je označována jako S2. Je údajně známá pro svoje agresívní a násilné chování. Následující den v úterý 23.ledna konvoj opustil základnu v Tres Coracoes a vydal se směrem do státu Sao Paulo, kde byl náklad předán pravděpodobně další vojenské základně. Víme, že této části operace velel důstojník Olimpio Wanderey Santos. Tělo bylo pak dopraveno na Univerzitu Campinas, což je jedna z nejlepších vzdělávacích institucí v Brazílii. Zde se údajně provedla pitva za dohledu známé kapacity Dr. Badana Palharese, který však později v rozhovoru popřel jakoukoliv spojitost s podobným případem. Světově se proslavil především díky pitvě, při které byly identifikovány kosti známého nacistického zločince Josefa Mengeleho. Není tedy divu, že někdo s takovým jménem se nebude chtít veřejně spojovat s tématem mimozemšťanů. Má to ovšem jeden háček. Jednomu ze svých studentů se totiž svěřil, že bude trvat mnoho let, než bude moci otevřeně hovořit o svém zapojení do otázek UFO. V tento stejný čas také jiný svědek vypovídá, že byla na univerzitě v Campinas neobyčejně zvýšená přítomnost amerických ozbrojených složek. Proto se říká, a to je už pouze spekulace, že tělo mimozemšťana bylo později přesunuto na území Spojených států. Zřejmě nejznámější brazilský ufolog, badatel a editor brazilské verze UFO magazínu A.J.Gevaerd, který se případu také věnoval říká:
“ Zjistil jsem, že několik sester a dalších zaměstnanců Hospital Regional potvrdilo některá fakta a všichni byli zastrašováni. Jedincům, kteří měli kontakt s ‘druhou ‘ bytostí, bylo doporučeno, aby se vyvarovali rozhovorů s médii a ufology a bylo jim nařízeno, že o tom nesmí mluvit s nikým, včetně své rodiny, nikdy. Bytost byla držena v Humanitas Hospital nejméně dva dny a 22.ledna došlo k jejímu přesunu armádou. Byla již mrtvá. “
Rozhovory s vojenským personálem později potvrdily, že bylo opravdu použito třech vozidel. Nicméně tvrzení pana Gevaerda se trochu rozchází s jinými detaily. Například, že tělo zůstalo v druhé nemocnici dva dny a ne jen osmnáct hodin. Mohlo však jen dojít k záměně jmen dvou nemocnic z jeho strany. Zatímco zde je prostor k mnoha spekulacím, můžeme se vrátit ke dvěma policistům, kteří bytost původně zajistili na ulici, protože za dva týdny po této události jeden z nich zemřel za velice záhadných okolností. Zanechal po sobě ženu a dvě děti. Televizní štáb z Velké Británie natočil zhruba rok poté dokument vysílaný pouze v Anglii, ve kterém byl rozhovor se sestrou policisty. Ta potvrdila, že měl vysoké horečky, byl dehydrován, nemohl jíst, krvácel a nakonec ztratil vědomí a schopnost komunikovat. Podobné symptomy jsou v případě nákazy virusem Ebola a tak se nabízela otázka, jestli nebylo tělo policisty napadeno nějakým neznámým virem při kontaktu s bytostí. To se zatím nepodařilo prokázat a když se badatel Ubirajara Rodriguez snažil kontaktovat nemocnici a zjistit další informace, bohužel se setkal s odmítavým postojem. Podle něj byly veškeré dokumenty zabaveny armádou a nikdo nechtěl o ničem mluvit. Na situaci se téměř nic nezměnilo až do chvíle, kdy Dr.Lear z USA navštívil Varginhu. Zpráva o jeho návštěvě se rozšířila rychle a objevilo se několik nových svědků, kteří souhlasili s rozhovorem, ale pouze s ním. Jedním z nich byla čistě náhodou manželka zesnulého policisty. Marco Eli Cherese byl mladý, pouze 23 let a šance udělat rozhovor s jeho ženou mohla přinést důležité informace do tohoto vzrušujícího případu, přestože pro ni stále nebylo jednoduché o událostech hovořit.
Nicméně její výpověď vnesla do příběhu ještě více komplikací a zmatku, než jen pouhých spekulací. Její výpověď nebyla zajímavá tím, že by přinesla nová užitečná fakta, ale přesným opakem. Její způsob chování naznačoval, že tají mnoho věcí a negativní komentáře napovídaly, že byla pravděpodobně zastrašována ze strany armády. Strach v jejích očích byl jednoznačný. Při porovnání s výpovědí sestry policisty, bylo jasně vidět, že detaily o jeho smrti jsou předurčeny zůstat navždy tajemstvím. Nicméně postupné události toho večera od prvního momentu až po předání bytosti nemocničnímu personálu jsou komplexní a popis zůčastněných osob se shoduje. Nic víc, nic míň.
Dr.Leir: Jak dlouho byl Váš manžel v nemocnici, než zemřel?
Manželka: Myslím, že tam byl méně než týden.
Dr.Leir: Jak dlouho se necítil dobře doma, než šel do nemocnice?
Manželka: nepamatuju si.
Dr.Leir: Můžete nám říci jaké měl příznaky, když byl nemocný doma?
Manželka: nevím.
Dr.Leir: Pamatujete si tu noc, kdy přišel domů během bouře?
Manželka: ano
Dr.Leir: Co se stalo té noci?
Manželka: stavil se nejdříve u své matky a domů přišel až mnohem později, než bylo zvykem. Byl jen v práci, dělal co musel. Potom se vrátil zpět do práce.
Dr.Leir: Řekl Vám, co ten večer dělal?
Manželka: ne, nikdynemluvil o své práci. Byla to vojenská činnost.
Dr.Leir: Jak se ten večer cítil?
Manželka: byl přepracovaný a unavený, bylo mu zima a musel se vrátit zpět do práce.
Dr.Leir: Jak dlouho to potom trvalo, než onemocněl?
Manželka: nepamatuju si.
Dr.Leir: Vzpomenete se jak dlouho se cítil špatně, než šel do nemocnice?
Manželka: opravdu si nepamatuju.
Dr.Leir: Navštívila jste ho v nemocnici?
Manželka: ano
Dr.Leir: Jaké měl symptomy, když jste ho tam viděla?
Manželka: nevím.
Dr.Leir: Viděla jste někdy jeho lékařské záznamy a mluvila jste někdy s někým z lékařů?
Manželka: ne
Dr.Leir: Požádala jste po jeho smrti o jeho zdravotnickou dokumentaci?
Manželka: ano, ale nic mi nedali.
Dr.Leir: Dostala jste kopii úmrtního listu?
Manželka: ne
Dr.Leir: Požádala jste o ni?
Manželka: ano, ale nic jsem nedostala.
Dr.Leir: Zúčastnila jste se jeho pohřebu?
Manželka: ne
Dr.Leir: Proč? Jsem si jist, že jste tam chtěla být..
Manželka: samozřejmě, ale nikdo mi o pohřbu neřekl. Bylo to celé v tajnosti a pod kontrolou armády.
Dr.Leir: Navštívil ho někdo další z příbuzných v nemocnici?
Manželka: nevím.
Dr.Leir: Obdržel někdo z nich zdravotní dokumentaci, nebo úmrtní list?
Manželka: ne.
Dr.Leir: Řekl Vám někdo příčinu jeho smrti? Jak zemřel?
Manželka: nikomu z nás nic neřekli.
Dr.Leir: Odpusťte mi tuto otázku, ale dostáváte nějakou kompenzaci od brazilské vlády, nebo armády?
Manželka: ne.
Dr.Leir: Pokud to tak je, jak jste schopna starat se o děti a platit všechny náklady?
Manželka: nevím, je to těžké.
Dr.Leir: myslím, že to je prozatím vše a děkuji za rozhovor.
Jak již bylo řečeno dříve, případ je stále relativně nový a s postupujícím časem se objevují nové informace a také noví svědkové. Tak se stalo i v případě nemocničního personálu. Když se Bira Rodriguez snažil kontaktovat v minulosti nemocnice, nikdo nechtěl podat žádné svědectví až do chvíle, kdy město navštívil Dr.Leir z Kalifornie. Možná je to díky profesnímu sblížení, Dr.Leir provozuje svou vlastní lékařskou praxi a je zároveň ufologem a to možná přimělo tři pracovníky nemocnice promluvit, anebo to byla jen náhoda. Každopádně při své návštěvě byl kontaktován těmito osobami, které se rozhodly poskytnout rozhovor. Přestože setkání proběhlo rychle a bez komplikací, byla i zde cítit přítomnost velkého napětí a strachu lékařů o svoji kariéru, rodinu a životy. I jim totiž, jak přiznali, bylo “domlouváno”, že nesmí o těchto věcech mluvit. Přestože nikdo ze zůčastněných neměl s případem osobní kontakt, jejich výpověď byla na základě informací od svých kolegů z nemocnice, takže víceméně zprávy z první ruky. Na jejich žádost se samozřejmě nemůže zveřejnit žádné jméno a další podmínkou, kterou si vynutili bylo, že rozhovor nesmí být publikován v Brazílii. Jejich obavy byly skutečně velké.
Autor: Michael M.Faitl
Zdroj: kniha UFO crash in Brasil / Dr.Roger Leir, 2005 The book tree, San Diego